Svatý boj

Jasná ukážka toho, že v otázkach viery, náboženstva a filozofie neexistuje absolútna pravda. Každý problém, každá téma sa dá vyjadriť rôznymi spôsobmi. Napríklad čo jeden môže vidieť ako skúšku viery, druhý zase vidí ako demonštráciu moci. Ťažko proti tomu niečo namietať. Závisí od toho, čo nám je bližšie, s čím sa vnútorne stotožníme. Danny Balint si vybral demonštráciu moci. Žid, ktorý nenávidí židov, zároveň však cíti niečo ako posvätnú úctu k tomuto náboženstvu, ktorá mu bráni doviesť všetky svoje ultranacistické plány do konca. Táto jeho rozpoltenosť je preto zdrojom všetkého jeho nešťastia. Na dvoch stoličkách sa však dlho sedieť nedá, koniec bol v tomto smere maximálne uspokojivý. 75/100 (03.11.2014)

Vážně nevím... tohle je opravdu hodně ujetý film. Téma velice zajímavé, spousta zajímavých dialogů a postřehů, ale některé scény byly až neúnosně přitažené za vlasy. I postavy - nejvíc určitě Carla (Summer Phoenix). Ale i hlavní hrdina Ryana Goslinga byl značně nepravděpodobný - malý brýlatý židáček, který s učitelem v ješivě vede zanícené talmudické rozepře, se po odmítnutí svých názorů stane drsným pouličním rváčem a nazistou, jehož hlavní životní program je zabíjet Židy. A přitom v nitru stále chová úctu k Tóře, na skinheadské akce si začne pod tričko s hakenkreuzem oblékat talis a učí svou masochistickou milenku hebrejštině a židovským zvykům. Uch... Tedy nepochybuji, že podobně schizofrenní jedinci existují napříč všemi národy nebo vírami, ovšem tohle bylo řekl bych příliš. Ale tvůrci filmu myslím spíš jeho postavu zamýšleli jako symbol, jako médium, skrze které by mohli prezentovat svoje názory. Povedlo se jim to sice objektivně dobře, ovšem subjektivně mě to příliš neoslovilo. Knih o judaismu i o nazismu jsem přečetl stohy, seritózních, ne vymyšlených v Hollywoodu, takže jsem si ve filmu popravdě spíš vychutnával úplně vedlejší prvky, jako byla třeba účast Theresy Russell a Billyho Zanea v rolích neonazistických manželů, nebo sice lehce šílená, ale právě proto hodně přitažlivá postava Carly. (31.07.2013)

Ryan Gosling v roli "židovského nácka", který bojuje se svými vnitřními rozpory. Přestože ho jinak jako herce milujete, tady jej od první vteřiny musíte nenávidět. I když mi tak trochu připadalo, že vznik filmu inspiroval úspěch "American history X", film se vydává na trochu jinou cestu, ač je v zásadě o tom samém - o tom, že ideologie vzniká v závislosti na prostředí a názorech ostatních. Pěkně to bylo viděno při rozhovorech skupiny skinheadů, když neměli v podstatě ani páru o tom, proč vlastně nenávidí židy. Postava Goslinga to měla naproti tomu v hlavě pěkně srovnané a ač je mi nacismus úplně proti mysli a srsti, ten kluk skutečně věděl, co a proč nenávidí a měl i pár zamyšlení hodných myšlenek ("Kdyby Hitler neexistoval, židé by si ho vymysleli, protože chtějí být nenáviděni"). Celkově je děj poutavý a strhující, ale zasekává se asi v polovině. A to jsem u scény, kdy se dohadovali pamětníci holocaustu s partou skinheadů měla natolik husí kůži, až jsem myslela, že dám plný počet. Mimo to s dokoukáním filmu přichází úvaha nad tím, zda-li by měl v dnešní moderní společnosti šanci další holocaust (v takové míře jako v době Třetí říše). Stručně a jasně hodně strhující počin, ale ta druhá polovina na mě působila rozpačitě, včetně samotného konce. Zajímavý komentář:Shadwell (25.05.2013)

Ve filmu mimo jiné zazní, že kdyby Hitler neexistoval, Židé by si ho vymysleli, protože nenávist okolí je to, co podmiňuje jejich existenci. Jenže ono to platí hlavně opačně, protože to my jsme si Židy doslova vydupali ze země. Oběť rasismu – ať je jí Žid, Turek, Alžířan nebo kdokoliv jiný – je uměle zkonstruovaná postava. Základní argument rasismu zní: kdyby tu nebyli oni, život by byl dokonalý a společnost by znovu byla harmonická. Tento argument vsak pomíjí fakt, že obětí rasismu je postava, která je tu jen proto, abychom si mysleli, že taková harmonická společnost je skutečně vůbec možná. Jinými slovy, kdyby neexistoval Žid, museli bychom si takovou postavy vynalézt, abychom uchovali iluzi, že můžeme mít dokonalou společnost. Ve skutečnosti je společnost vždy rozdělena. Rasistická postava je jen cestou, jak zakrýt nemožnost dokonalé identity celé společnosti. Co se jeví jako překážka plné identity společnosti se sebou samou, je ve skutečnosti její pozitivní podmínkou: tím, že se na Žida přesune role cizího tělesa, které vnáší do sociálního organismu dezintegraci a antagonismus, je umožněn obraz společnosti jako konzistentního, harmonického celku. Tímto způsobem za nás udržují neonacisté pořádek a iluzi dokonalé společnosti. (17.11.2009)

Doposud suverénně nejhorší a nejtrapnější pokus o zfilmování neonacistických hnutí - pokud Vás zajímají taková témata, doporučuji Romper Stomper, anebo (nejlépe!) Kult hákového kříže. Zde na tomto filmu je jediným kladem vynikající Ryan Gosling, vše ostatní je břečka a - ačkoli mne dost bolí to říkat - tupá a neumětelská propaganda. Co můžete čekat od filmu, který začíná scénou útoku skinheada na Žida, který - a teď pozor! - je mladý, plachý, hubený student s velkými brýlemi, shrbenými zádíčky a těkavým pohledem, v ruce velkou knihu, kterou by si mohl číst za jízdy metrem. Kdyby to ovšem končilo jen u klišovitosti, mlčím, protože někdy je třeba použít schémata pro podtržení a větší efekt hlavního poslání. Tohle ale není vše - jde totiž o spojení infantilní tendenčnosti s naprostým filmovým začátečnictvím. Děj se stále převaluje z boku na bok, stále se ve zcela bezvýznamných momentech vracejí nesmyslné opakovačky, postavy se chovají naprosto nelogicky, na plátně se objevuje čím dál tím více rádobyherců, přeskoky v ději jsou natočeny až bolestně amatérsky, korunu všemu nasazuje jedna z nejhorších filmových hudeb, co jsem kdy slyšel. Jediným plusíkem a vydařenou scénou je paradoxně samotná pointa. Cíle byly šlechetné, bohužel ty samy o sobě nestačí na to, aby vznikl alespoň průměrný film. (12.04.2009)