Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí

Snímku se podařilo na plátno převést na plátno kus života lidí, který se nikde v reálném světě takto nežije. Takže mě uniká celkový smysl realizace. Poselství o lidech na kolejích, nebo lépe ze železniční stanice jsem v přisprostlých dialozích a amatérsky ztvárněných scénách nikde nenašel. A to se mezi obyčejnými lidmi jak v pracovním procesu či soukromém životě setkávám více než dost. Ono totiž natáčet běžný život není snadná práce. Dílo musí i tak mít silnou myšlenku a nějakou formu. Protože jinak pozorovat jen bezduché fráze je po dvaceti minutách velká nuda. Ve ztvárnění samotném se neobjevila žádná zkoumavá kamera či jiná nějaká filmová neobvyklost a tak si na závěr říkám k čemu tyto snímky vlastně vznikají? K pobavení nejsou, žádné moudro neobsahují, drama to také není, a ve finále jsem slyšel jen obrovskou snůšku vulgarismů. Jednu hvězdu ze zásady, že nepoužívám odpad. (07.01.2010)

Po shlédnutí tohoto snímku musím, ač nerad dělat přirovnání s jiným českým filmem, který se mi také moc líbil a to snímkem "Mistři" od Marka Najbrta. Je to krásný příběh skupinky lidí, tentokrát na malém nádraží Žatec západ. Kdo čeká komedii (i když přiznám se, že jsem se pár scénkám ze srdce zasmál), čeká marně, ale kdo se chce podívat na příběh o životě a smrti a to doslova, tak šahá po tomhle správně. Dávám čtyři hvězdičky a myslím, že právem. (22.10.2006)

V určitém ohledu je mi tento film velmi sympatický tím, jak se snaží zobrazit reálné lidi v jejich pracovním prostředí a ne uměle vykonstruovaný svět, který předkládá převážná většina komerční kinematografie. Režisér celkem realisticky předkládá portrét zaměstnanců jednoho nádraží kdesi na českém maloměstě. Postavy jsou uvěřitelné, jenže filmu schází větší odpich a přitažlivost. Nemalou část filmu se postavy utápějí v banalitách a kamera jen klouže po nádražních budovách a kolejišti, aniž by zároveň dokázala zprostředkovat poetiku typického českého nádraží. A v neposlední řadě filmu schází kromě dopilování scénáře i lepší herecké výkony ve vedlejších úlohách. Není to vyloženě špatný kousek, ale mohl být mnohem lepší. Celkový dojem: 45 %. (10.01.2009)

Volné rozvíjení osobité, leč okrajové linie českého filmu reprezentované zejména Slámovými Divokými včelami či třeba Najbrtovými Mistry, to je v kostce filmové zastavení Pavla Göbla na maloměstském českém nádraží. V Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí lze dohlédnout dokonce ještě trochu dál do filmové historie a spatřit civilní projev filmů Miloše Formana a dalších jemu podobných tvůrců československé nové vlny, Pavel Göbl však neumí vytěžit z nabízené látky maximum a chybí mu šmrnc oněch klasických českých filmů (je zejména škoda, že nedovedl více akcentovat osobitou poetiku českých nádraží, jejichž kouzlo je skutečně samo o sobě fenoménem a s přílivem finančních prostředků zanikne...). Přesto jde o obraz autentický, věrohodný a s nějakou výpovědní hodnotou. Je pravda, že zde postižení pocitu nudy a bezčasí coby tvůrčího záměru místy trochu připomíná skutečnou nudu, ale jakožto významový protipól akčním velkofilmům s rastrem absolutní zábavy je tento statický snímek příjemným meditačním zastavením. I taková je doba, i takhle tady žijeme, i tady jsou ještě pořád místa, kde se doslova zastavil čas...místa kolem české (ale chce se mi spíše napsat ještě pořád c&k) železnice... (01.07.2008)

Po několikanásobném shlédnutím skvělého nastudování hry ansámblem Zlínského divadla jsem byl na film hodně zvědavý. Bohužel zklamání převeliké. Plitké herecké výkony, v podstatě nulové vžití do postav (krom Jaroslava Duška), které neskutečně kontrastovalo s prožitky divadelních herců, jejichž Petr, Franta, Karel, Aleš, Géza a další byli naprosto nezapomenutelní. To i přesto, že zde měli herci k dispozici skutečné vlaky, telefony, mufky, čuby... O to víc mrzí nedávná derniéra hry. :-( (07.07.2007)