Vražda na večeři

„How you can see, I can see“ Ať bylo či nebylo, toho dne hustě lilo, blesky blýskaly a v domě právě pro takové počasí ideálním se osudově sešlo třináct osob a s nimi třináctkrát tolik dobrých vtipů. Možná o pár méně, možná o pár více, spočítání před odchodem se důsledně doporučuje. Stejně jako nikdo – krom aktérů Velké žranice – nečeká vraždu na večeři, nečekal jsem, jak moc mě bude tato původem americká, leč jízlivosti humoru velmi britská persifláž s trochou transvestitismu na vrchu bavit. V každém ohledu překvapující a v každém případě skvělé obsazení nejvíc udivuje účastí Trumana Capoteho. Kdo jiný by však dokázal s podobně neodolatelnou zákeřností bez servítků shrnout většinu klišé detektivních románů? Obeznámení scénáristy Neila Simona (autora neméně bravurního Vstupte) s principy detektivek není povrchní. Chápe je velmi dobře, ale na druhou stranu je dost chytrým autorem, aby se Vražda mohla stát jak neopominutelným hlavním chodem pro vášnivé čtenáře detektivek, tak lahodným dezertem pro všechny ostatní. 90% Zajímavé komentáře: Eddard, bloom (23.07.2009)

Vrcholně skvostná komedie, u níž jsem se královsky bavil. Film jsem si vyhledal kvůli herecké přítomnosti mého literárního oblíbence T. Capoteho, abych nakonec seznal, že jeho herecký výkon je na tomto báječném filmu paradoxně to nejslabší (ono na tom ale nakonec vůbec nesejde). Och, vážně jsem se už tak dlouho nezasmál, tenhle film nemá chybu a já bych si ho nejraději pustil znovu, a to teď hned! (18.03.2013)

Hostina složená ze samé šlehačky. Námět výborný. Ještě první čtvrthodinu jsem byl mile rozechvěn. Pak se ale všechno nějak zvrhlo. Pětihodinový film se rozhodli tvůrci seškrtat a ponechat v něm pouze a jedině vtipy a gagy. Co na tom, že místy se ztratila logická linka (byla-li jaká)? K čemu, ostatně, logika u parodie na detektivky, že? Ale jakkoli je šlehačka na dortu věc výborná, pokud se z ní stane široko daleko jediná strava, pak se brzy přejí. Mně například už po prvních patnácti minutách. (07.03.2009)

„Locked, from the inside. That can only mean one thing. And I don't know what it is..“ Možná si to na konci řeknete taky, ale je jisté, že tahle detektivní sorta si to zasloužila. Jak pravil hostitel Lionel Twain: „Za ty roky, co z nás dělali blázny. Za mučení překvapivými konci, které nedávají smysl. Za postavy, které se objevily na posledních pěti stránkách a před tím o nich nebyla ani zmínka. A za vodítka a informace, které nám znemožnily odhadnout, kdo spáchal zločin.“ Od nenažraného Poirota přes Charlie Chana trousícího čínská moudra až po latentního homosexuála Sama Spadea (!) dostali všichni co proto a hvězdy zářící v „diabolical order“ k tomu přispěly měrou vrchovatou. Konec zamotaný jak klubko příze pekingské stařeny s artritidou nabízí otázku, jestli se vůbec stala nějaká vražda. Ne, jedinými oběťmi byly reputace zúčastněných a pěkný víkend.. (05.04.2019)

Taškařiční detektivka, na které jsou nejvýraznějším prvkem jednotlivé postavy, ztvárněné známými a herecky vyspělými tvářemi. Důležitou postavou tohoto filmu je taky převážně inscenační scénárista Neil Simon, jehož vytříbený cit pro charaktery postav, a z nich plynoucí gagy, dělá z této v závěru hodně zmatečné, podprahové parodie setsakramentsky zábávnou podívanou. Bavil jsem se na 75%. (31.07.2014)