In My Father's Den
Režie:
Brad McGannScénář:
Brad McGannKamera:
Stuart DryburghHrají:
Emily Barclay, Matthew Macfadyen, Miranda Otto, Colin Moy, Jodie Rimmer, Matthew Chamberlain, Antony Starr, Ralph Rieckermann, Josephine Davison (více)Obsahy(1)
Předlohou filmu je stejnojmenný román Maurice Geeho, který vyšel poprvé v roce 1969. Válečný reportér Paul Prior (Mathew MacFayden) se po sedmnácti letech vrací do rodného města na novozélandském Jižním ostrově. Jeho otec právě zemřel, s bratrem Andrewem se málem nepoznají a ve vzduchu visí napětí. V chatě uprostřed sadu Paul nachází tajnou skrýš, třináctou komnatu svého otce, kterou ukrýval před svou puritánskou manželkou. Setkává se také se šestnáctiletou Celií, dcerou své dávné lásky... Silná dramatická atmosféra vyprávění, umění vyjádřit jedinečnou přírodní paletu barev Nového Zélandu a schopnost citlivě nahlédnout do nejhlubších rodinných tajemství napovídá, že Brad McGann patří k největším režisérským objevům novozélandské kinematografie současnosti. Film byl uveden na filmových festivalech v Sydney, Aucklandu, Wellingtonu a v Torontu. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (80)
Čakal som málo, ale dostal mnoho. Kto vydrží zhruba prvú pol hodinu, tomu sa za to film náležite odvďačí. S pribúdajúcimi minútami nerástlo, len moje hodnotenie, ale aj moja pozornosť. Zrazu som bol už celý ponorení do deja a nebolo cesty späť. Skvele natočená dráma zahalená tajomstvom, plná napätia, skrytých citov, zabudnutej lásky a dobrej hudby. Každá postava má v príbehu svoje pevné miesto a tak dotvára mozaiku v ktorej do seba všetko pekne zapadá. Trochu som sa obával nezvládnutého konca, ale moja obava bola zbytočná. Záver je prekvapením, ktorý našťastie nič nepokazí , naopak celé dielo iba umocňuje. ()
Nenapadá mě jiné shrnutí, než že jde o působivé a velice reálné drama. Nic není jednoznačné, nikdo zde, tak jako v životě, není 100% bezchybný. Matthew MacFadyen dokáže vystihnout i ty nejniternější pocity - stačí mu jen jemné gesto, lehce pozdvižené obočí, především však ty jeho božské oči. Pro mě velice silný zážitek. Dozvuky Otcova doupěte pociťuji ještě den po jeho shlédnutí (a asi se z těch snaživě přetvořených českých názvů k filmům jednou zvencnu). ()
Ta angličtina byla teda pekelná. Holt Austrálie... ()
Po shlédnutí Třinácté komnaty ji musím zařadit do seznamu oblíbených filmů. Takhle upoutat mou pozornost a naprosto mě emocionálně vyčerpat ... Nevím, jestli na mě nějaký film takhle zapůsobil. Byl to neskutečný zážitek. Mno, musím to vstřebat a možná potom napíšu něco inteligentnějšího. Momentálně nejsem schopna vykouzlit nic lepšího. ()
Deprimující atmosféra snímku prodchnutého smuteční melancholií okolní krajiny, jenž obepíná hrdiny snímku si na mně postupně usedala, až si nakonec plně získala moji přízeň. Minulost přivedená zpátky k životu příjezdem Paula nepřináší radost ani smíření, pouze rozedírá již dříve zacelené rány, které znovu mučí hlavní postavy příběhu. Nevyřčené křivdy, zničené lidské osudy a smutná tajemství vyplouvají na povrch a stavají se průvodci hlavních hrdinů, kteří se mezi nimi plahočí k závěrečnému rozuzlení. Velice pomalý příběh, odvyprávěný nelineárně v několika dějových liniích, které se prostřednictvím flashbacků propojují, je především velkým hereckým sólem Matthew MacFadyena, v jehož tváři se zračí veškerá tíha jeho vlastní minulosti. Kromě toho bych ještě rád vypíchnul dobře zvolený písničkový soundtrack, který jednoznačně pomáhá dotvářet atmosféru filmu. I přes všechny superlativy, které k filmu mám, se zdráhám hodnotit plným počtem především kvůli velice pozvolnému tempu samotného příběhu, jemuž zabralo pár desítek minut, než si mně k sobě plně připoutal. 8/10 ()
