Vacanze per un massacro

Film vypráví příběh týpka který jede se svou ženou a švagrovou na opuštěnou chatu.Večer ošustí svoji starou a ráno brzy vstává na lov.Přičemž po ránu nezapomene zabořit svůj ksicht do bobra své švagrové.(Mimochodem mladší z žen větrá svého bobra téměř celý film).A pak vyráží na lov.Jeho žena prozměnu vyráží na nákup do města.Takže v domě zůstane pouze mladší žena.A v tom vstupuje na scénu charismatický uprchlý vězeň,který si zde před časem ukryl svoje ukradené prachy.No a pak se rozjíždí psycho úsek filmu kde jsem absolutně netušil jak se bude vyvíjet dál.Nadržený vězeň ušustí(znásilní) mladší z žen.Což bylo směšný,protože ta si o to přímo říkala a vyloženě to chtěla.Takže lze těžko hovořit o znásilnění.Nymfomanka jedna zvrhlá.No a pak už přijíždí i starší žena a později přichází i muž z lovu.A máme tu spíše komorní psychofilm,který si drží zatraceně dobrou atmosfěru.Velice zajímavý snímek,který dokazuje že i s malým rozpočtem a v podstatě v jedné cimře se dá zahrát velký divadlo,které rozhodné nenudí.Už hudba v úvodních titulcích mi řekla,že půjde o kvalitní snímek.Jen koukám,že podle zdejších hodnocení docela zapomenutej,což je obrovská škoda.Určitě stojí za shlédnutí.Ale pozor nečekejte kvanta krve.Tohle je úplně o něčem jiným. (30.05.2015)

Fernando Di Leo by vážně kábr a k tomu velice zručný režisér, pod jehož rukami vznikly velice zajímavé snímky z různých žánrů. Důkazem budiž Vacanze per un massacro, které patří do odnože exploitation "horrorů", tedy takových drsnějších thrillerů. Hned na rovinu říkám, že vzor Last House On The Left je pro mě velká a hlavně nudná nafouknutá bublina, která má, bohužel, auru kultovního kousku. To tenhle snímek to je něco jiného. Ten má to sakra spád, pořádný koule a sleazy atmosféru. S ničím se moc nesere a přímočaře si jde za svým! A tak to má být. Hlavní hrdina je správný bad guy a ani ostatní postavy nejsou zrovna modely cnosti. K tomu prďácká hudba, nějaké ty nahotinky a samozřejmě násíli. Zkrátka výborný koktejl, který i přes některé nedostatky musím jen a jen doporučit. (20.12.2011)

Tak hlavná ženská postava si pýtala, aby ju ojel nejaký robotník, skoro sa jej to aj splnilo, len to nebol robotník, ale zločinec, ale zas bola krásna a zmyselná. Erotických scén tu nebolo veľa, ale zas Paola bola viac vyzlečená ako oblečená a v tom vidím aspoň trocha výhodu. Di Leo je všestranný režisér to musím uznať, ale toto mu zas tak nevyšlo, podla mojich predstáv. Lebo film bol kludný, žiadny masakrík, aký si predstavujem pod pojmom rape and revenge a tento k tomu mal dosť ďaleko. Vela divných scén bez napätia a logiky, úpadok oproti podobným filmom je jednoznačný. No a ten koniec bol odfláknutý. (05.07.2015)

Skvělý italský režisér Fernando Di Leo dle mého názoru tentokrát šlápl trošku vedle. Vacanze per un massacro je velice průměrným „exploitation“, který má do klasického rape & revenge hodně daleko. Nevím, možná to byl jeho záměr, ale paradoxně si pro nás připraví tu nejlepší podívanou hned na začátku, kdy hlavní hrdina (padouch) zabije ty dva farmáře. Zbytek filmu už je totiž dost umírněný, tedy především co se z hororového hlediska týče. Máme zde sice „rádoby“ znásilnění a náznaky psychologického teroru (pokud tedy nepočítám úplný závěr), ale spíš mi přišlo, jakoby se po celou dobu jelo jen na půl plynu a režisér nebyl schopný navázat na svou předešlou tvorbu. V neposlední řadě bych chtěl pochválit i výběr horského prostředí. Nikdy není na škodu, když se děj filmu odehrává na venkově. No a samozřejmě nesmím opomenout hudbu Luise Bacalova. Hororová atmosféra tu však dostávala docela těžké direkty, protože kromě začátku se tu tvůrcům téměř nepodařilo vytvořit potřebné napětí. Spíše bych řekl, že se zde všechny síly soustředily převážně na natáčení erotických scén. Nahota tu byla vskutku všudypřítomná. Vacanze per un massacro si tak bohužel zařadím mezi filmy, které stačí vidět jen jednou, ale to neznamená, že by šlo o vyloženou ztrátu času. 50% (26.02.2015)

Priemerný taliansky exploitation, ktorý býva zaraďovaný medzi rape & revenge filmy, aj keď tematicky do tohto subžánru patrí iba okrajovo. Režisér Fernando Di Leo mal zjavne k dispozícii nízky rozpočet, no v rámci možností si počínal rutinérsky a plne zužitkoval každú líru. Vacanze per un massacro je minimalistický kúsok so štyrmi hereckými aktérmi, ktorého 90% sa odohráva vo vnútri dvojmiestnej chatrče a v ktorom nie je núdza o nahotu (ktorá však rýchlo omrzí), soft erotiku či náznaky sexuálneho násilia. Nemá však dostatok potenciálu na to, aby udržal diváka v napätí počas celej stopáže a napríklad s trochu podobným Deodatovým House on the Edge of the Park z rovnakého roku sa môže z hľadiska kvality sotva zrovnávať. (27.10.2011)