Šťastné a Veselé

„Strávíme silvestr s Němci, budeme zpívat písničky, které nás naučili Skoti a budeme pít na zdraví všech těch sviní, které si sedí doma v teple a posílají nás sem chcípnout.“ „Dnes musím bojovat ve válce, kde fotbal předčí pušku. Válce, ve které si lidé vyměňují adresy s nepřítelem, aby se mohli setkat, až bude po všem. A ještě ta kočka, kterou jsme našli s papírkem od Němců: „Hodně štěstí, kamarádi!“ Bylo mi přikázáno zatknout tu kočku pro vlastizradu. Dokud nebudou vědět, co s ní...“ Tyhle dvě citace asi nejlépe odhalí celé pozadí filmu na základě skutečné události. Během jedné vánoční noci během první světové války se vojáci dvou znepřátelených stran (Francouzi, Skotové a Němci) svévolně rozhodnout na vánoční čas uzavřít příměří, vystoupí ze svých zákopů, potřesou si rukama, zazpívají si vánoční písně, ukážou si fotky manželek, bouchnou několik šampaňských a společně odslouží půlnoční mši. Druhý den pochovají své mrtvé a zahrajou si fotbálek a karty. Na závěr si navzájem zachrání životy před bombardováním vlastních stran. Ve skutečnosti se to zcela určitě neodehrálo tak jako ve filmu, ale základ je jasný a je hodně silným odkazem celého filmu, který se jím vine jako nepřetrhnutelná červená nit – ve válkách zpravidla nikdy neumírají ti, kdo je vyvolávají a burcují pro ně, ale obyčejní lidé, které s nepřáteli na opačné straně zákopu mnohdy více spojuje než rozděluje. I proto bych první citát, který jsem použil, neváhal označit za výborný a nejtrefnější epitaf válečnému a národnostnímu pokrytectví. A taky, film parádně ukazuje, jak je církev ve svém učení pokrytecká, když se přimyká k národním zájmům a taky , jak je biblické citáty jednoduché využít pro cokoliv, zde pro štvavé řeči proti nepříteli. Film (nebo spíše podtext toho, co se v něm zrovna děje) často nechtěne vyznívá až komediálně či humorně – např. ve scéně, kdy si skotský kněz prohlíží německý vojenský opasek, na němž je napsáno „Gott mit uns“ (tedy Bůh s námi), nebo když se vojáci baví o tom, kolik smí vystřelit za jeden den nábojů. Film možná působí dost idealisticky a „utopicky“, přesto je ale dost silný a výborný. Závěrečná půlhodinka filmu je tak emotivní, že ve mně vyburcovala vztek až na samou mez únosnosti. Doufám a pevně věřím, že nikdy nebudu muset prožít to, co vojáci v tomto filmu, po těch dvou dnech by mi totiž zbylo jen jediné – prohnat si hlavou kulku (a vzít pár těch pokryteckých sviní s sebou)! (28.06.2009)

Mám v poslední době štěstí na laciné agitace, v tomto případě tu máme protiválečnou variantu, kterou bych pracovně nazval Vánoční besídka v zákopech s podtitulem Císařpán je vůl. Viníky téměř každého válečného konfiktu jsou samosebou vždy "ti nahoře" , zatímco my, lid obecný a prostý, pouze plníme rozkazy a umíráme v jejich jménu. Připomíná mi to žalostný bekot ovcí jdoucích na porážku, jen s tím rozdílem, že ovce si jatka nezvolila. Tento příměr je sice velmi zjednodušující, nicméně v případě války se mi opravdu pojem kolektivní vina nejeví jako něco nepatřičného. Nemyslím tím pláč nad rozlitým mlékem, tedy soudy PO skončené bitvě, válce či šarvátce, při nichž se krystalizují charaktery jednotlivců, militarista by řekl zocelují, pacifista kurví, ale jen a jen PŘED onou rozmíškou národů, která je posléze vede na bojiště. Každý vůdce , král či ajatolláh potřebuje totiž tu Miloušovu podporu zespodu, budu-li citovat: " A proto je tak důležitý, ta podpora zespodu, aby my jsme mohli říct: Ne my si to přejem, to lid si to žádá, my s tím souhlasíme, s tím lidem. My plníme jeho vůli, a ne prostě, aby my jsme tam byli sami jak kůl v plotě. " Dokud nebude hlavním světovým volebním heslem, na které voličí uslyší, slovo "RESPEKT" budeme stále těmi ovcemi. Proti pacifistickému vyznění filmu ale nemůžu a ani nechci říct ani popel, odvaha oněch jednotlivců vystoupit alespoň na chvíli ze stáda byla a bude v takových situacích vždy obdivuhodná, jednou možná vystoupíme všichni a "mír závladne nad touto krajinou". Nejdřív ale musíme pobít všechny nepřátele téhle myšlenky, jinak to neumíme. Obezřetné čtyři. (25.03.2015)