Hola Guys! =´) Radši do té chatrče neměli lézt! Nikdo z nich! Ale vy tam vlezte, bez váhání! - Vyprávění je to pomalé o jednou rychlém spádu událostí, které utvoří svět, v němž nikdo neměl žít. Svět bez oceánu, město na konci světa, svět, kde jedno velké tajemství ukryté mezi zaprášenými knihami a stránkami atlasu v překrásné přírodě Nového Zélandu vede Paula po cestách, na kterých se práší tak, že se nedá dýchat, alespoň než vše smyje vlahý a poklidně poetický a smířlivý déšť. - soundtrack vynikající!, Matthew McFadyen je výborný (nese na svých bedrech celý příběh. A cítila jsem, že se on neláme podle atmosféry, ale atmosféra se láme a obtáčí okolo něho.)! - válím se uprostřed té osudné chatrče na zemi v prachu, čtu si knížky, nasávám atmosféru, poslouchám muziku a čekám, jestli ji objeví někdo další, abychom si mohli povídat...bylo to zatraceně dobré. "Es nuestro secreto!" "I'd rather be a no-one somewhere, than a someone nowhere." ()
Film byl natáčen v Alexandře, oblast Central Otago na Jižním ostrově. Jedna zajímavost tohoto města: Jedná se o nejsušší město celého Nového Zélandu, s množstvím srážek odpovídající takřka polopouštnímu podnebí :) K filmu: Jestli nějaké drama, tak toto. Film jsem si pustil vícekrát, podruhé jsem si vychutnával všechny motivy a na první skouknutí nelogické chování hrajících osob. Vše do sebe perfektně zapadá, vše je skvěle sehrané, prostě nádhera. ()
Když lodě odplouvají a plachty se nadouvají, růžový obzor je dotěrně vemlouvavý lhář. Přesto běž hned, nečekej a utíkej! Naděje totiž někdy umírá jako první a oceán zmizí nadobro. ()
Hmmmm, gradující drama podbarvené hudbou Patti Smith....perfektní dramatická nálada, spád, nabourané vztahy mezi rodinou a dávná tajemství, která se postupně vynořují z vody zapomnění. v kombinaci s líbeznou krajinou Nového Zélandu výborný hutný drink! Možná bych trochu zkrátila stopáž, ale jinak bez výhrad! Emily Barclay a Matthew MacFadyen v poutavém duelu předvádí natřískaný part - tak temné a přitom lidské. Rozhodně stojí za vidění! Napínák se vším všudy ()
Absolutní překvapení! Skvělý film odehrávající se v tichém pomalejším tempu, ve kterém se retrospektivou odkrývají stopy minulosti až do finále, kdy divák nakonec vše bolestivě pochopí. Výborný Matthew MacFayden. Víc takových nekomerčních snímků! ()
Klady: 1. Výborný výběr hudby, 2. kamera, 3. Mathew MacFadyen Zápory: 1. Předvídatelná zápletka s otcovstvím, 2. jedna logická díra ve vyprávění - ale nechci tady spoilerovat. ()
Dneska mě při pohledu na program kin napadlo, že snad budu raději doma doma utírat prach. Ale po podroubném prozkoumání jsem objevila Třináctou komnatu. A jak je příjemné nemuset přemýšlet nad tím, jestli vyzvednout herce, kameru, hudbu, příběh, krajinu, ale říct, že jednoduše všechno dohromady má podíl na pomalu se rozjíždějící, ale houstnoucí atmosféře. Napětí už je ale cítit od začátku. Nakonec musí všichni obyvatelé zapadlého novozélandského města otevřít dveře své třinácté komnaty, vydat se na výlet do lvího doupěte a po cestě čelit pádu do jedné jámy lvové. ()
