Dobrý ročník

Everything matures... eventually. Ridley Scott střídá malé filmy s těmi velkými a já nevidím důvod, proč bych měl dávat "pouze" čtyřhvězdičkové hodnocení, přestože Dorý ročník není nic světoborného a jedná se jenom o další z řady pohodových a oddechových filmů jak pro tvůrce, tak i pro diváka. Dobrý ročník šlechtí to, že se nejedná o film snažící se o něco víc, jako tomu bylo u Scottových Švindlířů, a taky fakt, že tady nejde vůbec o naplnění žánrové šablony nápravy arogantního sobce (protože ho za a) hraje charizmatický Russell Crowe s pověstí bijce a za b) k žádné nápravě ve skutečnosti nedojde v závěru filmu) a Scott si s jednotlivými scéhamty a klišé pohrává. Londýnské epizody jsou v chladných barvách, ty z Provence v teplých a dají upomenout jak na hollywoodskou klasiku A Bůh stvořil ženu, tak i na rozverné eskapády jako z Mého strýčka či Pana Hulota na prázdninách od Jacquese Tatiho (tyto tři jmenované filmy jsou dokonce na hrdinově rande s místní servírkou promítány na pozadí). Scott se navíc může opřít o vyloženě příjemnou hudbu a kvalitní herecké obsazení i pro ty nejmenší role (dalším plusem je, že zde nejsou žádné figurky a povinné žánrové propriety komplikující hrdinovi cestu ke zdárnému konci jsou odsouvány na druhou kolej, viz údajná sestřenice), umně balancuje na vlnách sentimentu a patosu a málokdy je skutečně kýčovitý. Ridley dozrál do dobrého ročníku. :-) (21.01.2007)

V dnešní době je hrozně obtížný narazit na film, který ačkoliv v sobě nemá jen pozitivní stránky je ve skutečnosti hrozně příjemnou záležitostí, která nádherně zahřeje u srdce a hlavně připomene Francouzskou náklonost k filmu let minulých. Já to v tomhle filmu fakt hrozně cítil, jako kdybych koukal na nějakou klasickou Francouzskou komedii s hlavní rolí Funésem nebo Belmondem, až na to, že Belmonda zde nahradil Russel Crowe a popravdě jsem se s ním přišel hrozně hezky. Nenucený, a přitom nádherně hřejivý film, který v sobě nemá pranic depresivního, a to je v dnešní době ohromný problém. Zajímavé na tom ale je to, že to se netýká jen filmu ale i hudby, a je jen otázka času, kam tohle všecko dospěje. Přitom se ani pak není čemu divit, když statistiky tvrdí, že lidé jsou kolem sebe stále více ostražitější, depresivnější a sebevražd je stále více a více. Dobrý ročník je skutečně ten film, který pokaždé dokáže potěšit. Má ve svém arzenálu zbraně, kterými dokáže zaútočit na leckterého diváka a rozhodně věřím, že nezklame. K tomu mu dopomáhá hudba a neskutečně pohodová atmosféra. Abych se přiznal, tak tohle jsem skutečně od Scotta nečekal a asi málokdo by čekal, přitom nejhorší na tom všem je, že jako film zrovna Dobrý ročník solidně prodělal. Proto zdvihám palce rovnou dva za tu radost, kterou tvůrci do tohoto filmu dali a věřím, že to nedělali jenom pro peníze, tedy doufám, protože tenhle film je tak kouzelný právě protože je tak prostý a jednoduchý. Jen je škoda, že divák tohle nedokáže ocenit a nezajde na to do kina. Abych ale pravdu přiznal, sám jsem k tomuto filmu odstup měl, a teď toho opravdu lituju. (08.07.2009)

Bravurně zrežírovaný snímek. Ridley Scott si odskočil do klidných (skoro romantických) vod a zvládnul to perfektně.... Tohle téma se dalo natočit tolika jinými (nudnými) způsoby, ale Scottovo zpracování na vás dýchne vitalitou, nadšením, nápaditostí, krásnými záběry kamery a výtečnou atmosférou .... Pohodový film se skvělým Russellem Crowem v hlavní roli. (12.12.2006)

Nikdy bych nevěřila, že Russel Crowe může působit pohodově (uznávám ho jako skvělého herce, ale nikdy mi nebyl moc sympatický), ale zde pod vedením Ridleyho Scotta, který si taky docela žánrově odskočil od svého "průměru", mě neuvěřitelně překvapuje. Po shlédnutí Dobrého ročníku snad nemůže zůstat jediný člověk, který by nechtěl navštívit Provence a zjistit, jestli ty vinice ve skutečnosti vypadají tak, jako na plátně a jak ve skutečnosti chutná a voní všechno to francouzské víno. (06.05.2007)

Úplně jako to víno z Henryho vinic - zápletka důvěrně známá z výtvorů Rosamundy Pilcherové, figurkovité postavy a nevyvedené pokusy o humor by mohly dávat tušit, že z tohoto filmu nic dobrého vzejít nemůže. A heleme se - Ridley párkrát zamává kouzelným proutkem a vyčaruje náladotvorný vizuál, podmázne ho adekvátním hudebním doprovodem a s tisíckrát viděným si pohraje tak, že místo očekávaného odplivnutí se ještě několikrát oblíznete. I ta avizovaná klišé jsou podávána velice decentně a uvědomněle - vlastně tak, že vůbec neruší, ale přetavují se do diváckých jistot, čímž podporují pohodovou, bezstarostnou atmosféru. Zapomeňte na Bobule (beztak Dobrý ročník vykradají, jakkoli to jejich režisér popírá), které opadají a rozpadnou se na prach; to Dobrý ročník může být s časem leda lepší.... (01.02.2009)