Příběh jedné ženy

Tak nežne podaný príbeh obrovskej lásky som už dlho, dlho nevidel... Kate Winslet (s výborným dabingom Zuzky Slavíkovej) je proste krásna. Ale nie krásna tým estetickým spôsobom ako v Titanicu alebo Hamletovi ani nie tou vulgárnou prirodzenosťou ako v Quills ale v tomto filme hrá postavu akú som u nej predtým ani potom nevidel, postavu ktorá je kúzelná a krásna obrovskou charizmou a vyžarovaním ktoré z nej vychádza. Judi Dench je taktiež dokonalá a perfektne stvárňuje protipól mladej a extravagantnej Iris a to jej staršiu formu, ktorá stratila slová ktoré pre ňu zanemenali celý svet... K tomu Hugh Bonneville ktorý hrá perfektne a Jim Broadbent ktorý Oscara dostal zaslúžene pretože láska ktorú hrajú dvaja herci/partneri je niečo iné ako láska k žene ktorú musí zahrať herec sám, úplne sám pretože on a postava Iris mali každá iné posolstvo a jeho láska bola tak nežná a krásna, akú som vo filme už dlho nevidel. Všetky palce hore, snímka ktorá človeka emocionálne vyšťaví a som strašne zvedavý ako film precítim keď i ja zostarnem, pretože pre človeka vo veku Judi Dench musí mať tento film úplne iný rozmer. (05.06.2012)

„Podstatou lásky je touha po štěstí a cesta k jeho nalezení“. Skutečný příběh ženy, která nalezla lásku, jenž přetrvala i když neúprosná nemoc vyhrávala nad slovy, myšlenkami, intelektem. Zůstala jí láska a trpělivost muže s kterým léta společně nacházeli štěstí. Výborné herecké páry a především vynikající Judi Dench v roli ženy, které se ztrácí svět „Cítím jako bych se potápěla do tmy“. (08.04.2006)

Co je horší – ztratit tělo nebo ztratit mozek? Ve skutečnosti tato otázka postrádá smysl a vznikla jen proto, že křesťanství rozpojilo tělesný a mentálně-duševní projev podobně jako později marxismus oddělil nadstavbu (obecně kulturu) od základny (ekonomiky, technologie a výroby). Mnohem lépe si počíná moderní, přesněji kvantová fyzika, jež vědecky popsala dualitu jin a jang v teorii duality částice a vlnění. Ovšem nejlépe si stále vedou indická filosofie a taoismus, které popisují Jedno v mnohosti a mnohost v Jednom. Proto ztratit tělo znamená ztratit mozek a ztratit mozek znamená ztratit tělo, přičemž i částečné ztráty tělesné vedou ke změně mentality a postojů čili k určitým ztrátám a naopak. Takže správně by otázka měla znít: co je horší – ztrácet sebe přes tělo nebo přes mozek, přes omezení svobody konání nebo přes omezení svobody myšlení? Osobně mám jasno – obě ztráty jsou špatné a veškeré duchaplné řeči o boji, překonání a vítězství jsou lidským frajerským dočasným hrdinstvím na poli, kde každého čeká jen jeden konec, a rozdíl mezi lidmi je jen v tom, jak hodně ze sebe člověk ztratí, než na ten konec dorazí. Během životní cesty člověk může jen jedno – snažit se vyrovnávat se ztrátami a nahrazovat je jinými možnostmi. Lidové přísloví o hmotné strance říká – "Je lepší být bohatý a zdravý než chudý a nemocný." Totéž se dá říci i o stránce nehmotné – je lepší být plnohodnotný, harmonický a talentovaný než omezený, pokřivený a blbý. A to, že tělesného a mentálního bohatství není dost pro všechny, nezakryje žádná víra ani lidské hrdinství. Současná "epidemie" alzheimerovy nemoci je vlastně projevem nedílné jednoty a duality světa, v kterém kde se přidá, tam se i ubere, a naopak, a proto i nárůst množství informací je vyvažován postupnou ztrátou schopnosti je soustředěně, uvědoměle a neomezeně vnímat a zpracovávat a prodloužení života se znehodnocuje ztrátou vazby s okolím. Holt je svět bohatý, ale chudý. ___ Iris doplňuje řadu filmů na téma ztráty mentálních schopností (Píseň pro Martina, Hilary a Jackie, Hanekeho film Láska) a zajímavé je to, že většina podobných snímků je o tvůrčích lidech, což zas tak moc nepřekvapuje, protože drama vynikne více, když se jedná o lidi, u kterých je zřetelnější podíl mentální činnosti. Nicméně v tomto případě se víc než o drama ztráty osobnosti jedná o nostalgické ohlédnutí za vztahem. (06.10.2013)

Plně souhlasím s tím, co tu píše POMO. Jelikož o Iris Murdochové nevím vůbec nic (a po shlédnutí tohohle filmu snad jen na co zemřela), neoslovuje mě její příběh tolik, co by chtěl. Zbývá jen ocenit kompletní herecký kvartet: Judi Dench je suverénně nejlepší, Kate Winslet jako její mladá verze plná sil předvádí další parádní výkon, Jim Broadbent svého Oscara určitě nedostal omylem a Hugh Bonneville vypadá, že jen vlaje za svou partnerkou hlavně proto, že to přesně vystihovalo existenci manžela Johna až do propuknutí zhoubné nemoci. (16.05.2005)

O Iris Murdochovej som počul prvý a posledný krát, keď išila Iris do kín. A potom keď som tento film pozeral v tv. Jej tvorbu nepoznám a jej život ma nezaujíma. Pre jej fanúšikom môže byť toto spracovanie výletom do siedmeho neba, pre nezasiahnutých je to príbeh neortodoxnej lásky, kde Vám bude sympatickejší manžel, ako sebecká manželka, na ktorú by som sa osobne za týždeň vykašľal. Hovoriť o nejakom filme, že je o hereckých výkonoch, je nepríjemné klišé, lenže tu to platí dvojnásobne a sľubujem, že sa už tomuto spojeniu budem snažiť vyhýbať. Všetci sa do toho maximálne vložili a mne je ľúto, že ma to aj napriek tomu trochu nudilo a stále nemám v pláne si od pani spisovateľky nič prečítať. Film nás má zasiahnuť silou lásky oboch protagonistov, takže je na divákoch, ako ich vzťach od začiatku do konca budú vnímať. (07.08.2013)