Muž z vlaku, uprchlík, parchant, hrdina, samotář, bratr, člověk. Přesně v tomto pořadí se měnily mé názory na hlavního hrdinu tohoto filmu. Je úžasné, jak si film dokáže pohrávat s myslí těch, kteří jej sledují. Když si jej někdo připustí k tělu, zůstává s ním dlouho, připomíná se mu prostředím i lidmi, představuje osudy těch tváří, které denně nebo náhodně potkává na ulici a říká mu, že vždycky to může být horší. Po době pocit odejde. A zůstane vzpomínka, ze které lze čerpat do budoucna. ()
Psychologické drama, které jde až na kost. Žádné hollywoodské hvězdy, patos, krev, rychlé akce, surové záběry, stačí běžný život. Každá postava si nese svou bolest, nikdo není černobílý, každý má své břímĕ minulosti, své křivdy, očekávání. Nad tím vším zlomený hlavní hrdina, který na chvíli sebere sílu začít znovu, zkusit mít někoho rád, ale hlavně sebe, jenže člověk nemá svůj život tak docela sám v hrsti. Skvělí herci, skvělý Matthew, skvělá hudba, jaká škoda, že nám Brad McGann už nic nepředvede. ()
Po znovuzhlédnutí musím jednu hvězdičku přidat (dávám 90%), protože film je fakt skvělě natočený a herecké výkony jsou senzační. Zrovna v tomto filmu je vidět jak mnohdy záleží na náhodě, kdy je taková 13.komnata v rodině (ale i mimo ni) odhalena. Nejhorší je, když už je strůjce takového trauma, po smrti. To musí rodina prožívat nejen šok, ale i vztek, že už s tím nemůže nic dělat. Tak jako hodně novozélandských filmů ani tento nemá šťastný konec. ()
Velice úspěšný novinář se vrací po 17cti letech do svého rodného města, zrovna na otcův pohlřeb. Je cítit velice neradostná atmosféra, i všudy přítomné napětí. Nejdříve se chce vrátit co nejdříve zpátky, posléze ho začne zajímat znovu nalezené doupátko jeho otce a dívka, kterou v něm najde. Nejdříve uvěří, že je to jeho dcera a my věříme s ním. Posléze vše, na co přijde, souvisí i ostaními členy jeho i její rodiny. Dívka ale zmizí a on, se kterým v poslední době strávila nejvíce času, je obviňován. Co se tedy opravdu stalo? Naprostou většinu filmu věříme, že hlavní hrdina je zakomplexovaný samotář, prostě podivín, co se vrací do rodného města, které je plné normálních lidí. Po překlenutí poloviny filmu zjistíme, že je tomu právě naopak. On jediný je normální a všichni ostaní mají zaděláno na pobyt u psychiatra, nebo minimálně u psychoanalytika každé úterý. Zvláštní změna, která překvapí každého. Odpověď, kdo za zmizením stojí a proč, porazí i hlavního hrdinu, aneb tak trochu na téma: "co skrývají nejtajnější kouty naší paměti?". Během filmu dostáváme jen malinké nápovědy a občas se přeskočí v čase, takže uplná skládačka zapadne až nakonec. ()
Vyborna drama trosku to chcelo zkratit = nerozumiem oznaceniu mysteriozne.ale oplati sa vidiet ()
Kdysi viděno na YT skrze zájem o MacFadyena, a vyklubal se z toho dobrý a silný film. Škoda tedy, že režisér již není naživu. ()
Co na tom bylo mysteriózního? Tohle je čistokrevné drama a není se třeba stydět za to, že je to jen drama bez lákavého mysteriózna apod. protože takhle má drama vypadat. Režisér natočil tenhle svůj první film a za tři roky na to zemřel :/ ()