Les Enfants invisibles
Neviditeľné deti
All the Invisible Children
Obsahy(2)
300 miliónov detí a mladistvých na svete trpí hladom. Asi 100 miliónov nikdy nezačalo navštevovať školu. Všetkým týmto deťom je venovaný film Neviditeľné deti. Sedem krátkých filmovych príbehov od siedmych uznávaných režisérov, z ktorých každý sa zameral na vážnu situáciu iného detského protagonistu v inej časti sveta. John Woo režíroval čínsku časť, Ridley and Jordan Scott (Veľká Británia), Spike Lee (USA), Stefano Veneruso (Taliansko), Katia Lund (Brazília), Mehdi Charef (Afrika) and Emir Kusturica (Srbsko a Čierna Hora). Táto skupina významných režisérov z rôznych krajín sveta a rozličných náboženstiev natočila v osobnom ponímaní epizódy odrážajúce dramatické ľudské osudy. Príbehy sú odlišné, ale majú jednu spoločnú vec – ich hrdinami sú deti, ktoré nežijú tak, ako by vo svojom veku mali žiť. Ich každodenným údelom sú vojny, hlad, choroby, zanedbávanie, týranie, či život na ulici. Tento projekt má za cieľ, využívajúc komunikatívnu a evokujúcu silu kina, zvýšiť obzor poznania a citlivosti voči dramatickej existencii detí v rôznych častiach sveta. Zobrazuje deti, ktoré sú pričasto nechránené a ignorované, a tiež má zosilniť pocit solidarity vzhľadom na ich ťažké životy. Táto unikátna ambiciózna medzinárodná produkcia, ktorej zisk bude zozbieraný a uložený vo „všetkých neviditeľných deťoch“ pomôže fondu, ktorý bude financovať zdravotnú starostlivosť, stravu a vzdelávacie programy pre deti v Afrike a tiež bude spolupracovať s UNICEF a the United Nations World Food Programme. Film bol nakrútený v spolupráci s Ministerstvom zahraničných vecí Talianskej republiky, Svetovým potravinovým programom Spojených národov (WFP) a fondom UNICEF. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (113)
Vydarené príbehy sa tu striedajú s menej vydarenými. Začiatok dobrý, Afrika a deti, to je vždy veľmi citlivá téma a veľmi dobre je tu zobrazená. Cigánska časť je taká nemastná -neslaná, podobne tie latínskoamerické. Špecifická je tá balkánska, ktorá je druhou najlepšou v tomto súbore krátkych filmov hneď za africkou. Je dobré, že vyšiel takýto projekt. ()
Charef *, Kusturica **, Lee *, Lund *, Scott *, Veneruso ***, Woo *. ()
Sedm krátkých filmů zhodnotím postupně: První kraťas TANZA Mehdiho Charefa je opravdu špatný začátek. Samolibá sr*čka, která má na 15 minutách výpovědní hodnotu asi jako fotka dítěte se samopalem. Jasně, je to k politování, ale když vám režiséř neřekne, proč jsou v takové situaci, jejich důvody ani okolnosti, tak s nima nemůžete soucítit. Absolutně bez nápadu natočených pár dětí s kalašnikovem. odpad. Druhý snímek BLUE GIPSY od mého oblíbence Emira Kusturici už je někde jinde. Krásně ukazuje, jak to vypadá v pasťáku na balkáně i "praktiky" cikánské rodiny. Hrdinu si i na 20 minutách oblíbíte, pobavíte se a nakonec se můžete zamyslet...balkán je nám přeci jen docela blízko. ****. Spike Lee natočil JESUS CHILDREN OF AMERICA jako takové rodinné drama z New Yorku (jak jinak). Je to drsný a nepřívětivý snímek, ve kterém hrají roli drogy a AIDS rodičů a bezmocné dítě. ***. Kátia Lund přispěla povídkou BILU E JOAO. Dojemným pohledem na jeden den života malých sourozenců v Sao Paolu, bydlících ve slumu a živící se sběrem plechovek a papírů. Příjemný snímek o tom jak to doopravdy chodí. ***. U tajemného JONATHANa od R. a J. Scottových mi poněkud unikl smysl. Muž je opět chlapcem, mezi dětmi ve válce? Trochu zvláštní. **. CIRO Stefana Venerusa ukazuje italské děti ve spárech kriminality, ale příběh, víc než co jiného, nudí. **. John Woo chtěl svým SONG SONG AND LITTLE CAT ukázat nejspíš kontrast mezi dětstvím v bohatsví a chudobě. Ale komunistické škola jako dětský sen? A stejně dost bez nápadu. **. Celkově to není špatný počin. Určitě donutí k zamyšlení, i když v mém případě utíkaly myšlenky i k UNICEFu, zda se jen nepotřeboval zbavit většího obnosu peněz. Určitě to šlo udělat lépe... ()
