O princezně, která nesměla na slunce

Podobenství o tom, jak jeden hajzl (případně pár hajzlů) dokáže cvičit se slušnými, naivními lidmi, vodit je na nitce, okrádat a balamutit a o tom, že stačí zapochybovat, pozeptat se, zapojit mozek a najednou se svět vrátí do přirozených kolejí, barev a perspektivy. Kolikrát já už jsem si říkala, kéž by už se ten nebo ta nebo ti probrali, probudili, vzpamatovali a vyhnali manipulátory, zloděje a lháře ze zámku. V této pohádce je ten moment prozření a pochopení pravdy strašně odfláknutý, nejasný, nemastný neslaný, tady se podobenství, které by mělo být dramatické a zvučné, mění v poněkud obyčejnější, fádnější a nenápadnější proces, což spíše odpovídá reálnému životu. Málokdy je to velký třesk, záblesk světla a berlínská filharmonie, spíše to bývá pomalé, lopotné, postupné tušení a následně poměrně nepříjemné až trapné poznání pravdy. Pokud by tedy pohádka napomohla alespoň jednomu divákovi pokusit se o interní revizi svých daných (většinou někým jiným) pravd a objevil jejich pofidérnost nebo dokonce nepravost, bylo by to fajn! Co se herců týče, tak Issovou nemám ráda, ale tady, stylizovaná do mechanické porcelánové panenky, mi kupodivu nevadila. Zahradník byl krásný, půvabně toporný a nádherně zamilovaný, což se přesně dá (nebo dříve dalo) od takovýchto jinochů očekávat. Královská dvojice príma, Konvalinka standardně super a Preiss dokonalost sama. (25.11.2019)

Jedna z mých posledních nedělních odpoledních pohádek (ne-li vůbec poslední). A také jeden z prvních filmů, na které jsem již koukal s jistými diváckými ambicemi a s jakýmsi povědomím o českých hercích. Nuda k zbláznění a Martha Issová ve své první roli fatálně selhala. Pak jsem ji viděl až v roce 2007 v Tajnostech. O bože, jaký ta holka ušla ohromný kus cesty. (14.07.2010)

Ajaj, tak to je opravdový průšvih. Děj neděj, lze to poznat už když promluví zahradník. Plytce a bez emocí prostě odříkává text. Totéž Martha Issová, pro kterou se jednalo o první televizní filmovou záležitost a je poznat, že ještě není vyhraná. Zaplať bůh alespoň za toho Viktora Preisse jinak by na pohádce opravdu nebylo co sledovat. (15.02.2021)

Princezna Sněhová vločka nesmí na slunce a divák si po chvíli přeje, aby umřela na nedostatek vitamínu D, nebo aby si srazila vaz pádem na špatně osvětleném schodišti. Paní Termerová není v téhle pohádce královna, ale podivná huhlavá osoba z rozcestí, navlečená ve škaredých šatech, říkající plytké nesmysly. Princezna je roztomilá, ale její verbální projev mě popuzoval formou i obsahem, za který princezna pohříchu nemohla. Ještě že byla princezna aspoň hezká. Zahradník byl to samé v bledě modrém, kdyby jen nyvě hleděl a mlčel, působil by lépe. Ani si nezkoušejte představit míru trapnosti milostného dialogu těch dvou. Shodně s ostatními komentujícími vyzdvihuji výkon pana Preisse. Co by to bylo za smutný svět, kdyby ani na něj už nebyl spoleh. (20.04.2014)

"Kolik že tam těch sudiček bylo, pane ministře ??" - "Dvě !!" - "Ale tenkrát jste tvrdil, že byly tři !!" - "Dvě nebo tři !! Není to jedno ??" Tak když je to jedno, pane Drha, tak teda dvě.. Dělám si kozy !! ;) Protože ani na ty pomyslné dvě hvězdičky tahle jalová záležitost zkrátka nemá při nejlepší vůli ani omylem.. Po všech směrech nesmírně špatná pohádka, za níž by měl mít zákaz vycházet na slunce spíš zejména dramaturg !! (30.10.2015)