Když v ráji pršelo

Chudak Jirinka...co ji primelo k ucasti na tomto dile, to fakt netusim. On by to asi nebyl spatny film, mohla to byt prumerna romanticka nebo rodinna komedie, ale musel by to natocit nekdo jiny. Potesila puvabna (a docela dobre se do role hodici) Ivana V. A protoze jsem byl uz v pulce uplne vycerpanej snahou o pochopeni invence pani Pivonkove, celkem davam 2- (08.07.2014)

Poetika je docela dobře zachycená, ale naprosto tragická je ústřední dvojice. Ivana Vávrová má aspoň hezký úsměv a mnohé dožene tím, že nenosí podprsenku, ale Zdeněk Podhůrský je mírně řečeno příšerný. Něco takového se skutečně jen tak nevidí, absolutně nechápu jakým způsobem se mu podařilo dostat do filmu... Olda je přítel můj, ale tenhle film ne. (27.10.2016)

S krásným románem Jana Otčenáška to má pramálo společného. Z knihy celou dobu dýchá poetika Šumavy a klid tamějšího místa, to se filmu naprosto zachytit nepodařilo. Harmonický vztah Lídy a Petra je zde takový umělý stejně jako ostatní postavy, které mají v knize zcela jiné psychologie, jsou zde jen uměle vytvořenou stafáží. Je to škoda, že si tak krásný příběh vybrala pro zfilmování nezkušená režisérka, které se nepodařilo ztvárnit tak milý a lidský příběh dvou mladých lidí na samotě Šumavy. Pár momentů na vás trochu poetičtěji zapůsobí, aby je za chvilku vystřídali zcela nepatřičné pasáže. Většině diváků bych radil, jestli mají rádi knihu, tak se do filmu nepouštět a nechat si krásný příběh vymodelovaný ve své hlavně nezkažený touto nepodařenou záležitostí. Dabing Zdeňka Podhůrského je naprosto zbytečný stejně jako poslední scéna, která se do románové linky ani trošku nehodí. (14.08.2018)

Měli jsme farmu... ne... nečekejte, že v Africe, nebudu začínat úvodní větou knihy a filmu Vzpomínky na Afriku. Měli jsme zkrátka takovou farmu tam v lesích kousek od Žatce... Opuštěnou, zpustlou, ale velmi krásnou a byl jsem tam šťastný. To místo dodávalo energii. I já jsem snil, že bych tam snad jednou možná mohl žít, ačkoliv civilizace byla daleko. I když už bylo po sametu a dříve nemožné se stávalo pozvolna možným... A samozřejmě, nechtěl jsem tam žít sám, ale s někým, kdo by tam byl také šťastný a nevadilo by mu spíš než s lidmi žít s přírodou. No nestalo se a farmu odvál čas, nikoliv však z mých vzpomínek. A tak půjdu proti proudu i zdejším velkým zdejším znalcům filmařiny. Romantické a poetické filmy jsou takovou extra disciplínou v kinematografii. Autor se nám filmem snaží něco sdělit, předat a mnohdy jednotlivé obrazy kouzlí z vlastních nálad, vzpomínek či pocitů. Ačkoliv je film mírně řečeno hodně idealistický, mně velice sednul. Ivaně Vávrové to tam v jejím mládí sluší ať už nahé či oblečené a dostala mně Jiřina Jirásková se svými dědky. Souhlasím, že postava Zdeňka Podhůrského byla podivná i některé obrazy jako např. koza s SPZ na krku atd... Každopádně, tenhle film mně vrátil někam zpátky a zůstala po něm taková melancholická pachuť. A jelikož se tohle za poslední dobu hned tak někomu nepovedlo, kreslím 4 kvítečky na fasádu mlýna. * * * * (28.06.2018)

Jsem na rozpacích. 1) Lyricky zaměřený snímek by byl lepší, kdyby hlavní hrdinka tolik nebučela, hlavní hrdina byl alespoň trochu sexy a kdyby film běžel trochu svižněji. Ale prostředí je pěkné._____ 2) Mnohé krátké vypointované obrazy jsou zajímavé._____ 3) Hlavní problém je herecké obsazení. 25letá nepříjemná Ivana Vávrová (Lída Kadlecová) a 28letý nevýrazný Zdeněk Podhůrský (Petr Kadlec) jsou v rolích zmatení a nevědí si rady. Režijní vedení očividně nepomáhá, je-li jaké. Všechno musí zachraňovat 56letá Jiřina Jirásková (babka Dočkajka), 49letý Miloslav Štibich (předseda Jednoty) a 55letý Stanislav Zindulka (předseda MNV). Ale jejich role jsou jen malé._____ 4) Otčenáškovu předlohu jsem nečetl. (30.08.2019)