Jak to tak u povídkových filmů prostě je. Něco vás nadchne, něco vás donutí ona****, něco vás naštve a něco pomalu nase**. Neviditelné děti vás donutí ke všemu a tak se stávají jen průměrem. ()
Tento poviedkový žáner s viacerými príbehmi od viacerých režisérov z rôznych kútov sveta je neobvyklý a má svoje kúzlo. Prvý príbeh je o známej téme využívania detí ako vojakov. Páčilo sa mi, že to jedno dieťa nakoniec pochopí, že to, čo robí je zlé. Dovedie ho to, až k tomu, že stlačí spínač, ale nedozvieme sa, či potom neskôr zomrie, ak ho niekto vyruší a zodvihne sa z neho, lebo tým by to tam, tak či tak vyhodilo do vzduchu a niekomu aj ublížilo a myslím, že práve to to dieťa nechcelo. Ale to by sa dalo ospravdlniť tým, že mohlo byť v šoku. Avšak v tej poviedke sa nedozvedáme nič nového, takže je to len akési opakovanie, pripomenutie, či rekapitulácia. Za tú dávam 50%. Kusturica vsadil na svoju klasiku. Na začiatku použil motívy svadby a pohrebu, ktoré neskôr najlepšie využil vo filme Testament. Opäť je tam moriak a iné zvieratá a mám pocit, že ak by zahraničný divák sledoval len jeho filmy, mal by pocit, že na Balkáne všade pobehujú domáce zvieratá, sú tam blázni a všade sú cigáni. Inak tí cigáni sú tiež jeho bežný prvok vo filmoch a naozaj ich vie skvele obsadiť do filmu, tentokrát to bolo bez vulgarizmov a zo zaujímavým príbehom sirotského chlapca z nápravného centra (Uroš Milovanović), ktorému nakoniec povedia vážnu vec, že vonku je to horšie ako vnútri, čo možno nie je pravda, ale odráža zlú situáciu detí v týchto chudobných a vojnou poznačených oblastiach. Kusturicovi dávam za štandardný výkon len 40%, lebo neoslnil, čo bola škoda, len mierne pobavil tým zborom. Veľmi sa mi páčil príbeh od režiséra Leeho, ktorý ukazuje americkú konzumnú mládež, ktorá miluje komerčné produkty, umelých raperských spevákov a hrajú sa na to, kto je drsnejší, pritom sami doma žijú v morálnych a často aj v fyzicko-materiálnych problémoch. Ukazuje príbeh dieťaťa vyrastajúceho v nefunkčnej drogovo závislej rodiny, ale dáva aj nádej v tom, že rodina drží pohromade a že si uvedomí situáciu a dieťa dá do podpornej skupiny. Lee má u mňa 95%. Naopak Lund mohla najviac s príbehom pracovať. V Brazílii je totiž toľko špecifických problémov, toľko ciest ako ich riešiť a ako na ne poukázať, že to mohla podľa mňa zvládnuť lepšie aj po stránke uvedenia nejakých vážnych riešení. U mňa má 60%. Jordan a Ridley Scott dali príbehu úplne odlišný nádych a poňali ho zo strany fotografa, ktorý sa vracia do detstva a to mu pomôže zvládnuť neľahký osud. Toto bolo podľa mňa vysoko kvalitné. U mňa majú takých 90%. Veneruso naopak poukázal na pouličný život detí v Taliansku, ale nič nové sa tam nedozvedám, skoro žiadne riešenia, len jasne poukázaný konflikt v dvoch protichodných riešeniach, ktoré sú známe a dieťa uvedomujúce si situáciu na konci. Toto bolo na takých 40%. Posledný príbeh od Woo bol podľa mňa najlepší a najlepšie poukázal na rozdiely, riešenia a konzumný svet. Ukázal pouličnú prácu detí, chudobu, bohatstvo a rozvrátené vzťahy a u mňa má 98%. Celkovo to má u mňa tesné 4 hviezdičky. Ale bolo to fajn a uvítal by som viac takýchto projektov. ()
