Nahý oběd

Kafka na drogách... v entomologické laboratoři... plné drog... a homosexuálů. Jak adaptovat naprosto nezfilmovatelnou knihu? Cronenberg k tomu využil motivy z Burroughsova života, které jsou možná ještě zvrhlejší a absurdnější než kniha samotná, takže film na první pohled nedává přiliš smysl. Ale jde o dost hluboký pohled do světa drog a děsivé totalitní byrokracie (možná:-P). Člověk ale musí na tenhle film mít náladu, protože takovou halucinační esenci jen tak někde nedostane. A když náhodou zavře oči, aby si odpočinul, začne hrát free jazzem nasáklá hudba, která diváka uvrhne ještě hlouběji. Nesmím zapomenout ani na skvělý noir herecký výkon Petera Wellera. (17.04.2011)

Rád bych tento snímek více docenil, jeho originalitu, nápaditost a další kvality vnímám, ale bohužel šel po většinu času dost mimo mě. Když se tam začaly pravidelně zjevovat nechutně oplzlé příšery a monstrózní hmyzí potvory, které si tu Cronenberg neodpustil přesto, že tentokrát vlastně horror ani netočil, nejednou jsem málem pokroutil hlavou. Postupně se mi sice v souvislosti s nimi pár nápadů líbilo (jako třeba psací stroj coby součást těla jedné z metamorfoz té příšery), ale i tak nemohu říct, že by se mi pan režisér trefil do noty... a to mám různé podivnosti a absurdnosti ve filmech i rád. Jenomže atmosféra byla tady slabá na to, aby mě dokázala do všech těch kafkovsky podivných situací kolem pana spisovatele naplno vtáhnout. Humoru, který by mohl celý absurdní příběh učinit atraktivnějším, jsem postřehl pramálo. Ve výsledku jde o čistý mindfuck, v němž jsem postrádal hutnou myšlenku, nebo jí přehlédl. K žádné z postav jsem si nenašel hlubší vztah, herci mě tu také moc nezaujali (snad trochu Roy Scheider, který tu měl ale stejně roli v rozsahu dvou scén). Vcelku zvláštní zážitek, ve filmu mě na jedné straně řada scén svým pojetím upoutat dokázala, ale jako celek mě Nahý oběd přesto moc nebavil a vypadá to, že cestu k Davidu Cronenbergovi si asi nadále budu hledat obtížně. Ale možná jsem jen neměl (už dvakrát) při výběru filmu šťastnou ruku. Starší Mláďata byla skvělá a díky nim zatím jeho tvorbu úplně nevzdám. [60%] (02.07.2022)

David Cronenberg uvažoval o adaptaci slavného Burroughsova románu delší dobu, jenže nevěděl jak a za co. Oba tvůrce přes diametrální rozdílnost prostředí, které je formovalo a rozdílnost povah spojuje vysoká míra kreativity a to, že se nenechají svazovat konvencemi a předsudky. Vzhledem ke své a především spisovatelově pověsti a skandálnímu obsahu díla pochopitelně nemohl získat podporu velkých studií. Peripetie kolem vzniku snímku by samy vydaly za další film. Protože je Nahý oběd bytostně surrealistická záležitost, která se dá doslovně natočit výhradně jako kreslený film nebo extrémně drahý digitálně vytvořený velkofilm bez šance na kasovní úspěch, Cronenberg napsal scénář, který použil literární předlohu jen jako východisko. Je to film o tom, jak spisovatel William Lee alias Borroughs píše Nahý oběd, jaká tvůrčí muka přitom prožívá a jak jím zmítají démoni drogové závislosti a sexuální fantazie. Často se objevují snové vidiny a drogové halucinace. Provokativní, těžko stravitelný kousek, který rozhodně není pro každého, sklidil nadšené ovace kritiky a odnesl si několik odborných ocenění, z tržního hlediska ale celkem logicky propadl. Základním motivem Cronenbergova filmu je osamělost a z toho vyplývající flustrace vysoce nadaného jedince obklopeného a ohrožovaného konvenčním okolím. Celkový dojem : 95 %. Po herecké stránce koncert P. Wellera a J. Davis. (13.06.2006)

Řekla bych, že už dávno je jasné, že Cronenberg je génius. Už mě to slovo trochu štve. Film zabral - ne zabral, omámil, to je to slovo. Film omámil, rozpitval a zase mě slepil. Pan Weller byl úchvatnej a stejně úchvatnej byl Roy, kterého dávno miluju. A ten konec, bože, jak tohle může někdo natočit, jak tohle může dát někdo dohromady. Ještě teď mám pocit, že se všechno kolem mě lepí a lidi jsou agenti. (27.12.2009)

Cronenberg vzal ihlu a vrazil mi do žíl plnú dávku surrealistických halucinácií. Po prvotných rozpakoch nastúpil pocit uvoľnenia, blaženosti a sexuálneho vzrušenia. Písacie stroje sa mi doslova prekúsali do mozgu. Chcela som ich stále vidieť, počuť a dotýkať sa ich! Moja myseľ volala – nedovoľ, aby to skončilo! Chceme viac chrobákov... viac lahodného moku... viac hier na Williama Tella! (10.01.2017)