Zmizení

Brick je film, který má všechny předpoklady pro to, aby vás zaujal. Disponuje neokoukanými mladými herci (nikdo starší nad 20 let se snad ve filmu ani neobjeví), kteří i solidně hrají, dále neutuchajícími jazzovými motivy, které jako by vypadly z filmů božského Davida Lynche, z kterých si rovněž bere i hustou a postupně budovanou atmosféru něčeho tajemného (zjevnou inspirací je pak rozhodně Mullholland Drive). Všechny dialogy jsou plné slangu a dost těžko se překládají, přičemž skrývají i skryté motivy. To vše dohromady vytváří dosti specifický noir feeling přeplněný dusným vzduchem, tajemnem a mysticismem, který má rozhodně potenciál zaujmout. Ale přesto se u mne nedostavilo pražádné nadšení, neboť mi přišlo prostředí vcelku nehodnověrné (některé figurky jsou až příliš pitoreskní a sklouzávají do oblasti parodie), příliš nekonvenční a závěr byl už jenom klišovitou kaší, kterou jsme se přecpali už v jiných filmech… (25.03.2007)

Vůbec mě to nesedlo, na můj vkus byl film překombinovaný až hrůza, tohle by se spíše vyjímalo v knižní podobě. Orientovat se ve jménech mě problém nedělalo, ten nastával ve chvílích kdy se děj sunul kupředu. A závěrečné vysvětlení jsem nepobral vůbec, to jako na tohle měl divák přijít sám? Jako epizoda do seriálu Hříchy pro pátera Knoxe výborné. Takže Rianu Johnsonovi "děkuji" že mě trošku odradil od Loopera. (25.10.2012)

Abych „Brick“ plně docenila (nemyslím tím jenom těch 5*) dala jsem si repete. Brendan je v „podivně dospělé“ školní hierarchii nezařazený samotář. Jeho bývalá přítelkyně Emily, která se s ním před časem rozešla, mu zavolá, že má velké problémy. „Udělala jsem s tou cihlou co řekla. Nevěděla jsem, že je to špatný, ale Pin je v tom kvůli ubožákovi Friscovi a házejí to na mě.“ Za dva dny jí Brendon najde mrtvou. Od té chvíle je jeho jediným cílem dostat se mezi drogové podsvětí aby zjistil, kdo stojí za její smrtí. Pomocníkem mu je pouze kamarád Brain, taková místí studna informací „Teď jsme zatřásli stromem, počkáme a uvidíme co nám spadne na hlavy“. Záhada deváté vadné cihličky heroinu „brick“ v tajemné a neobvyklé „detektivce“ plné zvratů, působivé hudby a neokoukaných tváří. I pro mě obrovské překvapení! (31.07.2006)

Žánr filmů-noir jsem se naučil spojovat s představou drsného hrdiny, který, ač schytává rány ze všech stran, si jde tvrdě za svým a přes sérii dlouhých dialogů a přeražených nosů se propracuje až k finálnímu odhalení. Nikterak šokujícímu a většinou zdaleka ne uspokojivému. Zmizení toto schéma naplňuje do posledního puntíku, pouze se na rozdíl od většiny klasických noirů neodehrává někdy ve 30./40. letech, nýbrž v současnosti a ani jeho hrdinové nejsou v příslušných letech. Většinou jde o studenty. Ten hlavní připomíná ve slabší chvilce Harryho Pottera. Stejně jako Potter nadužívá orgán zvaný mozek, čímž drsné detektivy ze staré školy nepřipomíná. Svým štvavým honem za vrahem milované dívky ano. Scéna, kdy pronásledovatele, nabroušeného bijce, odrovná jednoduchou lstí je pěkná velmi, když do sebe nechává opakovaně mlátit, již to zavání scénáristickou snahou udělat drsňáka z někoho, kdo jim není. Nízkorozpočtovost snímku jest patrná z každého záběru, Povětšinou neznámí herci (pouze tvář Emily ze Ztracených by někteří mohli shledat povědomou), minimum „draze“ vypadajících scén a tím pádem největší zátěž nakládána na bedra inteligentního scénáře. Inteligentní však neznamená dost silný na to, aby podobnou zátěž unesl. Občas jsem se přistihnul, že nevím, čí poměr s kým se zrovna řeší a ani jsem nepociťoval potřebu to zjistit. Nepřičítal bych to na vrub snaživých mladých herců (mňamózní femme fatale nechybí), spíše odtažitosti celého filmu. Nejspíš mělo jít o způsob, kterak nám dát najevo, jak vážný režijní počin sledujeme. Naštěstí to není dotažené do extrémů vyvolávajících smích (ač hudební motiv sestávající z asketického cinkání do skleněných lahví k tomu směřuje). Nejlepší je přistupovat ke Zmizení jako ke studentskému filmu. Učinil jsem tak, s přimhouřením očí přežil několik nudných dialogů, žasnul nad skromným množstvím bravurních režisérských nápadů a naplno si vychutnal úžasnou komplikovanost způsobu, jak si postesknout nad chybějícími cihlami v našem životě. Stačí totiž odebrat jednu a zřítí se celá zeď. 75% Zajímavé komentáře: mm13, numi, silent cut, arkie (20.01.2008)

Komplikovaná síť vztahů a frakcí na jedné rozsáhlé střední škole je proříznuta hlavním hrdinou, který se rozhodne zjistit, kdo stojí za smrtí jeho bejvalky, kterou on beztak nepovažuje za bejvalku. Na každý pád neskutečně tvrdohlavý Joseph Gordon-Levitt se propracovává na potravním řetězci stále výše a výše, kdy s každou další výzvou mu přibude zlomenej nos, rozbitej ret, či decilitr spolykané vlastní krve. V době, kdy Gore Verbinsky prská, že musí při natáčení Lone Rangera vypustit kvůli zkrácení rozpočtu celou jednu scénu za 40 milionů dolarů se dá těžko pochopit, že nějaký Johnson vytvoří za půl mega film, který toho dokáže nabídnout tolik. Brick se nikam nežene, baví se jednotlivými scénami, každou postavu dokáže zapsat do podvědomí a ve své poctě filmu noir občas spadne do úmyslné satiry. Ústřední postavu nešetří ve filmu ani před divákem - Brendan je práskač, sociopat, tvrdohlavec, po celý film můžeme obdivovat jeho tuhej kořínek, aby se nám před závěrem psychicky složil. Noirová separační bublina postav od svého okolí se dá nahmatat, timing některých scén (poprava v tunelu) je skvostný a takové ty tvůrčí radůstky, jako středoškolská herečka měnící styl komunikace s hlavní postavou dle role, na kterou se právě připravuje vyloženě potěší. Asi to nezní jako objektivní výčet kvalit filmu, Brick je spíš hodně takový osobní -) (24.07.2012)