Následky lásky

V niečom veľmi podobné ako nedávno vzhliadnutý film La Migliore Offerta, minimálne veľmi podobné v hlavnom (anti)hrdinovi... Tento film je technicky dokonalý, formálne bezchybný, len škoda, že nie som študent réžie alebo kamery ale "iba divák". A preto to napíšem tak triviálne ako sa len dá bez sofistikovaných analýz a odborných prázdnych žvástov: ZÚFALO MA TO NEBAVILO!!! (30.10.2013)

Muž žijúci osamelým životom nesmie byť bez fantázie. Teda, ak nechce zomrieť na starobu, ale nejakým mimoriadnym spôsobom. Režisér sa tu so mnou trochu pohral a neukazoval mi to, čo chcem vidieť, ale ukazoval to, čo som vidieť nepotreboval. A keď s tým neprestal až do konca filmu pri vražedne pomalom tempe, nemôžem to mimoriadne oceniť. (11.01.2016)

Velice zvláštní snímek, který se po většinu času vleče jako hlemýžď a hlavní hrdina nám názorně svou pokerovou tváří předvádí, kterak si nezadělat na vrásky (ani na ty od smíchu, ani na mračky). Následky lásky na mě zapůsobily hodně rozporuplně, pomalu plynoucí děj mi nevadil, zato dávkování informací o Tittovi a o motivu jeho žití mě poněkud vytáčel. Přestože by pravověrní romantici byli hodně zklamáni po odhalení jádra pudla, mně se celkově (mafiánské) vyústění více líbilo než nelíbilo a za jeden moment v závěru tu čtvrtou hvězdičku přidám. (30.08.2014)

Všechny italské filmy lze rozdělit na čtyři druhy: 1. klasické, jež jsou jako velké romány, 2. komedijní, jež jsou jako tržiště a cirkus, 3. surrealistické, jež jsou jako vykonstruované obrazy Picassa, nikoliv jako snivé obrazy Dalího, 4. spaghetti westerny, jež jsou jako špagety. Tento film je prvního druhu, ačkoliv se tváří jako třetí druh. Navíc má zavádějící název, protože to, co ukazuje, není následkem lásky, ale následkem dvou rozhodnutí. Prvním rozhodnutím hrdiny příběhu byla volba pro koho pracovat. Druhým rozhodnutím bylo konečně se přestat bát smrti, které přichází při pohledu na pohřební spřežení, kdy si padesátiletý Titta Di Girolamo uvědomuje, že je již dávno mrtvý. Celý příběh je následkem těchto rozhodnutí. (11.12.2013)

Pravda je nudná, priateľ môj. Nudná ale môže byť v niektorých prípadoch aj fantázia, nudné môže byť v podstate všetko. Úvodné filozofické múdra osamelého muža sú osviežujúce, taktiež je pozoruhodné, ako režisér diváka núti rozmýšľať. Ďalej sa film uberá pomerne prekvapujúcim smerom. Snáď veľa neprezradím, ak poviem, že je to smerom zo severu na juh. Pozoruhodný počin, ale Veľká nádhera aj Mladosť sú neporovnateľne lepšie. (21.01.2018)