Paříž, Texas

Jeden z těch filmů, které nastupují jako pomalu působící omamné látky. Naléhavý tón, který ve mně rezonoval několik dní po vidění, v rozpětí od absurdní balady až po nejtvrdší drama o lidských citech, zprvu na mysl diváka příliš netlačí. Možná je to pomalým tempem filmu, který má rád dlouhé záběry a nechává říkat svoje postavy zdánlivě zcela zbytečné věci, možná je to tím, že vypráví o posedlosti, útěku a bolestné pokoře, kterou si vyžaduje znovužití. Tedy o věcech, které jsou časté, ale zdaleka tak často se o nich nemluví. Jak řekl sám Wenders, vypráví o lásce bez přítomnosti (viditelné) lásky. A taky je tu můj černý kůň Harry Dean Stanton, ideální člověk do role chlápka, který poznal, propadl peklu posedlosti, odešel a znovu musel potkat, aby mohl znovu žít. Tak vznikl příběh o muži, který roky chodí bez cíle pustinou, nemluví a vlastně už neví, kým je. Po impulsu v podobě návratu do civilizace začíná cesta za možným vykoupením, která končí geniální scénou "za zrcadlem". Dlouhá a statická chvíle, v níž Travis vypráví do telefonu příběh svých pocitů, zatímco netušící tvář Jane postupně podléhá vědomí, kdo sedí za sklem, patří k nejsilnějším filmovým závěrům, co jsem kdy viděl. Nádhera. (23.06.2008)

Těžko říci, co právě z tohoto filmu činí takový kult. Mě osobně se líbilo že Wenders zachytil Ameriku, tak jak může jen dychtivý cizinec, kterého i pro američana zdánlivé banality života fascinují. A tak jsou v jeho podání i nehostinné pustiny a mrtvé zapadákovy místem s duší, které lze milovat. Jeho kameraman Robby Müller dokázal působivě zachytit nekonečný pustý prostor texaského pohraničí téměř uhrančivým způsobem. Dějová lini je velmi pozvolná, ale díky roztomilému hereckému výkonu Stantona, připomínajícího dospělé dítě, které běhěm krátké doby dospěje, či díky scénáři, který tak nějak hladí po duši jsem se nenudil. A posledních 30 minut se pozvolné tempo změní tak, že jsem na čas úplně zapomněl, protože setkání Travise a Jane je tak krásné, že nemám slov. Takže pokud chcete objevit kouzlo tohoto filmu, musíte si počkat až do konce. Protože ten je tak pěkným pojednáním o pomíjivosti vztahů, že to snad nemá obdoby. (22.11.2011)

Chviličku jsem tomuto snímku přivykal, ale přesto se mi tak nějak líbil od začátku. Nejlepší část je suverénně ta, když Travis s Hunterem pátrají po Jane a následné Travisovy návštěvy jejího zaměstnání, přičemž opravdu nejlepší je vyprávění příběhu přes zrcadlo. V této pasáži bych pochválil kameru a celkově zpracování. V celém filmu pak musím zmínit skvělý herecký výkon Harryho D. Stantona, ale také hudbu. Pár scén bylo trochu nelogických, což mi ubírá z dojmu na 5*. (28.11.2014)

"Když se probudil, byl uprostřed ohně..." Už ani nevím, kolikrát jsem zamáčkl slzu. (19.06.2014)

Je to anti-romance? Je to anti-road-movie? Je to anti-film? Nebo je to jen další divná slátanina o rodinný krizi a daddy issues? Ano, i ne; tím vším Paris, Texas je, ale zároveň není. Jedno je však jistý: jde o vizuálně překrásnou, rozjímavě pomalou a melancholicky podmanivou alegorii o úniku od reality, vzpomínek, minulosti a přítomnosti. Alegorii, která se snaží obejmout nekonečno a samotu texaských pustin, velkoměst i lásky, a kterou si můžete interpretovat k obrazu svýmu. Remasterovaná verze, v níž vyniká saturace barevný palety a čaro mizanscény jako takový, je prostě must see. Vskutku nádherásné...... 8,6 svetrů z 10 (26.11.2022)

