Rozhovor

Obrovské zklamání, podle hodnocení jsem nečekal, že se převážně bude jednat o nudný a nezajímavý film ve kterém jsem napjatě čekal, ať už skončí. Ztrhán nudou a nezajímavým herectvím mě jedině zaujal mladý Harrison Ford a vcelku zajímavý závěr, který dával smysl předchozím událostem, ale i přesto nevím, jestli tento film tak hluboce zestárl nebo mě nepadl do noty, ale mé hodnocení je 1 hvězdička... (11.11.2007)

Odposlouchávat a být odposloucháván... Velmi pomalu gradující a vtahující diváka do děje, tím víc ale stupňující napětí získává na intenzitě a na sugestivnosti. Zpočátku banální odposlouchávání zdánlivě nezajímavého rozhovoru dvou lidí v parku se pomalu, ale jistě zvrtává v pořádný thriller. Harry Caul (ten-který-odposlouchával) se musí rozhodnout mezi etikou a profesí a snaží se přijít celé té stále zamotanější záhadě na kloub a zabránit důsledkům, které z ní plynou. Gene Hackman je ve své roli famózní stejně jako Francis Ford Coppola na režisérské židli. Ocenila bych sice o něco méně scén z Harryho života (o 15 minut kratší stopáž by tak vytvořila naprosto neskutečný výsledek), ale žádné dílo nemůže být dokonalé, takže i přes to dávám zasloužený plný počet. (14.06.2007)

3,5 Jeden z těch sedmdesátkových thrillerů, které jsou sice kvalitní, nenudí, mají dobrou pointu, ale působí na mě strašně divně ... i když se nenudím, tak mě úplně nedokážou vtáhnout, nedokážu si vytvořit vztah k postavám a pořádně ani nevím, jak je ohodnotit nebo jestli si ho někdy budu chtít pustit znovu. Takže objektivně dobrý film, ale ... (28.05.2016)

90 minut mě tenhle Rozhovor nudí a já koukám na Harry Caula, který neumí lásku rozdávat ani přijímat. Takhle odosobnělou a osamělou postavu jsem ve filmu snad nikdy neviděl. Pak přichází hotelová scéna a já si říkal "Teď to začne" a zase nic. Jenže film skončí, ani se mě nějak extra nelíbil a já mám chuť si jej pustit ještě jednou, což také činím. Jak jsi tohle Francisi Forde dokázal? Nechápu. 70% (03.11.2014)

Seznamte se s Harrym Caulem, osamělým jazzmanem, který si úzkostlivě hlídá soukromí a trpí stihomanem (jak hned na začátku vyprávění prozrazuje kvantum zámků na jeho dveřích). Zřejmě jde o důsledek jeho profese. Harryho živí to, že se vkrádá do soukromí cizích lidí. Musí slyšet a sám nebýt slyšen (natož viděn). Jenomže co vlastně slyší? A jakou má jistotu, že sám není slyšen? Coppolův komorní thriller, kterým si ukrátil čas mezi dvěma Kmotry (nebýt úspěchu prvního z nich, Rozhovor zřejmě nikdy nevznikne), dovádí do existenciálních a epistemologických důsledků tradiční schéma paranoidních thrillerů – člověk zrazený nejbližším okolím a odkázaný sám na sebe tuší velký komplot. Harryho kromě druhých lidí zklamávají také vlastní smysly, jejichž domnělá neomylnost dává smysl jeho existenci. Nejistotu protagonisty Coppola bravurně přenáší na diváka, který je z pozice toho, kdo pohodlně sleduje (podobně jako Harry poslouchá) vržen do pozice toho, kdo byl celou dobu veden za nos. Není to přitom jen po většinu času pasivně dohlížející kamera, stejně netečná jako kamery bezpečnostní, kdo nás v takřka hororovém finále, kdy se všechno sračky vyvalí ven (zdravím Slavoje), zrazuje. Subjektivní a objektivní zvuky splývají ve změť, která vám dá naplno zakusit, jaké to je být v kůži paranoika. Pro mne jeden z nejvyšperkovanějších filmů Nového Hollywoodu, který si každou scénou říká o důkladnou formální analýzu. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, RAiken, Aidan (01.05.2007)