Zmizení

Ke Zmizení mám podobný vztah jako k teenegerské verzi Velmi nebezpečných známostí s Sarah Michelle Gellar a Reese Witherspoon, kdy jde o povrchní a kýčovitou vykrádačku osvědčené klasiky zasazenou do moderního prostředí zbohatlických spratků. Po určitou dobu jsem se na Zmizení díval se zájmem, protože jsem očekával a doufal, že něco takového nemůže scénárista a režisér myslet vážně, a Zmizení je chytrá parodie klasických noir filmů americké drsné školy, jenže postupně jsem zjišťoval, že nejde o nadsázku a že ti nešťastníci to mysleli vážně. Nejde o to, že bych nevěřil, že se na amerických středních školách vyskytují bizarní týpci a gauneři, kteří nechodí za školu pouze tehdy, když stagnuje místní drogový byznys nebo protřelé, morálně zkažené děvy, potíž je v tom, že slovník filmových hrdinů až příliš napodoboval jejich filmové vzory ze 40. a 50. let, stejně jako chování, a to jednoduše působilo směšně. Nechybí vlastně žádné rekvizity a situace typické pro film noir, divák jen čeká, kdy už se objeví ten Marlowe. Jenomže když hlavní zlosyn, který se nedávno začal holit, si vykračuje s elegantní hůlkou určenou postaršímu gentlemanovi a napodobuje chování starých gangsterů, zatímco mu maminka servíruje sendvič, vypadá to jednoduše hloupě, v lepším případě komicky. Celkový dojem: 40 %. Jsem o něco méně kritický než v případě výše zmíněných Velmi nebezpečných známostí, jenže ty byly vykalkulovanou záležitostí velkého studia, kdežto tady jde zjevně o nízkorozpočtovou podívanou, kde se všichni zúčastnění snaží odvést v rámci svých možností maximum a upozornit na sebe filmový průmysl. (10.01.2009)

Ve finále obyčejný příběh přichystaný v docela pevném režijním sevření. Chytila se špatné party, následně ji našel mrtvou u odpadního kanálu. Dva dny předtím ho prosila o pomoc, několik měsíců předtím tvořili pár. Noir ze středoškolského prostředí ve vylidněném maloměstě, kde sotva narazíme na dospělé, má velmi solidní atmosféru a velmi dobrého (to už jsme si ale dávno zvykli) Josepha Gordona-Levitta. Ta Zvláštní cena poroty na festivalu Sundance je přesto trochu moc. Neměl jsem potřebu jít hlouběji pod kůži postav, zajímat se o snaživého režiséra, přehrávat si některé scény znovu. Lákala mě možná tak zkažená femme fatale. A to není úplně hodně. (29.04.2014)

Režisérovi a scenáristovi Rianu Johnsonovi se podařil husarský kousek - natočil žánrovku film-noir a zasadil ji do současného středoškolského prostředí, aniž by to působilo jakkoliv směšně. Místo drsných detektivů, mafiánů a zkorumpované policie zde figurují převážně středoškolští studenti, kteří ale do jisté míry naplňují pro tento žánr zažité stereotypy. Záhadu tentokrát místo typického soukromého očka řeší řadový student, který má ale oproti ostatním pod čepicí, spoluhráče a informátora mu v této mysteriózní hře dělá obrýlený šprt, nezbytná femme-fatale zase chodí se zástupcem školního fotbalového týmu a o šéfovi podsvětí, kterému je 26 let, se říká, že je dost starý. Většina těchto postav vzhledem k svému věku stále bydlí u rodičů, a tak se zde najde i několik humornějších situací - například samotný šéf podsvětí má svou kancelář ve sklepě rodinného domku a pokud se svými kumpány někdy zasedne v kuchyni, aby jednal o obchodu s drogami, jeho laskavá matka mezitím všechny obsluhuje, nalévá jim džus a nabízí sušenky. Hlavní hrdina zase řeší problémy s docházkou a schází se s důležitými osobami u školních skříněk. Film je originální právě v tom, jak mísí svět dospělého žánru noir se středoškolským životem a režisér si zaslouží obrovskou pochvalu za to, jak bravurně všechno spojil dohromady. Film vybočuje z řady i díky originálně pojaté práci s kamerou, která je vůči divákovi hodně informativní a mnohdy se způsob snímání podřizuje hrdinově psychickému i fyzickému stavu. Dočkáme se tedy krokového střihu, prolínaček a vynalézavých kamerových jízd. Právě skvělá kamera dobře maskuje i fakt, že Brick je vlastně nízkorozpočtovým filmem a určitá strohost je vykompenzována pečlivě komponovanými záběry a vynalézavou prací se světlem (časté užití protisvětla). Samotná zápletka není nijak zvlášť originální, ctí žánrové konvence, ale její již zmíněné zasazení do světa mladistvých posouvá film na novou úroveň. Brick je převážně chytře napsanou žánrovou hrou se sečtělým divákem (co se konvencí a filmové historie týče), která má opojný vizuál (minimalistický, leč působivý), chytré dialogy, kvalitní herce a nabízí řádnou dávku napětí. 90% (16.08.2009)

Po druhom zhliadnutí za plný počet, pretože sa mi podarilo prekusnuť vzhľadom na ultranízky rozpočet skromnú vizuálnu stránku filmu, ktorá aj napriek tomu obsahuje zopár nezabudnuteľných vychytávok. "Film noir zo strednej školy" - motto filmu, ktoré ho charakterizuje na chlp presne. Mickey Spillane by podobne ako ja, chrochtal blahom ani nie tak nad riadne prepletenou zápletkou (avšak, keď dekódujete všetky potrebné indície, prijde vám sympaticky jednoduchá), ako skôr nad jej naplnením vo výborne rozvrhnutých postavách, "džezovému" hudobnému podfarbeniu, "lynchovskou" mystery atmosférou a hlavne v brilantných dialógoch zabalených do pútavého žargónu mixujúceho vetné koštrukcie starých noiroviek s mladíckym, stredkoškolským žargónom. (05.08.2006)

Rozhodně je potřeba nedívat se na to jako na nějaké realistické drama, naopak je to nadmíru stylizovaná noirová detektivka, která využívá kulis střední školy. Kromě osvědčených postupů noirového vyprávění a tradičních typů postav je docela zábavné sledovat, jak je film natočen. Johnson (anebo kameraman filmu) má nesporně talent na komponování jednotlivých záběrů, často volí originální úhel kamery, což dodává filmu plnější zážitek při jeho sledování. Jen škoda, že si člověk občas nedokáže spojit některá jména postav s konkrétním obličejem - bez obrazových flashbacků (které by k takto klasicky stavenému příběhu asi nepatřily) se totiž divák občas trochu ztrácí v tom, kdo co přesně udělal. (28.03.2016)