Nevšední filmový zážitek, který se skrze pomalé tempo a velmi umírněné herectví hlavní čtveřice tlačí do našeho podvědomí sice velmi zdlouhavě, avšak zároveň naprosto suverénně. Já jsem sice v té osobité cestě za sebepoznáním většinou marně hledal motivy, které by mě svou silou a přednesem vyloženě srazily do kolen, ale jednak neotřelá formální stránka v čele s dokonalou kamerou, krásným prostředím a jemu odpovídající banjo hudbou, a jednak moje velká slabost pro podobné tvůrčí úlety tentokráte udržely hvězdičkové hodnocení ve svrchních patrech. Docela mě ale mrzí, že očekávaný hyper-dojemný závěr mě nechal podezřele chladným - alespoň že do celkového poklidného kontextu přirozeně zapadl. 75% (15.02.2014)

Pomalé, ale úchvatné! (29.07.2007)

Absolutní špička žánru. Bylo by zbytečné vyjmenovávat jednotlivosti, zkrátka není, co vytknout. Kdykoliv je zapotřebí ujistit se, že je člověk schopen pozitivních emocí, je možné tento film použít a znovu si ho pustit. (06.06.2008)

Silný príbeh o žiarlivosti, vine, odpustení, opustenosti a hľadaní samého seba. Zo snímku sála veľmi podivná aura, ktorá aj napriek pomerne dlhej stopáži a miestami až slimačieho tempa nedovoľuje odtrhnúť oči od obrazovky. Určite má v tom prsty aj úžasná kamera, ale je tu ešte niečo, niečo čo sa len ťažko definuje a to niečo dokáže vypáliť nezmazateľnú značku do takmer každého diváka. Koniec bol nádherný, emotívny a ako vystrihnutý zo života. Tak nejako som si predstavoval, že by to malo skončiť. Môžem len odporučiť. 85/100 (06.09.2015)

Hudba a exteriéry patří do kategorie nezapomenutelné, neboť parádní. Příběh sám je o stupínek níž. (10.05.2012)

Rozhodně pěkný, silný, citlivě natočený a adekvátně ukončený příběh. Sice trochu čitelný, ale to by až tak nevadilo. A vlastně ani to brutálně pomalé tempo vyprávění není příliš na škodu. Ovšem to by ten film nesměl mít přes 140 minut (bohatě by stačilo cca 100). Takhle bohužel snímek začne dříve nebo později působit rozvlekle a utahaně a divák si pak vlastně ten katarzní a dojemný závěr ani moc neužije, jelikož je z předešlého sledování už moc unavený (nechci napsat přímo 'znuděný'). 60 % (18.08.2009)

(Varování, jelikož komentář je výhradně drobným zabrbláním věčně nespokojeného starého mrzouta, tak je to v podstatě jeden velký SPOILER). Je to ironie, že film, co po většinu času spíše mlčí než mluví, v závěru srazí na kolena banálnosti příliš mnoho slov. Ukončit to po monologu Travise, kdy poodkryje roušku tajemna zahalujícího předchozí děj, dokázal bych v pohnutí nad jejich osudem odpustit snímku i určitě zbytečné drobnosti, co mi i tak silný požitek lehce kalily. Avšak následná melodramatičnost proslovu Jane a zbytečně doslovné setkání celou sílu závěru zbortí a místo krásného smutku zanechá pocit uplakanosti vystřižené ze slabé harlequinky. A to je škoda, Wime, převeliká škoda... (02.05.2014)

Definitívne musím skonštatovať, že Wenders u mňa nemôže s ničím zabodovať, pretože používa filmovú reč, ktorá mi je bohužiaľ vzdialená. Art neznamená automaticky nudu a nuda neznamená automaticky art. V tomto smere sa ešte tento kultový film drží vcelku dobre, zmena prostredia zo šedivého Nemecka do texaskej púšte je príjemným osviežením. Stále je to ale normálny film, kde žiaden špeciálny art necítim a možno je to tak dobre, keď máme možnosť Wendersove filmy chápať všetci. (19.06.2012)

Když se zkusím nad naservírovaným příběh trošku zamyslet, tak jsem v podstatě neviděl nic přelomového a úžasného. Klasický příběh o rodinných hodnotách a především hledáním sebe sama a svého místa ve světě. Nic světoborného a obohacujícího. Co činí tento snímek výjimečným je ovšem zpracování, které je naprosto dokonalé. Opravdové pohlazení na duši. Ani navzdory brutálně dlouhé stopáži, jsem ani na okamžik neupadl do stavu, kdy bych se nudil. Neskutečně skvěle řemeslně zvládnuté a největší pochvalu si zaslouží rozhodně režisér. Ze snímku je cítit, že je po všech směrech dokonale ukormidlován. Snad by si celý snímek zasloužil pouze silnější a zajímavější vypointování celého příběhu. Po celou dobu jsem měl pocit, že se snímek snaží být něčím víc, než čím ve skutečnosti je. Rozhodně však nechci říct, že na tom čím je bylo něco v nepořádku. Tvůrci skvěle stihli zanalyzovat a prozkoumat spoustu důležitých témat z několika oblastí zejména partnerského a rodinného života, takže na své si přijdou převážně ti diváci, kteří už toho mají právě z těchto sfér hodně prožitého. K tomu se přidala dokonalá technická forma, která ke snímku seděla v každém detailu. I když se ani vzdáleně neřadím mezi fanoušky rodinných dramat, tak v tomto případě pálím hodně silné 4 kousky. Krásný a neuvěřitelně lidský snímek. (11.11.2019)

