Jeanne Poisson, markýza de Pompadour

Příběh, který je příjemný nejen vizuálně, ale i hudebně. U tohoto filmu se zabývat otázkou, zda všechno vylíčené historicky souhlasí, mi přijde zbytečné. Podle mého názoru je podstatné, že díky filmu dnes vím, že to byla nevšední žena, která se vymykala společenským stereotypům bez možnosti uplatnění vlastních snů. (10.09.2010)

Překrásný a výpravný historický film. Kdo četl knihu Massima Grillandiho "Madame de Pompadour " mi dá jistě za pravdu. Film se úžasně držel historických podrobností včetně fyzických předností historických osob a tedy výběr herců byl perfektní. Ludvík XV. ve své době prý nejkrásnější muž Evropy byl perfektně vybrán (Vincent PEREZ) a Madame Pompadour (Heléne de Fougerolles) přesně odpovídala nevšední kráse Jean Antoinette, která dobyla nejen tělesně, ale hlavně duševně srdce záletného krále Francie na dlouhých 20 let, což se žádné ženě před ní nepodařilo. Dvoudílný nádherný film, který, jak doufám snad někdy vyjde na DVD. P.S. Vůbec nechápu, jak někdo může klasifikovat tenhle film na "odpad" !! To chce klasifikovat sám sebe ? (05.01.2009)

Četl jsem několik životopisů markýzy de Pompadour i jiných osobností té doby, takže mám určitou představu, kterou tenhle film poměrně dobře naplnil. Musím ale dodat, že u většiny historických filmů posledních let postrádám napětí, spád, gradaci (které mi naopak přinášelo čtení knih). V každém případě ale jde o realistické ztvárnění nelehkého postavení královy milenky, která zdaleka nebyla tak všemocnou, jak se to většinou prezentuje (v tomto směru mě celkem vytáčí rádobyseriózní časopisy jako Epocha, History a podobně). Dalším plusem filmu je výborné herecké obsazení, zvláště charismatický Vincent Perez v roli Ludvíka XV. naprosto seděl. A i když mezi ním a Charlottou de Turckheim je stejný věkový rozdíl jako byl mezi králem a královnou Marií Leszczyńskou, ve filmu vypadají spíš jako matka se synem, čímž tvůrci lehce sympaticky zdůraznili argumentaci, proč král musel bejt kurevník. Ovšem kdysi populárního šviháka Venantina Venantiniho v roli cholerického krejčího jsem si uvědomil až dodatečně po nastudování informací k filmu. Kostýmy, výprava, všechno dobrý, k úplnému sednutí na zadek však přesto něco chybí. (02.09.2010)

Solidní profesionální práce, která neohromí, ale také nepřivede k zuřivosti. Tolik vytýkaná popisnost je v tomto případě na místě; co o té dámě vlastně víme? Že uměla více než být královskou milenkou; že některé její vlastnosti byly sporné; vynikat měla i duchem. To všechno ve filmu je, i když v druhé části režie i scénář poněkud ztrácejí dech. Budeme-li tuto životopisnou televizní kreaci srovnávat s tím, čím jsme dnes na obrazovkách den co den doslova bičováni, poctivé, divácky vděčné řemeslo tohoto dílka vynikne ještě více. (22.01.2013)

2/2 Romantizující životopis markýzy de Pompadour (1721–1764). Není to žádná pecka, ale pro připomenutí a základní orientaci bohatě postačuje. V užití reálů mají Frantíci vždycky výhodu u vlastních látek, to je samozřejmé. Hlavní problém tu představuje obsazení padesátnice Charlotte de Turckheim, která měla být jako Marie Leszczyńská jen o sedm let starší, než Ludvík XV., tady ale vypadala jako jeho matka. Naopak za zásadní klad považuju opětovné užití hudby z pompadourovské operety Leo Falla z roku 1922, která provází markýziny životopisy už celé století. Stejně tak tu bylo alespoň ve fragmentech zachyceno markýzino mecenášství, přátelství s encyklopedisty a její vlastní herecké ambice (v královském divadélku pro 14 lidí ve Versailles v letech 1747–1750). (23.09.2023)