Taková zvláštní rodinka

Úsměvné, zajímavé a netradiční. Drama v satirickém komediálním kabátu, které příjemně překvapí svoji hravostí a lehkostí, stejně jako solidními herci. Sice to není žádná vyslovená pecka, ale kdo se nenechá odlákat plakátem s Benem Stillerem v teplákoce, bude příjemně překvapen. 70%. (10.04.2010)

Wes Anderson a jeho tempo, který někoho odradí, někoho uspí a mě nevim proč podruhý přilepilo k obrazovce. (20.07.2010)

Mysleli jste si, že máte jako jediní zvláštní rodinu? Wes Anderson Vás vyvede z omylu. Tenenbaumovi jsou "vcelku" normální rodinka - Metodistický Ben Stiller, vášnivá kuřačka/básnířka Gwyneth Paltrow, Emo Luke Wilson, cestovatelský Owen Wilson, promiskuitní Anjelica Huston, šprýmařská hlava rodiny Gene Hackman... a možná přijde Bill Murray! O silných tématech na lehkou notu, což je výsledku trochu na škodu. Maestro? Další počin prosím! (18.01.2013)

Nejsrozumitelnější film Wese Andersona. V tom smyslu, že se člověk vyzná v chování postav a i celkové vyznění rodinných hodnot dává smysl. Navíc jsem byl tentokrát zasažen i humorem, který není sice nijak obvyklí, přesto se ale je čemu smát. Příznivci a obdivovatelé zřejmě nebudou souhlasit, ale tenhle film osobně považuju za režisérův nejlepší. (17.03.2013)

Nablblý český distribuční název, křiklavý plakát, uvádění komedie jako hlavního žánru, jména jako Ben Stiller, Owen Wilson nebo Gwyneth Paltrow i oficiální text distributora vytvářejí naprosto zavádějící dojem, ale ona se těžko hledají slova popisující, co tenhle film vlastně je – komedie v žádném případě (poprvé jsem se zasmál nahlas, když na displeji svítilo 22 minut 30 vteřin, a pak ještě asi třikrát), hlubokomyslné drama taky ne, ba ani žádná feelgood slaďárna o návratu ztraceného otce a znovuobjevování rodinných a životních hodnot, natož artová exhibice s okatě rafinovanými obrazovými kompozicemi; tohle všechno tam člověk sice najde, ale jen v utlumených náznacích; vidí uměřené herecké výkony od lidí, od kterých by je v životě nečekal, naprostou nepřítomnost jakékoli křeče, šklebu či urputné snahy rozesmát, dojmout, ohromit zásadním sdělením nebo brilantní formou, vlastně jako by se nic podstatného nedělo a neříkalo, ale někudy – snad skrz zvláštní hravě-nostalgicky-potemnělý výběr muziky (Nico, Ruby Tuesday, Paul Simon, Ramones, Clash, Dylan, Van Morrison a do toho Ravel nebo Satie…) – se v hlavě postupně začne skládat přívětivý, ale ne naivně optimistický, nahořklý, ale ne zapšklý, smířený, ale ne rezignovaný komentář k životu a jeho absurditám, lákadlům a snahám nějak v něm obstát, ať už si pod slovem „obstát“ představujeme cokoli. Po formalisticky hračičkovském Grandhotelu Budapešť teprve moje druhé setkání s Andersonem, ještě uspokojivější a úplně jiné – takže v tuhle chvíli vůbec nevím, co je ten chlap vlastně zač. (29.03.2017)

Opět taková malá Andersonova podivnost. Líbí se mi jak se Anderson profiluje, tedy jako jeden z nejosobitějších režisérů této doby, se zajímavým smyslem pro humor, charaktery a melancholii. Navíc s ním chtějí pracovat naprosto skvělí herci. Jeho filmy však nejsou pro každého. (09.01.2006)

úsměvy, slzy, smích, dojetí, nevím co víc by někdo mohl chtít (26.05.2008)

Jak už jsem napsal u Života pod vodou, Andersonovy filmy jsou prostě jiný, jedinečný a svý. Když se na ně člověk podívá, tak si může po právu říct, že nic takovýho jinde vidět prostě nemoh. A to mě baví a užívám si to; jsou to sice úlety, ale mně sympatický a žádnou prvoplánovost z toho rozhodně necejtim. Spíš mi připadá, že Anderson si to všechno jen užívá a ve filmech si zhmotňuje svoje vlastní rozmary, dětský sny, představy a nálady, který si prostě chce natočit on sám a podle sebe. Asi nemá smysl zmiňovat konkrétní detaily nebo scény, protože ty jsou často tak bizarní a nepopsatelný, že by to stejně ani nešlo, ale obecně můžu říct, že Royal Tenenbaums se mi líbili možná ještě o trochu víc než Life Aquatic. Ale pokud mám něco vypíchnout, tak je to jednoznačně kamera, střih a naprosto fenomenálně sestavenej soundtrack (srovnatelně silnej dojem ze soundtracku jsem měl napsledy snad u Juno). Skvělá byla podřezávací scéna Ritchiho, milostnej život Margot v kostce, celá postava Owena Wilsona (ať už jeho tesařskej nebo řidičskej um), ale především Gene Hackman a jeho podání poťouchlýho staříka Royala, kterej se rozhod (možná pod tlakem okolností, ale přece) nesedět na prdeli a stůj co stůj narovnat vztahy se svou rodinou. Kdo má chuť a hlavně je ochotnej podívat se na zajímavej a hodnotnej film, s Takovou zvláštní rodinkou chybu neudělá, i kdyby mu to nakonec nesedlo. (22.06.2015)