Zajímavý a pomalý film, ale vůbec ne nudný. Skvělý scénář a působiví herci. I tak na mě ale působili některé delší záběry přebytečně. Většinu z nich ale zpříjemnila podmanivá hudba. Tak jako tak bych se na tenhle snímek podívala kdykoliv znova. (18.08.2009)

Keď som pred tromi rokmi videl Paríž, Texas, uvedomil som si síce, že sledujem niečo výnimočné, ale nedokázal som sa naladiť na jeho vlnu. Pomalý, ale nenudiaci dej, páliace slnko a teplom sa chvejúci vzduch, bezútešná krajina a v nej rýchlo sa pohybujúci čudák, to vyburcuje zvedavosť každého diváka. Z času na čas do toho zaznie tá úžasná, provokujúca hudba a pomaly sa začína odkrývať záhada z úvodu filmu. A vlastne aj keby existovala iba scéna v kabínke aj tá by si zaslúžila pridelené hviezdičky. Asi bolo treba mať o tri roky viac, aby som tento vynikajúci film vnímal približne tak, ako ho jeho tvorca zamýšľal. (13.05.2012)

Poměrně často pouštím film bez jakékoliv vědomosti o jeho obsahu. Většinou je to ku prospěchu věci, nicméně Paříž, Texas byl opačný případ. Dokud jsem zkoumal, co se děje a proč se to děje, byl jsem ohromně nadšen. Jakmile byly všechny karty na stole, pořád mi Paříž, Texas přišel jako úžasný film, ale pocit něčeho navíc jakoby odpadl, a to přesto, že odhalení karet představilo hodně silné a nevšední téma. Tudíž doporučení rozhodně ano, ale absolutní nadšení tam není, ačkoliv tam první půli bylo. (15.06.2014)

Pomalá road movie, ktorá ani chvíľu nenudí. Silný príbeh, ktorý má výborné finále. Ľudia robia vo svojich životoch chyby. Neustále. Veľké chyby. A niekedy chcú tie chyby napraviť. Dobre robia, ale viete sa vžiť do pocitov Walta a predovšetkým Anne? (13.03.2016)

Pomalu plynoucí drama, které i když ubýhá hlemýždím tempem divák od něj neodtrhne oči a jeho pomalost mu pomáha k vytvoření úžasné atmosféry. Wim Wenders před námi rozehrává příběh muže, který ztratil řeč i paměť a sám bloudí vyprahlou pouští. Později ho nachází jeho bratr, který mu poví, že měl ženu a syna o kterého se teď stará on sám. Později se začne se synem sbližovat a rozhodnou se, že najdou ženu, která je oba opustila. Filmem nás provází vynikající kamera a výborná doprovodná hudba. Největší plus filmu je však skvělý výkon Harry Dean Stantona, který divák ocení především ve scénách se synem nebo při závěrečné konfrontaci se ženou. (29.08.2008)

Původně jsem chtěl dát čtyři hvězdičky, jenže nakonec dospívám k názoru, že na filmu nevidím chybu. Nechci zbytečně opakovat zde napsané, takže pouze dodávám, že mě nadchly scény, kdy má postava potemělou tvář nebo je zcela ve stínu. Krásná kamera, krásně aranžovaný záběr. Okamžik, kdy ptoro sobě v jednom záběru stojí matka a syn, přičemž on sedí na podlaze - takže je hrozně nízko. Jsou od sebe velmi vzdáleni, ale přesto jsou si blízcí. Manželce vadil děj - hlavně krutost, s jakou adoptivní rodiče přicházejí o dítě. Polemizoval jsem s ní, že to přeci nemusí být navždy. Člověk potřebuje občas odejít a zařídit, co musí. (07.11.2009)