Bílý oleandr

8 / 10 Štruktúrou jednoduchší, no konečným efektom o tom silnejší scenár prenecháva všetkých hercom dostatok priestoru na sebarealizáciu a dáva tak vyniknúť hlavnému motívu filmu: keď sa milá, príjemná a krásna Astrid začne premieňať na pravý opak toho, čím bývala, budete si želať, aby to bol len zlý sen - a po zistení, že to tak nie je, budete scenáristovi želať pomalú, bolestivú smrť v pekle a pomstychtivo dáte jeho filmu o jednu hviezdičku menej - to sa predsa dievčaťu nerobí! (06.11.2005)

Ženské herecké obsazení bylo skvělé, příběh samotný ve mně zanechal velmi rozpačitý dojem. Určitě se na to dalo koukat, bylo to celkem zajímavé, ale dvě hlavní hrdinky mi časem začaly dost vadit. Matka, přesvědčená o své podivné pravdě a o své vyjímečnosti, manipulující se svou dcerou, která se nijak nebrání a sebere sílu až ke konci, kdy sama napáchala až dost zla. Možná se jí nemůžeme divit, s tou podivnou výchovou, které se jí dostalo. Přesto to působilo celé dost nevěrohodně a vyumělkovaně. (01.08.2006)

Na film jsem se podíval znovu hlavně proto, abych to stihl dřív, než ho zakážou. Odporně rasistický název ještě zdůrazňuje čtveřice hereček: Michelle Pfeiffer, Alison Lohman, Renée Zellweger a Robin Wright. Co si budeme povídat, vypadalo to tu jako návštěva v programu Lebensborn, z toho musí BLM šílet. Ale zpátky na začátek; mám rád i filmy, u jejichž sledování můžu přepnout mozek do standby režimu a v klidu relaxovat, ale tento keř k nim nepatří. Ten se řadí do jiné, mnou oblíbené skupiny pohyblivých obrázků; to jsou takové snímky, u nichž se musí všechny mozkové buňky snažit naplno, protože tahle kategorie má hloubku a nutí člověka přemýšlet ještě dlouho potom, co film skončí. Astridin příběh mě napodruhé zaháčkoval ještě víc, takže jsem překvapil sám sebe a při repríze po letech jsem navýšil hodnocení. To moc často nedělám, ale mám své chvilky. (13.12.2021)

Unikátní psychologické drama o vztahu dcery s matkou řešící nevyřešitelné otázky v oblasti milování a důvěry. U filmu se dá vydržet už jen díky okouzlujícím Alison a Michelle, která odvádí bravurní výkon. V rozuzlení jsem očekával zklamání, ale závěrečný rozhovor obou hlavních aktérek a následné zakončení mě velmi mile překvapily, jen byl cítit nádech mírné naivity. 65% (01.09.2012)

Mrazivé drama o zlobě, manipulaci a děsivé síle s jakou dokáže matka svému dítěti ublížit a vnutit mu své pokřivené vidění světa, to vše podkresleno skvělou hudbou Thomase Newmana. Dokázalo mě donutit k zamyšlení a reflexi s některými vlastními zážitky, předat mnohé z pocitů osudem a matkou zmítané Astrid i tíživou atmosféru jejího života. Michelle Pfeifer je nejen stále neskutečně krásná, ale jako sobecká nelítostná manipulátorka také neskutečně děsivá. Právě její výkon pro mě zůstane nezapomenutelným zážitkem a to i navzdory výrazné Alison Lohman v hlavní roli Astrid. (11.10.2011)