Je velice těžké hodnotit tenhle povídkový film, a to nejen proto, že jednotlivé povídky mají velmi rozdílnou úroveň a výpovědní hodnotu, ale především a hlavně proto, že u zrodu tohoto díla stál kromě jiného i UNICEF. Tato organizace je známá svou charitativní činností a pomocí dětem na celém světě. Méně už je známo, že tato organizace minimálně od konce 90. let na celém světě také podporuje a propaguje potraty, což samozřejmě popírá, stačí se ovšem podívat do jejích dokumentů. Všichni ti dobromyslní a naivní podporovatelé UNICEFu a jeho projektů, všechny ty významné osobnosti, které v dobré snaze přispívají na činnost UNICEFu, zároveň financují zabíjení těch nejnevinnějších a nejbezbrannějších - nenarozených dětí! (A to nemluvě o dalších aktivitách UNICEFu jako je skandální sterilizace žen v Keni a nejnověji i prosazování práv homosexuálů.) Z těchto všech důvodů film nebudu hodnotit a přispívat tím k jeho propagaci. ()
Nádherné příběhy o dětech o které nikdo nestojí, no název napovídá víc než dost. Další snímek, u ktrerého není problém uronit nákou tu slzu že. Samozřejmě i smích. Hlavně povídka od Kusturici stojí za to. ()
Povídkový film od kterého jsem mnoho nečekal a možná právě proto mě příjemně překvapil. Krom zkušených a oblíbených režisérů, kde šlo vlastně o sázku na jistotu (Kusturica, Scott) mě oslovili 2 méně známí tvůrci. Kátia Lund a její příběh z Brasilskéhu slumu a především pak Stefano Veneruso se svou pohlednicí z Itálie, jenž mi učaroval jak výtvarnou složkou v kombinaci s hudebním podkresem, tak zajímavým tématem a lehce mi evokoval Zloděje dětí, další to oblíbený film z Italské provenience s ne nepodobnou tématikou. Třešničkou na dortu pak pro mě byl nečekaně jemný a dojemný John Woo - jehož dílko by se dalo přirovnat k malé básni. ()
Původně jsem se chtěl rozepsat ke každému příběhu zvlást', ale je to na dlouho, takže jenom ve zkratce. Za nejhorší příběh považuji hned ten první, přišel mi jenom jako nějaký polotovar **. Zbytek je více či méně na 3 hvězdy, až na skvělého Spikea Leeho, za to takové lepší 4 hvězdičky a zlatý hřeb přišel na konec- silný příběh zkušeného režiséra Johna Woo je dokonalý, rovných *****. ()
Tenhle povídkový film jsem nebyla schopna dát najednou, pouštěla jsem si jej postupně, abych dostala určitý odstup a taky mohla o příběhu popřemýšlet. Z každé povídky na mě padal smutek a bylo úzko z toho co ve 20. století ještě děti prožívají. Film se mi celkově hodně líbil. Možná je to zapříčiněno tím, že mám k odvrženým a osudem zkoušeným dětem blízko a snažím se jim pomoci i ve své profesi. Možná taky tím, že věkem měknu. Tanza ***, Blue Gypsy ****, Jesus Children ****, Bilú e João **, Jonathan ****, Ciro ***, Song Song and Little Cat ***** ()
Nejsmutnější a taky nejlepší povídka byla o holce s AIDS. Celkově ty první 4 povídky byly nejlepší a zbytek tak na těch 70%. ()
Kvalita jednotlivých povídek je značně kolísavá... První, příběh chlapce z Afriky, byl takový nijaký. Vím, sice tam šlo o hodně, ale nějak se tvůrci nepodařilo to udělat zajímavěji. Asi to bude tím, že nesnáším pomalé záběry, které zabírají jednu věc strašně dlouho.... Druhý příběh byl mnohem zajímavější a konečně jsem začala být smutná. Třetí byl velmi dobře zpracovaný až na ten zvláštní konec. ,,Holčičko, koukni se doprava, potom doleva a pak do kamery. A prosím tě, hlavně se tvař neutrálně, vždyť o nic nejde''. Aspoň tak mi to přišlo... Příběh sourozenců byl takový, jak bych to nazvala, záživný... A Jordan a Ridleymu se příběh fotografa opravdu povedl! Ale ten další se mi zdál poněkud přiškrcený. Vynucený nebo tak nějak... A u posledního, tam jsem se fakt bála, že do té vody fakticky vjedou. Uffff. Měla bych brát prášky na nervy.....! ()
