Škola tance a šarmu

Romance lehčího rázu než třeba Prázdniny,přesto příjemně laskavá i dojemná a místy decentně humorná oddechovka s charismatickým obsazením podávající slušné herecké výkony (Carlyle přesně ví, co má hrát),povedeným prolínáním dějových rovin a vydařeným hudebním doprovodem.77% (15.01.2012)

Než se trochu rozepíšu o filmu samotném, chtěl bych pochválit úvodní větu oficiálního textu distributora „Příběh o náhodě, která učinila sen jednoho muže osudem druhého“, která přes svoji strohost neztrácí na výstižnosti a zároveň příjemně pohladí po duši. Tak to bylo úvodem a teď taky něco k Millerově taneční lekci. Tato škola mne nenaučila ani tanci, ani šarmu a jak jsem v první větě psal o pohlazení na duši, tak sledování Školy tance a šarmu mi spíše uštědřilo políček. Četl jsem komentáře, které snímek častovaly přívlastky jako jemný, milý, oddechový, smutný, nostalgický, originální, laskavý nebo dojemný. Ano, to všechno je, ale taky a to je hlavní, nemá vůbec žádnou šťávu, přičemž by jsme všechny doposud vyjmenované přídomky mohli nahradit jedním a trefnějším, který by zněl „nudný“. Možná kdyby tvůrci odstavili „dancing kinga“ Carlyleho a natočili pouze příběh, který retrospektivně vypráví umírající (mimo jiné, jako vždy vynikající) John Goodman, udělali by lépe. (19.01.2012)

Robert už pověsil delirium tremens na hřebík, nenakrucuje se v tangách nadrženým dělnicím z ocelárny a netráví hodiny před zrcadlem, aby načesal svou neposednou kštici na Adolfa. Teď je z něj hodný, voňavý a pracovitý člověk. Dneska jsem ho třeba viděl, jak peče housky, doma něžně laská krásně tvarovanou urnu své drahé polovičky a teskní. Náhoda tomu chtěla, že ho horní polovina těla Johna Goodmana vyslala na lekce tance, lásky a krásy a než stačí vyslovit nesmělé smím prosit, už roztáčí na parketu rozpustilý Lindy hop s jednonohou Marisou a ten nejošklivější z New Kids on the Block supí. Chtělo by se říct odporné cukrkandlové melodrama. Když ale otevřete oči a kapku si přihnete, může být ze zápletky mile výstřední poetický horor. Nebudu házet patky a rovnou požádám laskavého čtenáře tohoto komentáře, aby mě beze studu štípl do zadku, protože mě se to snad líbilo. Z určitého úhlu pohledu. (14.01.2012)

Škola tance není takovým tím klasickým filmem, kde někdo chce být v tanci nejlepší, nebo se snaží něco vyhrát. Tady jde jen o lekce tanečních, kam se náhodně dostane pekař, který po cestě potká havárii auta a v něm člověka, který umírá. Ten ho pověří velice důležitým úkolem, aby našel dívku, kterou neviděl čtyřicet let a s kterou byl dohodnut, že se na tanci potkají dne 5.5. 5 roku nového milénia. Dívku se mu na společenském tanci, který je každý čtvrtek nepodaří najít, ale tanec ho chytne natolik, že tam chodí rád a dotlačí tam i své přátele. Popravdě jsem se moc při filmu nepobavil. Maximálně jen když jsem viděl vězně v podání Dannyho DeVita. Film neměl šťávu. Umírající vypravěč mě trochu připoměl Velkou rybu, proto ty tři hvězdy - jinak bych dal dvě. (30.07.2007)

Neumím přesně napsat co se mi na tomhle filmu líbilo. Určitě fajn byla ta dávka nostalgie, smutku, opuštění a všech těhle věcí co všichni tak dobře známe. Dál herci, sešla se zde naprosto netradiční kombinace herců, neprotřelých tváří, například Mary Steenburgen byla v této roli naprosto úžasná, že až čelist padala. Carlyle, Tomei a Astin mě velmi mile překvapili (John Goodman to je klasika) na celý film se dost příjemně koukalo, a bylo to takovým nevtíraví způsobem smutné. Příběh byl celkem originální, i když tak trochu pohádkoví. Líbilo se mi celkem jak se film různě prolínal jeden osud s osudem druhého. Celkem příjemná podívaná. (21.07.2011)