Nahý oběd

Je spousta důvodů, proč NAHÝ OBĚD zůstal hluboko ve stínu famózní předlohy. Prvním zásadním je příliš konkrétní médium filmu, které neumí věrohodně převést fantazijní a stylistické orgie Burroughsovy knihy. Druhým zásadním pak to, že na rozdíl od Burroughse je Cronenberg nenapravitelný suchoprd. Na druhou stranu – ten film není jen špatnou adaptací. Takže dávám třetí * za to, že DC neotročil, zůstal svůj a vložil do přepisu něco ze své análně-transformačně-kafkovské poetiky; stejně tak celkem zajímavě posunul do popředí biografické prvky díla (smrt Burroughsovy ženy), resp. obecnější, postmoderní „úvahu“ nad vztahem spisovatele a jeho média. (13.04.2004)

Na některé filmy se podívám proste z čiré zvědavosti, ale v tomhle podniku jsem si připadal, tak trochu jako exot. K beatníkům mám všeobecný respekt, ať už byli jacíkoliv. Croenbergovi jsem se zatím vyýbal a asi dále budu. Do tohohle filmového kroužku nepatřím, takže si mě klidně vylučte. K dobru filmu přidávám opravdu sugestivní režii a fakt, že ač jsem se celou dobu ošíval nad tím vším, co jsem viděl, tak Nahý oběd dokázal udržet celou dobu moji pozornost, a to se cení. Asi půjdu o dům dál, tohle není pro mě. (01.07.2007)

tento film má všetko, čo od filmu podľa môjho gusta vyžadujem, a aj keď niektoré položky sú možno v miernom kontrapunkte k akýmsi "všeobecným" požiadavkám na obecne dobrý filmu (napríklad "príbehovosť", zreteľnosť motivácií, zrozumiteľnosť konania, dramaturgická uzavretosť), aj tak sa v Nahom obede kĺbia tie najpriaznivejšie prúdy a poryvy vytvárajúce jedinečnú filmovú lahôdku; civilne noirové herectvo petera wellera (skvelé obsadenie), zvláštna, utrápená "femme fatale" davies (skvelé obsadenie), ako vždy ambivalentne diabolský sands a štandardne dobrý holm; zdrvujúco znepokojivý jazzový soundtrack, netradičná výprava, nejedznoznačné žánrové zaradenie, zmes kafku, gilliama v tom najlepšom z burroughsa a cronenberga; ambivalentnosť a nejednoznačnosť, glorifikácia bizarnosti, neustála paranoia a halucinácie, hmyz a sex: to sú kľúčové slová pre túto obnaženú neo-dadaistickú snahu o akýsi životopis nevedomia, nie fyzickú biografiu, ale biopic dokumentujúci duševné stavy a psychické pochody človeka, ktorý je neustále pod nejakým vplyvom; fantasy, sci-fi čierna komédia s ľahko erotickými a noirovými náznakmi a miestami hororovou atmosférou; (28.04.2012)

Jeden z tých bizarných filmov, aké nemáte veľmi s čím porovnať. Burroughsa som nikdy nečítal. Nemám ale pocit, že by som ho k plnému oceneniu tohto filmu potreboval. Weller vo svojej postave Willa Leeho je fantastický. Jeho halucinogéne putovanie po Kasbe, rozhovory s chrobákostrojmi, požívanie tekutiny z mimozemských chapadiel a neisté sexuálne náznaky prezentujú len zlomok bizarných scén a nepríjemných vizuálnych podnetov. Ale je dosť cítiť, že je tu Cronenberg doma. Tie telesné deformácie, ten sliz, krv a otvorená perverznosť sa snažia dať celému Nahému obedu pridanú hodnotu, ktorá je nápaditá len vo vizuálnom spracovaní. Scenáristicky je to bordel. Ale zábavný. Forma víťazí nad obsahom, ale v tomto prípade mi to akosi nevadí. Len ako obvykle, koniec je odbití bez poriadnej bodky, čo považujem za chybu. Je to pre mňa násilné ukončenie špecifickej atmosféry. Bez doznievania. Vadilo mi to pri Muche. Vadí mi to aj tu. Mimo toho budem mať Nahý obed v hlave ešte dlho. (03.05.2022)

"Těžkotonážní", ale jeden z nejlepších výplodů Cronenbergovy tvorby... Pro většinu diváků zřejmě naprosto nepochopitelný zmatek a bizardní chaos. Čtenářům literární předlohy je jistě stravitelnější. Já jsem knihu nečetl, ale film se mi opravdu líbil a i když to je, jak jsem již uváděl, neuvěřitelně těžké dílo, pokud člověk přijme systém "hry", tedy filmu, není to tak strašné a provokující, jak se původně zdá. Film pojednává v jednoduchosti o drogové závislosti a následné toxické psychóze, která se v běžné skutečnosti projevuje podobně jako schizofrenní onemocnění. Přechody z "reálu" do bludů hlavního hrdiny se při pochopení tohoto vzorce stávají pochopitelnější a jasnější. Jedná se o prostý rozpad psychiky a osobnosti drogově závislého člověka, jehož mozek vytváří nový, únikový svět. Výtvarně, herecky a atmosféricky výborně pojaté. Navrch k tomu pak ještě skrytá, ale jasná kritika společnosti, ale zejména jejich rozhodujících, vládnoucích a ovládajích složek. (05.09.2008)