Příběh jedné ženy

O Iris Murdochovej som počul prvý a posledný krát, keď išila Iris do kín. A potom keď som tento film pozeral v tv. Jej tvorbu nepoznám a jej život ma nezaujíma. Pre jej fanúšikom môže byť toto spracovanie výletom do siedmeho neba, pre nezasiahnutých je to príbeh neortodoxnej lásky, kde Vám bude sympatickejší manžel, ako sebecká manželka, na ktorú by som sa osobne za týždeň vykašľal. Hovoriť o nejakom filme, že je o hereckých výkonoch, je nepríjemné klišé, lenže tu to platí dvojnásobne a sľubujem, že sa už tomuto spojeniu budem snažiť vyhýbať. Všetci sa do toho maximálne vložili a mne je ľúto, že ma to aj napriek tomu trochu nudilo a stále nemám v pláne si od pani spisovateľky nič prečítať. Film nás má zasiahnuť silou lásky oboch protagonistov, takže je na divákoch, ako ich vzťach od začiatku do konca budú vnímať. (07.08.2013)

Vynikajúce herecké výkony, výborný strih a zaujímavá kamera. Plus realistický, inteligentný a zároveň zaujímavý príbeh. Pomaly odhaľované súvislosti udržujú divákovu pozornosť a postupne uzatvárajú kruh... Do piatich hviezdičiek predsa niečo chýba, ale nemožno dať menej ako štyri, pretože ide naozaj o skvelé filmové spracovanie života "jednej ženy" a komornú drámu so všetkým, čo ku kvalitnej dráme treba. (04.07.2005)

Hlavní klad filmu je rozhodně ve vynikajících hereckých výkonech, jimž dle mého názoru dominuje M Judi Dench. Také nesmím opomenout jako vždy výtečnou hudbu pana Hornera. Jinak mě ale toto životopisné drama moc neoslovilo. Příběh je i přes své smutné téma podávám nudně a nezajímavě a i když je to hnusné tak po chvíli jsem měl Iris plné zuby. Je to zkrátka hnusná nemoc a já bych asi neměl nervy o někoho takového se starat. (08.12.2011)

Co je horší – ztratit tělo nebo ztratit mozek? Ve skutečnosti tato otázka postrádá smysl a vznikla jen proto, že křesťanství rozpojilo tělesný a mentálně-duševní projev podobně jako později marxismus oddělil nadstavbu (obecně kulturu) od základny (ekonomiky, technologie a výroby). Mnohem lépe si počíná moderní, přesněji kvantová fyzika, jež vědecky popsala dualitu jin a jang v teorii duality částice a vlnění. Ovšem nejlépe si stále vedou indická filosofie a taoismus, které popisují Jedno v mnohosti a mnohost v Jednom. Proto ztratit tělo znamená ztratit mozek a ztratit mozek znamená ztratit tělo, přičemž i částečné ztráty tělesné vedou ke změně mentality a postojů čili k určitým ztrátám a naopak. Takže správně by otázka měla znít: co je horší – ztrácet sebe přes tělo nebo přes mozek, přes omezení svobody konání nebo přes omezení svobody myšlení? Osobně mám jasno – obě ztráty jsou špatné a veškeré duchaplné řeči o boji, překonání a vítězství jsou lidským frajerským dočasným hrdinstvím na poli, kde každého čeká jen jeden konec, a rozdíl mezi lidmi je jen v tom, jak hodně ze sebe člověk ztratí, než na ten konec dorazí. Během životní cesty člověk může jen jedno – snažit se vyrovnávat se ztrátami a nahrazovat je jinými možnostmi. Lidové přísloví o hmotné strance říká – "Je lepší být bohatý a zdravý než chudý a nemocný." Totéž se dá říci i o stránce nehmotné – je lepší být plnohodnotný, harmonický a talentovaný než omezený, pokřivený a blbý. A to, že tělesného a mentálního bohatství není dost pro všechny, nezakryje žádná víra ani lidské hrdinství. Současná "epidemie" alzheimerovy nemoci je vlastně projevem nedílné jednoty a duality světa, v kterém kde se přidá, tam se i ubere, a naopak, a proto i nárůst množství informací je vyvažován postupnou ztrátou schopnosti je soustředěně, uvědoměle a neomezeně vnímat a zpracovávat a prodloužení života se znehodnocuje ztrátou vazby s okolím. Holt je svět bohatý, ale chudý. ___ Iris doplňuje řadu filmů na téma ztráty mentálních schopností (Píseň pro Martina, Hilary a Jackie, Hanekeho film Láska) a zajímavé je to, že většina podobných snímků je o tvůrčích lidech, což zas tak moc nepřekvapuje, protože drama vynikne více, když se jedná o lidi, u kterých je zřetelnější podíl mentální činnosti. Nicméně v tomto případě se víc než o drama ztráty osobnosti jedná o nostalgické ohlédnutí za vztahem. (06.10.2013)

Odkládala jsem Iris v domnění, že to bude hodně smutné a depresivní. Bylo. Ale i laskavé a citlivé. Kate Winslet jako mladá bohémská filosofka a Judi Dench, která "ztratila slova", odehrály své role s veškerou možnou úctou k postavě. Líbilo se mi, že děj nepostupuje suše chronologicky, ale formou nápaditých prostřihů do Irisina mládí. (01.09.2004)