Dopisy v krajkách

,,Čím víc hrála netýkavku, tím hůř ji ďábel pálil v zadku!" Opravdu rozkošná povídka tolik připomínající Dekameron. A je tu toho spousta! Dekadentní šlechta, obžerství, stripteas, voyerství, zoofilie, klystýr, kaviár, s/m s pěkným bičováním....prostě rozverný život šlechty s vtipnými poznámkami a pěkným dopisem. Trochu nechápu pobouřené komentáře zneuctěných diváků. Proč se na to proboha dívali! Nojo, porno odsoudí kde kdo, ale rád se podívá každý, že? A největší puritáni ho samozřejmě sjíždějí tajně od rána do večera. Ale tohle není porno, je to příjemné, lechtivé, rozverné, jiskřící.... (02.11.2013)

Hodně infantilní erotická povídka České televize o starším muži, kterému jeho žena posílá dopisy napsané na těle dívek. Tématem je smyšlený erotický příběh, místy docela nechutný, o hraběti, který svou zlou ženu potrestá tím, že z ní udělá ve své stáji klisnu a zcela ji ignoruje. Když se k ní chce vrátit, ignoruje ho zase ona a raději si užívá s koněm. No co na to říci? (05.01.2006)

Pokud definice pornografie říká, že jde o dílo, které rezignuje na estetické hodnoty a jeho výhradním cílem je vyvolat sexuální vzrušení, pak Dopisy v krajkách se blíží spíš klasické pornografii než kultivované televizní zábavě, snad jen s tím rozdílem, že je tam podstatně méně sexu než bývá v pornografických snímcích zvykem. Dopisy jsou totiž jednoduše nevkusné a v drtivé míře nevtipné. Dagmar Ďásková na víc než účinkování v pornosnímcích herecky nestačí a je to bolestně znát. Pro ostatní herce je to spíš úlet, kde buď přehrávají, nebo jen tak asistují. V prvních minutách jsem při pohledu na bílé zapudrované obličeje měl pocit, že jde o nějakou parodii na duchařské kousky, ale pak už jsem jenom zíral. Chápu, že v uvolněné silvestrovské atmosféře, kde o alkohol nebývá nouze a televize působí spíš jako kulisa, se může tenhle kousek v určité společnosti strefit do nálady, ale já ho bohužel viděl střízlivý a v úplně jiném prostředí. Celkový dojem: 10 %. (04.01.2014)

Pan de Grammont (František Němec) pořádá menší večírek pro místní šlechtu. A aby své hosty náležitě pobavil, přečte jim dopis od své ženy, který právě dorazil... Inu žánr historických erotických filmů se u nás příliš netočí, ale jednou z vyjímek je právě snímek Dopisy v krajkách. Tvůrce filmu Jaroslav Pozzi se rozhodl svůj příběh zasadit do předrevoluční Francie a hlavními protagonisty se tak staly poněkud nemravní šlechtici (a pochopitelně také šlechtičny). Dekadentní šlechtu si zde zahrálo hned několik známých českých herců (a hereček), jako jsou Otakar Brousek st., Miroslav Táborský, Naďa Konvalinková a také František Němec, který svou úlohu zvládl na výbornou. Zmínit je však třeba také přednosti a křivky Dagmar Ďáskové. Samotný příběh rozhodně umí zaujmout už jen svým tématem a originalitou (byť slabší chvíle by se také našly) a snímku také pomáhá, že se kromě interiérů, odehrává také v několika exteriérech. Snímek trvá jen necelých čtyřicet minut (takže je to taková televizní jednohubka), což je celkem škoda, protože určitě bych si na dané téma dokázal představit mnohem delší film, který by mohl obsahovat hněd několik povídek. Snímek Dopisy v krajkách je tak důkazem, že i v českých televizních podmínkách jde natočit poněkud kontroverzní, ale přitom zajímavé i zábavné dílo. (27.11.2015)

Velmi překvapivá myšlenka, velmi překvapivě natočená. Tedy co se týče původní tvorby posledních let. Díky vybraným hercům je ze ztvárnění cítit i nějaký ten cit k filmařskému umění. Co se týče náplně, tak ta je vymyšlená vcelku srozumitelně a v otázce míry opovážlivosti si každý divák musí udělat jasno sám před sebou. Těžko koho tady moralizovat. V povídání okolo povídky v distributorském textu je jasné varování a kdo nemá tato témata rád tak ať program nesleduje. Mě osobně ve snímku nic nepohoršilo, stanice ho předvedla v brzkých hodinách, nevidím nikde problém. Problém jsem viděl spíše v celé realizaci. Herecké výkony byli místy zvláštně bezduché a těžko uvěřitelné. Celé to znělo tak nějak moc Česky a ani nevím proč mě vyprávění v takovémto podání moc nesedělo. Měl jsem pocit, že to herci berou málo vážně. A za to asi může nejvíce sám režisér. Ale to je čistě subjektivní pocit. (01.01.2010)