pre mna najlepší boli (v poradí) Lee, Veneruso, Lund, Kusturica, Woo... a anáď aj Scottovci.... vlastne jediný príspevok, ktorý ma vôbec nedostal bol ten prvý-africký... škoda, veď práve africké deti by si zaslúžili ten najzdrcujúcejší a najdojemnejší obraz vlastných životov ()
Niektore filmiky boli slabsie, niektore velmi dobre. Ale celkovy dojem je u mna vyborny. Tematika deti, ktore casto nemaju nic (a predsa maju ovela viac ako ti co maju vsetko) by sa mala dotykat kazdeho z nas... Na mna najviac zaposobili filmy Kusturicu a aj Spike Leeho, ktoreho film bol vykresleny drsno, no realisticky a dojimavo. Avsak (pre mna) najlepsie a najkrajsie prislo na koniec. Pribeh o dvoch nadhernych cinskych dievcatkach ma uplne dostal! Na konci som sa nemohla ubranit sklucujucemu pocitu a dojatiu. Umenie Johna Woo na mna zaposobilo neuveritelne... (samozrejme, az na tu skolu). ()
Krátké filmy mi v tomto snímku přišly průměrné, jakoby točené za každou cenu. Až na první od Mehri Charefa mne žádný nechytnul za srdce ani nezaujal. ()
Takovýhle věci mě vždycky chytnou za srdce. Samozřejmě to občas balancuje na hranici sentimentálního vydírání a kýče ( a někdy ji i překročí ), ale to už k námětu "děti" většinou patří. Kvalita nebo dojem jsou proměnlivé - U mě vyhrála brazilská story Bilú a Joao, 2. místo pro Spika Lee a bronz si "krade" klasik cikánského dramatu, mistr Kusturica :-). Poučné, závažné, srdcervoucí i zábavné, zcela jistě potřebné dílo! ()
Vyhýbal bych se posuzování jednotlivých povídek, jelikož teprve jako celek toto filmové dílo působí tou opravdovou silou. Nezapomenutelné! Neskutečně skutečné (bohužel)! ()
Tento film si už znovu nepustím. Ne proto, že by se mi nelíbil, ale proto jak byl drsný a realistický. Takový duch filmů mám rád a zároveň nenávidím. Drsná realita a divákovi nezbývá nic jen koukat.....Moc hezký a zároveň smutný film. ()
Jesli to jde na dobročinou nadaci tak to kup, to dvdéčko pude beztak na poctivej podstavec pod kafe. ____ Kusturica natočil pěknej film pro děti (viz http://www.youtube.com/watch?v=AfDEAIszuQI ). Spike Lí natočil divadelní hru o temné nemoci - AIDS (viz http://www.youtube.com/watch?v=Kr-11PKz594 ). Zbytek nic moc ____ Co si teda pamatuju a já si zbytek nepamatuju takže asi jo. Ještě bych si vzpoměl na první, zapomění na mě totiž tady zapomělo ( aby ne, když pohrdlo i tímto sexy mozkem http://www.youtube.com/watch?v=AfDEAIszuQI ) - malý chudý černý chlapec bojovník má dát do školy bombu, přijde do škol ale otočí se na podpatku, vyplní co otázky na tabuli a zůstane ve škole sedět v lavici hlavou na tikající bombě. Zbytek příběhů buď prázdná sklenka na kterou se dá jen tupě zírat nebo pohár plný hořkých slz, bůhuhů. ____ Jediný Kusturica pochopil co je dobrý film o dětech, ostatní natočili rádoby dojemné filmy pro dospělé odkojené TV Nova a Bravogirl. ___ DOPORUCENO ___ http://www.csfd.cz/reziser/3138-zeman-karel/ . O městských dětech http://www.csfd.cz/film/32235-fucking-amal/ (není to pohádka!). ()
Katastrofální směska mini epizod, které v divákovi vyvolávají touho prorazit hlavou zeď. odpad! ()