Barfuss
Barefoot
Naboso
Režie:
Til SchweigerKamera:
Christof WahlHrají:
Til Schweiger, Johanna Wokalek, Steffen Wink, Alexandra Neldel, Nadja Tiller, Mark Keller, Imogen Kogge, Axel Stein, Armin Rohde, Michael Mendl, Jürgen Vogel (více)Obsahy(1)
Nick Keller (Til Schweiger) nemá v životě na růžích ustláno. O práci přichází jak na běžícím páse a jeho rodina, především jeho nevlastní otec Heinrich (Michael Mendl) a jeho bratr Viktor (Steffen Wink), ho považuje za úplného budižkničemu. Jen jeho matka (Nadja Tiller) ho ještě nezatratila. Jako poslední šanci mu na úřadu práce dohodí místo uklízeče na psychiatrické klinice, kde díky jeho nepozornosti jeden z pacientů vypije půl láhve čistícího prostředku a kde se mu také podaří na poslední chvíli zabránit tomu, aby si mladá Leila (Johanna Wokalek) vzala život. Ani jedna z těchto události nezůstane bez následků. Nick dostane padáka a je úplně na dně. Leila pak svého zachránce potají sleduje a večer stojí před jeho dveřmi, v noční košili a bosá. Nick se své pronásledovatelky snaží zbavit, ale marně. Leila se rozhodla, že už s ním zůstane navždy. Nick, který ve svém životě ještě nebyl za nikoho zodpovědný, a Leila, která vidí svět užaslýma dětskýma očima, se vydají na cestu k Nickově rodině, Nickův bratr Viktor se totiž žení. Během této cesty se tento neslučitelný pár musí společně prát se životem, což je čím dál více sbližuje (lenuse)
(více)Recenze (176)
Hĺbka a vypovedacia schopnosť tohto počinu ma dostala tam, kde ma dostať mala. Jednoducho a priamočiaro vyrozprávaný príbeh dvoch ľudí, predpovedateľný a dosť vyšinutý... Geniálne mi ale prišlo, že som ma niekedy taký nevtieravý pocit, akoby ho režírovala samotná Leila. Akoby to bol jej film, jej projekt a dala mu presne to, kvôli čomu by som raz večer prišiel v pyžame do ústavu a nechal ďaleko za sebou možnosť podielať sa na rodinnej internetovej (a "interneviemakej") firme. :-) ()
Nejsem příznivcem laciných romantických filmů, u kterých na konci řeknete:"Hmm, jednou a dost..." Ale Naboso se tak trošku vymyká klišé a s hlavou na bok Vám udrží v koutku úsměv od začátku až do konce :-) ()
Jsem muž! A taky mužně voním! Ale tenhle film mě dostal do kolen jak malou holku! Přiznám, že mi i slzičky hrkly do očí… tomu snímku se dá ledacos vytknout, ale proč bych to dělal. Ten příběh má sílu jako tank. Bláznivou holku od života v léčebně i život samotný zachrání dacan, lump, grázl… ()
Jedna hviezdička ide za neotrepanú Hallellujah, druhá za jedinú vtipnú scénu, kedy som sa smial. Téma tisíckrát videná, s reálnymi prejavmi psychických problémov to málo len okrajovo spoločné črty, prvoplánovosť sršala z každej sekundy. A ak má takto vyzerať komédia, tak nás Pán Boh ochraňuj... ()
Roztomile. Uz po prvni hodine vas prestane lapat po dechu a nahlas rikat:" To by me zajimalo, jak by se mohlo tohle stat." a zacnete si uzivat vyjimecnost tohoto filmu. Je to krehke, milonke, misty velmi vtipne, dobre zahrane, na svetlech a scene se nesetri a hlavne originalni! Ma velka gratulace Tilovi, ze mel odvahu a neco podobneho natocil. Ano, ma to sva velka a jeste vetsi chliche, ale kvuli nim se prece na romanticke komedie divame, no ne? VELKY palec nahoru z me strany. ()
Vždy jsem měl rád Fulghumův citát: "Věřím ... že sny jsou mocnější než skutečnost. Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností. Že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt." Ale nenapadlo mě, že by se o tom dal natočit film. Krátký příběh, jeden nebo dva dny života dvou obyčejně neobyčejných smrtelníků. Neměli vůbec nic. A našli úplně všechno. Nick: "Opravdu chceš být se mnou? Vždyť mě ani neznáš!" Leila: "Znám. Já tě znám. Jeli jsme spolu vlakem. A v taxíku. Tancovali jsme. A spali jsme v jedné posteli." Leila (Jolanna Wokalek) to říká s naprostou dětskou upřímností a naivitou. A já se skláním stejně pokorně, jako Nick otáčející auto uprostřed rušné silnice. Jsou chvíle, kdy upřímnost (právě tou naivitou) proniká do větších hloubek, než dokáže veškerá zkušenost. Jsou chvíle, kdy smrt zcela ztrácí svou moc. Existuje svoboda, kterou si muž snaží vydobýt a za celý život se nepřiblíží dostatečně blízko... a pak takovou svobodu dostává zadarmo. Nečekaně. Bez boje. Your faith was strong but you needed proof, You saw her bathing on the roof, Her beauty in the moonlight overthrew you. She tied you to a kitchen chair, She broke your throne, she cut your hair. And from your lips she drew the Hallelujah. Hallelujah! Hallelujah! Někdy je asi potřeba uvolnit kravatu a zaječet uprostřed schůze, i kdyby to člověka mělo zavést do blázince. A nebo za hradbami blázince, 19 let izolovaná od společnosti, je potřeba si tu čistou naivitu, svobodu a víru udržet uvnitř sebe. Pro všechny jízdy na kolotočích, které mají přijít: "To byl nejlepší den v mém životě!" ()
Nepravděpodobný, ale jedinečný a nezapomenutelný příběh, vlastně spíš hlavní hrdinka. Natočené je to tak trochu (vizuální kvalitou a nejmíň jedním hercem, ne akčností) ve stylu Kobry 11, bohužel. Pěkný písničky. ()
Pěknej film kterym jsem se nechal unyst. Vše je jasny od začátku ale tak hezky podany, že to neva. ()
Chtěl jsem dát čtyři hvězdičky, bylo to celé dost dojemné a místy i uvěřitelné, ale při tom posledním záběru s vajíčkem mi vyhrkly slzy do očí a vůbec nevím proč. Pět hvězd ()
Němci dělají super auta, hrají dobře fotbal a mají snad nejvíc výborných metalových kapel na světě. Ale natočit dobrý film - to jim nikdy nešlo. Naboso je ale přesně ta vyjímka, která potvrzuje pravidlo. Moc příjemné překvapení! ()