Obsahy(1)
V roce 1946 se Salvádor Dalí a Walt Disney společně pustili do krátkého filmu s názvem Destino. Od projektu bylo nakonec upuštěno s méně než 20 vteřinami hotového filmu. Po šesti desetiletích současní Disneyho umělci dokončili film s použitím původních Dalího storyboardů. Vysledkem je jeden z nejpodivnějších filmů, který kdy opustil studia Disney. (Ruuzha)
(více)Recenze (58)
Kdysi jsem kdesi zaslechl, že snad měl mít Dalí prsty ve scéně s růžovými slony z Dumba, ale tuto roztomilůstku jsem neznal. Původní nápady a obrázky mají takový náboj, že ho nezabíjí ani ne-ruční animace; spojení s Dominguezovou muzikou zasazuje Dalího přesně tam, kam patří, emocionálně, časově i geograficky. K vidění zde. — P. S.: To si píšou, pane Bernau, že je Dalí popík. Odjakživa, jenom se to o něm nejdřív asi tak padesát let nevědělo. Nevím, proč by z toho jednomu mělo být nevolno. ()
Zajímavý snímek ani ne tak tím, co zobrazuje, nýbrž svým pozoruhodným vznikem. Začátky prací na snímku se totiž datují až do roku 1945, kdy se jistý Walt Disney a Salvador Dalí (možná jste o nich slyšeli) dali dokupy s cílem natočit krátký animovaný film. Kvůli finančním problém byl však snímek uložen k ledu, zůstaly kompletní storyboardy a 17 vteřin snímku. V roce 1999 byly materiály k filmu objeveny v archivu a studio mu dalo zelenou. Po několika desítkách let se tedy snímek podařilo dokončit, nešlo však už jen o tradiční kreslenou animaci — tu doplnila i počítačová grafika. Samotný snímek je vcelku zajímavý, ale nijak přehnaně. Dalího surrealismus někomu sedne a někomu ne, pro mě byl snímek průměrnou podívanou. [Oscary 2003] ()
Jak obrovský prostor skýtalo tohle znovuzrození jednoho pokusu Disneyho a Dalího, jenže to by ho musel dělat někdo, kdo by chtěl opravdu vytvořit dobrý film se vším, co by se k němu hodilo, v tomhle případě se třeba vykašlat na nechutnou cgi animaci (nebo na to, co tak alespoň vypadá) a místo toho se chopit papíru a kreslit do zmagoření. Dost nevhodně taky působí pokus o dobovej hudební doprovod, je sice klidně možné, že ho zvolili už před padesáti lety, ale 1) dost o tom pochybuju a za 2) je to úplně jedno, protože se to k tématu ani stylu animace nehodí. ()
Úžasné spojení dvou uměleckých velikánů! Surrealisty Dalího a mága klasických animovaných filmů (bez něhož by animovaný svět vypadal zcela jinak) Disney spojili tvůrci do snového příběhu plného fantazie. Dominují Dalího obrazy a jeho paranoicko-kritická metoda; nemůžou chybět Narcis, roztékající se hodinky, krajiny, oblohy, tekutá přání, mravenci a měsíc(Andaluský pes)...Disneyova kráska prochází celou fantazií, hledá, tančí a nalézá. Výborný hudební doprovod. ()
Celkem mě zaráží ta překvapenost z toho, že zrovna Disney s Dalím se dali dohromady. Vždyť první jmenovaný není až takový pohádkář, jak se obecně traduje, i na jeho starších filmech (mj. známý Steamboat Willie) jsou vidět rysy surrealismu, byť nezastírám, že při prvním doslechu o této spolupráci jsem se také na chvíli pousmál. Spojení dopadlo dle očekávání, jelikož k těmto vizím Disneyho styl kresby sedí. Potěší i odkaz na Andaluského psa (mraveniště v dlani). Jediné, co mě na díle mrzí, je fakt, který se ale nedal ovlivnit - myslím si, že stará, ruční kresba by zde byla více na místě, ale i tak jednomyslná spokojenost a pět hvězdiček. ()
Galerie (15)
Photo © Walt Disney Pictures
Zajímavosti (1)
- Scéna, kdy soše vylézají mravenci z ruky, vychází z filmu Andaluský pes (1929). (simply)
Reklama