Tady mě Anderson trefil přímo na komoru. Nálada, povaha, průběh, gró snímku mi svou neortodoxní až buranskou (vúči současné kinematografii) stylizací sedlo překrásně, až jsem si zpětně potřeboval pouštět opakovaně některé pasáže (i během prvního zhlédnutí před dokoukáním celku). Vidím, že jsem spíš jeden z mála. O to možná spíše se postupem času stane tahle mnou dlouho přehlížená Andersonovka hlubokou srdcovkou... (29.07.2016)

No, tak jsem konečně dal šanci Andersonovi. Přiznám se, že jsem mu v něčem křivdil. Ale v něčem opravdu všechny vtipy padající na jeho hlavu jsou pravdivé. Ve filmu probíhá vynikající práce se stylem a snad nejlepší možný soundtrack. Ale zatímco u soundtracku je vše dotažené na sto procent (možná kromě Ramones scény), tak bohužel styl již pokulhává. Ano na všechno se krásně dívá, je to zajímavé a barevné. Ale divák se velice rychle vší to symetrií lehce přejí. Příběh sám o sobě je naprosto jednoduchý. Pobaví, ale musíte mít zrovna náladu na u srdíčka zahřívající film. Co mi, jako divákovi, nejvíce vadilo jsou ale šablonovité postavy a snaha o "černý" humor, který ale ve skutečnosti nikdy nikoho neurazí. *spoiler*Ani smrt pejska vám nepřijde smutná, protože hned se vlastně koupí nový.*spoiler* Všechny vtipy tedy končí na úrovni pousmání se a to je vše. Přiznám, že kdybych byl mladší a zrovna by začínaly moje hipsterské roky (tj. kolem 14), tak bych si Wesům styl asi zamiloval. Protože je to přesně to, co jsem miloval v té době. Ale bohužel jsem již starý na takto příběhově jednoduché filmy. Silných tři, ale pořád tři (01.05.2020)

Podle ostatních hodnocení usuzuji, že je to pro vás asi těžko stravitelný snímek, při kterém asi nechápete, co se vám snaží sdělit. Jsou tu ale i tací, kteří milují černý a sarkastický humor. A právě pro ně je tohle geniální komedie! (28.08.2008)

Anderson je prostě borec, který mě (při dalším a dalším odhalování) nepřestává udivovat svojí kreativitou a nápady - jak těmi režisérskými, tak i scénáristickými. Navíc zde mu sekunduje vymazlené obsazení a extrémně pohodový soundtrack. Už se těším na další shlédnutí - tohle je instantní kultovka! 85 % (20.05.2010)

Jako komedii bych tuhle zvláštnůstku nebrala.. Natočeno hodně zvláštním fraškoidním a bizarním způsobem ve stylu vyprávění z pohledu třetí osoby, tak sand díky tomu zaujalo.. Slavné herce, kteří mají většinou nějakou svou hollywoodskou škatulku tu vidíme v netradičních rolích.. Nejvíc asi překvapil Luke Wilson ve scéně se sebevraždou.. (24.01.2014)

Pičovina ako sa patrí... (10.03.2007)

Větší nesmysl už jsem dlouho neviděl. Je to sice skvěle obsazené a všichni to chválí, ale připadá mi to jen jako další typicky americká, rádoby vtipná konverzační komedie, kdy se ani jednou nezasmějete... holt, ne každý je Woody Allen, který je mistr tohohle žánru. (17.05.2007)

Okrem hereckého obsadenia na tomto filme nie je asi nič iné zaujímavé... Osobne tento film už nechcem viackrát vidieť. (03.04.2008)

Taková zvláštní rodinka, taková zvláštní komedie, takový zvláštní film. Prostě přesně to, na co jsme u Wese Andersona zvyklí. Nadhled a pohoda jsou charakteristické jeho filmům. A k tomu také aristokratické chování hlavních hrdinů je velmi sympatické. (31.03.2009)

nepaci sa mi to ale je to velmi vtipne (01.02.2010)

Od takového hereckého složení jsem čekal opravdu víc a vždycky z toho většinou vzejde míň :(. Né moc vtipná komedie, spíš drama s lehkým černým humorem. (22.05.2010)

Rané, přesto zcela typické Andersonovo dítko. Ještě tedy z posledních pár procent není v úplném zajetí jeho stylu (kamera se sem tam natočí i na jiný než pravý úhel!!!), ale už je nezbytné naladit se s ním na specifickou vlnu. Jinak si se svéráznými členy téhle zvláštní rodinky těžko divák vytvoří osobnější pouto, obzvlášť když humor ustoupí svědomitému zkoumání a napravování pošramocených vztahů. (05.09.2014)