Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí

Snímku se podařilo na plátno převést na plátno kus života lidí, který se nikde v reálném světě takto nežije. Takže mě uniká celkový smysl realizace. Poselství o lidech na kolejích, nebo lépe ze železniční stanice jsem v přisprostlých dialozích a amatérsky ztvárněných scénách nikde nenašel. A to se mezi obyčejnými lidmi jak v pracovním procesu či soukromém životě setkávám více než dost. Ono totiž natáčet běžný život není snadná práce. Dílo musí i tak mít silnou myšlenku a nějakou formu. Protože jinak pozorovat jen bezduché fráze je po dvaceti minutách velká nuda. Ve ztvárnění samotném se neobjevila žádná zkoumavá kamera či jiná nějaká filmová neobvyklost a tak si na závěr říkám k čemu tyto snímky vlastně vznikají? K pobavení nejsou, žádné moudro neobsahují, drama to také není, a ve finále jsem slyšel jen obrovskou snůšku vulgarismů. Jednu hvězdu ze zásady, že nepoužívám odpad. (07.01.2010)

V určitém ohledu je mi tento film velmi sympatický tím, jak se snaží zobrazit reálné lidi v jejich pracovním prostředí a ne uměle vykonstruovaný svět, který předkládá převážná většina komerční kinematografie. Režisér celkem realisticky předkládá portrét zaměstnanců jednoho nádraží kdesi na českém maloměstě. Postavy jsou uvěřitelné, jenže filmu schází větší odpich a přitažlivost. Nemalou část filmu se postavy utápějí v banalitách a kamera jen klouže po nádražních budovách a kolejišti, aniž by zároveň dokázala zprostředkovat poetiku typického českého nádraží. A v neposlední řadě filmu schází kromě dopilování scénáře i lepší herecké výkony ve vedlejších úlohách. Není to vyloženě špatný kousek, ale mohl být mnohem lepší. Celkový dojem: 45 %. (10.01.2009)

Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí je příjemnou snahou o hrabalovskou poetiku všednosti. Divadelní předloha i následný filmový přepis mají o pábitelství vlastní podvědomou představu a s tímto vědomím vyzdvihují omšelé bizarnosti a hledá se elastická tvárnost obrazů i slov. Zkušenost je nahrazena snaživostí, z toho důvodu je nenucená přirozenost kolísavá a před poetickou vznešeností se v moderní době uchyluje k absurditě. Několik hereckých výkonů tahá kočku za ocas a hlemýžď se marně rozhlíží po ztracené ulitě. Nepodařilo se zachytit kouzlo času, jen jeho okouzlení podstatou. Film Pavla Göbla potěší svým hledáním genia loci životního nazírání a přinejmenším trochu zklame svou roztřesenou rukou nenalezeného cíle poetického pnutí. Neuchvátí, ale také neznechutí, potěší, ale neuspokojí. Nejpřirozenější postavou je přednosta železniční stanice Antonín Jánský (příjemný Jaroslav Dušek), starostlivý a laskavý otec oblasti Žatec-západ. Největším příklonem soudobé fascinace erotického uvědomění skrze blánu zdání morální liberalizace je mladý výpravčí Aleš Podzimek (sympatický Igor Chmela), lehkomyslně neopatrný sukničkář. Škobrtající krasosmutnění se potácivě motá především okolo výpravčího Petra Dvořáka (snaživý Jiří Vymětal), člověka spokojeného na svém místě v danou dobu. Nejupřímnější postavou je nově nastoupivší signalistka Esmeralda Tóthová (Petra Beoková s hlasem Hany Vagnerové), bezelstně naivní v představách o životě na počátku vlastní pouti. Výraznou ženskou postavou je také uklízečka Gábina Kleinová (zajímavá Milada Jašová) v rozpolcenosti škádlivého osudu a vše směřuje ke spásnému a uvolňujícímu očištění vlastního tápání. Okouzlení poetikou absurdity všedního dne, to je, se střídavým úspěchem, zesnulý vedoucí posunu Franta Bláha (Roman Slovák, také role dvojčete Bédy), prostoduchý posunovač Gejza Šulc (Patrik David) a transcendentálně melancholický výpravčí Karel Altrichter (Jan Turner). Z dalších rolí: nespokojená Karlova manželka a tápající pokladní Drahuše Altrichterová (Lucie Nádeníková), odměřený Esmeraldin otčím a přepjatě zásadový kontrolor dopravy Evžen Deka (Ryszard Doliński s hlasem Zdeňka Palusgy), toporný nový vedoucí posunu Ludvík Pláteník (Jozef Polievka), či nádražní hospodský Rudolf Kaštan (Vlasta Dušek). Za snahu o hrabalovskou poetiku všednosti si filmové dílko zaslouží pochvalu, byť samotné provedení je ve svém převodu poezie nešikovné, neznalé a nepřirozené. (08.03.2018)

Naprosto obyčejný příběh chlapů pracujících na železniční stanici Žatec-západ. Rychlíky a expresy se stanici vyhýbají obloukem a život je tu taky na vedlejší koleji. A tak se většina dramat odehrává buď přímo v práci anebo v hospodě, která je kde jinde- než na nádraží. Na dovolenou se jezdí vlakem s podnikem a v podstatě všechno souvisí se železnicí. Mně se prostě tenhle prázdný, nezajímavý film o nezajímavých lidech na stanici líbí. Co se dá dělat...70% (12.02.2013)

Tedy takto nízké hodnocení si tato komedie rozhodně nezaslouží. Určitě to není žádná kultovní záležitost, ale film má své osobité kouzlo. Ač se může film jevit jako banální slátnanina, podobně jako Troškovy filmy, rozhodně tomu tak není, protože "Ještě žiju" má své charisma, sice nenápadné, ale stále tam je. Film ukazuje obyčejné životy velice průměrných lidí, avšak civilní herecké výkony a skrytě sarkastický pohled režiséra dodávají postavám a jejich osudům přidanou hodnotu. Chudý děj je záměrem, který jen podtrhuje bezvýchodné postavení lidí patřících spíše do té nižší třídy, což jej činí tak trochu smutným, ale zase ne moc. Rozumím, že "Ještě žiju" není pro každého, ale je v něm rozhodně víc, než by se na první pohled mohlo zdát. (17.01.2011)