Jo jo, patetické a vyvolávající jízlivý úšklebek. První světová válka bude vždy ve stínu té druhé. Léta páně 1914. Do zákopů zalehly německé, francouzské a skotské jednotky. Nic si nedarují. Vojáci mrznou, umírají, na dálku se loučí se svými nejbližšími. Ovšem jsou Vánoce a německý tenor zapěje sváteční vypalovačku. Na druhé straně frontových linií se k němu přidají skotští dudáci. I Francouzi odhodí svou národní hrdost. Prostě válečná pravidla šla stranou. Hoši vylezli ze zákopů, popili teplý čaj i šampaňské, pochlubili se fotkami svých dívčin, pokecali o životě, zahráli si fotbal. A pak se vrátili ke svým povinnostem. Jenže teď už to nebude tak jednoduché. Sice to celé drží solidně pohromadě, ale v citové rovině si mě tvůrci nezískali, postavám se pod kůži nedostali. Vizuálně se dalo se zákopy udělat mnohem víc. Atmosféru komorního dramatu si představuji jinak, i omáčky bylo zbytečně moc. Ale chápu, že někoho to zasáhlo, jak asi mělo. (15.10.2020)

Opäť raz kvalitná vojnová dráma, tento krát z vianočnej atmosféry na francúzskom fronte 1. svetovej vojny, kde tri národy nachádzajú porozumenie a uzatvárajú krehké sviatočné prímerie. To čo by v Hollywoode pôsobilo ako gýčová presladená rozprávka, je tu vďaka realistickému európskemu feelingu, skvelému výberu hercov, dômyselnej réžii a scenári postavenom na dojímavom príbehu vojakov na Štedrý deň pretavená vo viac než solídnu snímku. Ideálny vianočný film. (24.12.2013)

Ty nejsilnější příběhy píše sám život a tento mne naprosto pohltil a rozbil na malé kousky. Válka je ta nejhloupější věc a vždy bude, ale i uprostřed fronty se někdy stane zázrak a i nepřátelé si s úsměvem podají ruce. Tento film popisuje jednu takovou událost, která se odehrála Vánočního večera roku 1914 uprostřed země nikoho. V onom Vánočním čase míru a lásky vojáci opustili své zákopy a oslavili spolu "Šťastné a Veselé". Jsem patřičně měkkosrdcatý robot a měl jsem co dělat, abych nepodlehl dojetí. Silné filmové momenty doslova přetékaly emocemi a srdceryvnými výjevy. Byl jsem unešen. Ač není snímek natočen v Hollywoodsky velkolepém epickém stylu, dokázal naprosto vše a dokonce víc, než mnoho filmových trháků ze zámoří. Ukázal srdce a upřímně ho vložil do divákových dlaní. Nepřetvařoval se a nevzbuzoval odpor přehnaně trapnými scénami. Syrově a drsně ukázal, jak mladí chlapci ztratí prvotní nadšení z války a při poznání smrti takhle zblízka si začnou vážit každého okamžiku, kdy mohou volně dýchat. Krutost a smrt se tu snoubí s přátelstvím a láskou. Jeden z nejlepších filmů o válečném běsnění, jaký jsem měl tu čest zhlédnout. 90% (17.06.2012)