Příběh jedné ženy

Poutavost životopisných filmů často spočívá v excentričnosti protagonisty (Lid vs. Larry Flynt), zobrazení duševní (Letec, Pollock) či fyzické (Frida - americká i mexická verze) poruchy. Nejsilnější momenty filmu Iris (v ČT uvedeno pod nic neříkajícím názvem Příběh jedné ženy) též vycházejí ze zobrazení těžké nemoci, která postihla výjimečnou britskou spisovatelku a myslitelku Iris Murdoch. Právě poslední měsíce jejího života a vzpomínkové flashbacky na šťastné dny mladistvého rozletu tvoří strukturu tohoto životopisného snímku, strukturu, kterou prostupují inscenované záznamy Irisiných projevů. Zajímavou rovinu tvoří snaha dvou stárnoucích intelektuálků o vytvoření intimního světa, jež je neustále narušován nechtěnými zásahy zvenčí. V jistém ohledu může sympatizující pohled na stáří připomínat pozdní film Lindsay Andersona Srpnové velryby. Iris - příjemně nedoslovný film, který vznikl v produkci BBC Films, však dokazuje, že oddanost tvůrce ztvárňovanému hrdinovi nestačí. Vedle hvězdných Judi Dench, Kate Winslet (v českém dabingu Zuzana Slavíková) a Jima Broadbenta si všimněte i nikterak podružného Hugh Bonnevilla v roli mladého roztržitého Johna. Hudbu složil James Horner a hlavní houslové party zahrál mladý virtuos Joshua Bell, který měl velký podíl na Oscaru za hudbu, kterého obdržel John Corigliano za film Červené housle. vp 22.6.2005 (12.06.2005)

Malý, komorní a velmi smutnou atmosférou prosycený snímek je velmi upřímnou výpovědí o lásce a stáří. Těžko se z něj udělá asi hlavně lidem, jejichž věk už poněkud pokročil, přesto to zasáhlo i mne. Ta úzkost z toho plyne opravdu velmi zřetelně, už jen díky stylu natočení, kdy se současné záběry velmi umně prolínají s těmi dávno minulými a vytváří tak vypovídající kontrast mezi tehdejší a současnou Iris. A právě tahle proměna, která v různých variacích čeká takřka každého z nás, to je pro mě hlavní motiv filmu. Pamatuju si, že v době kdy to šlo do kin, všude se psalo především o hereckém koncertu čtveřice hlavních představitelů. I dnes, po 8 letech, s tím nejde nesouhlasit, těžko říct, kdo se vyznamenal nejvíc. Lehké to nemělo především Kate Winslet, ale opět svou problematickou postavu Iris zahrála bravurně. Od plného hodnocení mě odrazuje snad jen menší sugestivnost filmu. Tvůrci z obav před ještě větší trudností nedaly samotné Alzheimerově chorobě ve filmu tolik prostoru a možná je to trochu škoda. Onen kontrast a dopad na diváka by pak byl ještě o poznání větší... (18.06.2009)

Iris je velice (opravdu velice) dojemný příběh o ženě, která kvůli nemoci začíná postupem času ztrácet svou vlastní osobnost a samotnou esenci svého života. Prolínání dvou časových rovin působí ze začátku poněkud chaoticky, avšak to se časem ustálí a ve výsledku to vypadá dobře a účelně. Jako působivější linii považuji tu ze současnosti, protože byla herecky mnohem více náročnější a jak Judi Dench, tak Jim Broadbent se svých rolí zhostili na výbornou a předvedli dechberoucí výkony. Samozřejmě i Kate Winslet a Hugh Bonneville byli přesvědčiví, ale "starší pár" vyhrává. Zkrátka neskutečně milý a smutný film s nepatrnou hudební složkou, který je především o lásce v té nejoddanější a nejryzejší podobě. (08.06.2013)

Hlavní klad filmu je rozhodně ve vynikajících hereckých výkonech, jimž dle mého názoru dominuje M Judi Dench. Také nesmím opomenout jako vždy výtečnou hudbu pana Hornera. Jinak mě ale toto životopisné drama moc neoslovilo. Příběh je i přes své smutné téma podávám nudně a nezajímavě a i když je to hnusné tak po chvíli jsem měl Iris plné zuby. Je to zkrátka hnusná nemoc a já bych asi neměl nervy o někoho takového se starat. (08.12.2011)

...15. júla 2019 uplynulo už sto rokov (čo som vôbec ani netušil) od narodenia britskej spisovateľky a filozofky IRIS MURDOCH, ktorej bola diagnostikovaná Alzheimerova choroba... A aké je to byť v koži takéhoto postihnutého človeka, vyrozpráva práve tento film, odohrávajúci sa v dvoch časových rovinách (a neustále prelínajúcich sa), keď v minulosti, za mlada, exceluje mladá krásavica z Readingu, Kate Winslet, kde pomerne často ju vídať v „Evinom rúchu” , čo už nie je v súčastnosti absolútne nič divné, keďže po Titanicu sa začala „rada” čoraz intenzívnejšie vyzliekať, čomu som sa vôbec nebránil. V prítomnosti, čiže v reálnom čase dochádza k nemenej vynikajúcemu a strhujúcemu, hereckému výkonu-Judi Dench, (že kastingovej režisérke-Celistii Fox sa podľa mňa podaril nevídaný, „husársky kúsok” , pretože ženské D.U.O. prepožičiava nielen svoje majstrovské nasadenie-par excellence, ale aj k tomu taktiež ponúka nadštandardný “VÝRAZ TVÁRE” , t.j. podoba je markantná !) Vidno, že uvažovala, koho obsadiť. Jim Broadbent mi trochu prekážal, no i napriek tomu triumfoval z celého ansámblu ! Okrem spomínaného TRIA, ma ešte trochu zaujala - montáž, hudba a d.p. _ Trvá to iba krátkych 90 minút, keď vám garantujem, že z h. výkonu Judi budete mať nenormálne veľké zimomriavky, až vám budú slzné kanáliky zaplňovať oči, ale občas to trošku hapruje vo „flashbackoch” , že tým pádom to nie je vyvážené, a tak iba znižujem na koncové hodnotenie, lebo film nefunguje ako celok ! (02.08.2019)