Bičianka z doliny

Mám rád příběhy ze Slovácka a Slovenska, i ty, jsou na rodíl od Bičiaky, hrubější a tragičtější. Prototypem takového příběhu je pro mě Mrštíkovský "Rok na vsi" (Byčianka patří spíš do kategorie "Slovácko sa súdí"). Ale patří sem i vesnické příběhy z jižních Čech, především Holečkova epopej "Naši" a téměř "starozákonní knihy" Klostermanovy (především "V ráji šumavském" a "Ecce Homo"). Ano, Čechy, Morava a Slovensko jsou těmito příběhy propojeny těsněji, než byly kdy politickými smlouvami. (20.11.2018)

Slnko, seno, pár faciek a jedna ukričaná pani, aj na Slovensku nechýbala takáto filmová tvorba. Klasikou sa nestala, pretože jej chýba niečo ako Kronerovo herectvo alebo britký humor autora predlohy. Hlavne, že všetko dobre dopadlo, keď už je nevesta v tom háklivom stave. –––– Mater ju priviedla jako jalovicu na jarmek. Chyba je len v tem, že tu jalovicu neni. Lebo je samodruhá. (03.12.2016)

Humorný příběh z jedné slovenské vesničky z poloviny 20. století. Sympatické bylo i obsazení českých herců Oldřicha Navrátila, Josefa Karlíka, Ladislava Lakomého nebo Václava Kotvy, kteří mluvili slovenským jazykem a přitom to krásně sedělo. V dnešní době by to nynější čeští herci nedokázali a museli by být předabovaní slovenskými herci. Pěkná byla i hudba slovenského Zdeňka Lišky - Svetozára Stračiny. (04.12.2016)

Veľmi zaujímavý TV film, ktorý má dobrý scenár a hlavne potešia aj herecké výkony, takže sledovanie je príjemným zážitkom. Bičianka má invalidného muža a dvoch dospelých synov, ktorí ešte (aspoň podľa nej) nemajú vyhliadnuté nevesty... Ale všetko sa zmení, keď za ňou príde chudobná suseda s peknou dcérou, ktorá je podľa nej tehotná s jej mladším synom. Bičianka sa musí pripraviť na svadbu, ale to ešte nevie, že aj starší syn už svadbu plánuje... Problémy nastanú, keď umrie otec a tak najbližšie 3 mesiace svadby nemôžu byť. Medzičasom sa však všetko zmení, hlavne čo sa týka tehotenstva neviest... :o) (16.01.2009)

Velmi sympatický snímek o nedočkavých ženiších, autoritativní puritánské gazdině a o celkovém soužití na slovenské dědině dvacátých let minulého století. Bez diskuze lze poznamenat, že Jozef Zachar tímto plně zastupuje svého jmenovce (jednoho ze specialistů na podobně laděné filmy) a i na začátku osmdesátých let nabízí divákovi naprosto věrohodný obraz slovenského venkovského folklóru v doprovodu krásných žen, jemného humoru i dráma a pestrého hereckého obsazení. (25.12.2015)