Neviditelné děti

Po filme som sa začal obzerať hneď potom ako som zistil, že jeden z filmových príbehov si zobrala na starosť Kátia Lund (moje obľúbené Mesto bohov), jej pár minutiek bolo síce vskutku kúzelných, no absolútne bez debaty ma zničil pomerne neznámy Stafano Veneruso!!! K tomuto minidielku nemám slov, Cira som si hneď vrátil na začiatok a pozrel znovu. Taktiež na mne hlboký dojem zanechal úsmev dievčatka vo filmovej poviedke ázijského kúzelníka Johna Woo-a. (24.05.2009)

Celkem očekávaný průběh měl povídkový projekt několika slavných jmen. Násilí a bezpráví páchané na těch nejmenších je nevyčerpatelnou studnou, tudíž je trochu škoda, že se tématu jen někteří zhostili s pořádnou dávkou invence. Přesto rozhodně zahřeje, že i přes velikost svých jmen se takový Scott, Woo nebo Spike Lee rozhodli udělat něco správného. Vzniklo tak sedm krátkých příběhů, které se dotýkají extrémně krutých podmínek pro život dětí. Některé příběhy jsou předvídatelné, jiné nás zavádí i mimo primárně nebezpečné zóny třetího světa (Spike Lee poukazuje na nebezpečí AIDS na příběhu černošské dívky v srdci New Yorku), další minipříběh je mile optimistický (sympatická story o dvou sourozencích na prahu chudoby v ulicích Sao Paula), v jiných se moc tlačí na pilu a přímočaře se jde po emocích (John Woo a jeho bohatá a chudá holčička), v jiných případech se myšlenka minula s účinkem (Jordan a Ridley Scottovi nebo Stefan Veneruso). Takže Brazilka Kátia Lund a Američan Spike Lee za ****, zbytek je spíše zklamáním!! (19.10.2009)

Tenhle povídkový film jsem nebyla schopna dát najednou, pouštěla jsem si jej postupně, abych dostala určitý odstup a taky mohla o příběhu popřemýšlet. Z každé povídky na mě padal smutek a bylo úzko z toho co ve 20. století ještě děti prožívají. Film se mi celkově hodně líbil. Možná je to zapříčiněno tím, že mám k odvrženým a osudem zkoušeným dětem blízko a snažím se jim pomoci i ve své profesi. Možná taky tím, že věkem měknu. Tanza ***, Blue Gypsy ****, Jesus Children ****, Bilú e João **, Jonathan ****, Ciro ***, Song Song and Little Cat ***** (19.08.2014)

Je velice těžké hodnotit tenhle povídkový film, a to nejen proto, že jednotlivé povídky mají velmi rozdílnou úroveň a výpovědní hodnotu, ale především a hlavně proto, že u zrodu tohoto díla stál kromě jiného i UNICEF. Tato organizace je známá svou charitativní činností a pomocí dětem na celém světě. Méně už je známo, že tato organizace minimálně od konce 90. let na celém světě také podporuje a propaguje potraty, což samozřejmě popírá, stačí se ovšem podívat do jejích dokumentů. Všichni ti dobromyslní a naivní podporovatelé UNICEFu a jeho projektů, všechny ty významné osobnosti, které v dobré snaze přispívají na činnost UNICEFu, zároveň financují zabíjení těch nejnevinnějších a nejbezbrannějších - nenarozených dětí! (A to nemluvě o dalších aktivitách UNICEFu jako je skandální sterilizace žen v Keni a nejnověji i prosazování práv homosexuálů.) Z těchto všech důvodů film nebudu hodnotit a přispívat tím k jeho propagaci. (02.02.2017)

Jak už to tak u povídkových filmů bývá, některé kousky jsou výborné, některé průměrné, najde se i vyloženě nic neříkající kousek (v tomto případě Ridley a Jordan Scott). Ale já si tuto povídkovou kolekci kupoval především kvůli Emiru Kusturicovi a věřte, že opět nezklamal. Moc se mi také líbil nezvykle dojemný John Woo (a pak že to nejde bez párátka). (04.01.2009)