Této noci v tomto vlaku

Slušně „vyježděný“ průměr. Kriminálka, která jistě neurazí, ale ani dvakrát nenadchne. Pravdou však je, že Vaculík a Svatopluk Skopal si vedli docela dobře. Já se u tohoto příběhu i bavil (jasně je tam pár do očí bijících blbostí – chtěl bych vidět, jak si každý může lozit do každého kupé – osobně bych se hned zamkl) a otravných postav viz (magistra Kudláčková - Jana Synková – respektive její postava v tomto filmu byla úplně na ránu). Největší ostudou však bylo, že Vaculíkova filmová přítelkyně byla Zora Ulla Keslerová a já ji nepoznal, až podle titulek…(inu zrovna nepobíhala polonahá mezi kanibaly)… (08.01.2019)

„Nestaví, nestaví – vůbec nikde nestaví – kdo se mu postaví – toho zajede“. Televizní los balíkos penězoz kriminálka  něco mezi Rosou na kolejích, Rozpaky kuchaře Svatopluka, divadelním představení Ypsilonky, Kamarádem do deště, Pensionem pro svobodné pány a svačinou vozmistra z České Třebové. Nosná zápletka, stísněná atmosféra, úsměvné dialogy (především postava Lukáše Vaculíka jede bomby), v podobných rolích excelující Václav Mareš, vagón naprosto nepochopitelných vedlejších postav, průvodčí Emil, žena od hluboké řeky, teta Kateřina, grog za dvacetsedm……pondělí, pozdě v noci…..nemůžeš usnout….tohle prostě chceš. Prvně jsem viděl téměř čtyři dekády od premiéry snímku a v tomto úsměvné retro kontextu nemohu jinak, než za slušné tři. (31.08.2022)

Hodně naivní detektivka s mladým uchem Lukášem Vaculíkem hrajícího naivního vlakového průvodčího Emila, jehož osud je kýčovitý až běda. Celkové zpracování včetně scénáře a režie je nedotažené a místy až hloupé. Postavy se chovají tak, že to hlava nebere a místo dramatických okamžiků se z nich stávají situace nechtěně humorné. Atmosféru tak nejvíc tvoří vlakové prostředí, kde se téměř celý příběh odvíjí. Zaujme role Zory Ully Keslerové jako servírky v jídelním voze (i když její postava kýčem taky pěkně hýřila) a synťácká hudba Jozefa Revalla, která se ale občas vykrádá hudebními motivy z jiných Svobodových filmů. Hodnocení by bylo asi na dvě a půl, ale přesto zaokrouhlím na 3. (17.06.2019)

Muselo být peklo natáčet v úzkých vlakových chodbičkách a kupéčcích, Svoboda si to prostě vždycky uměl udělat těžké. Atmosféra šedé osmdesátkové zimy z toho dýchá dokonale a princip "vlak jede furt pryč a strojvedoucího nezajímá, co se děje vzadu, dokud někdo nezatáhne za ruční brzdu" už je vytěžený skoro stejně dobře, jak pozdějc v PROČ. Jinak je ale bohužel zápletka dost přitažená za vlasy: fakt nevím koho by napadlo prchat po přepadení poštovního auta přes celou republiku nočním rychlíkem, asi opravdu jenom Sváťu Skopala, a kdybych byl socialistický desperát nezastavující se před ničím, prostě bych Vaculíka vyšoupl z vlaku, na nejbližší stanici vystoupil zadem a nevadilo by mi, že to není Praha ale třeba jenom Žilina. Navíc, jak už tu někdo trefně poznamenal, kdyby v téhle detektivce klepali na dveře aspoň průvodčí a každý druhý cestující si zamykal kupé, nebylo by vůbec co řešit :) Za technické provedení v reálných vlakových interiérech, sevřenou atmosféru a oblíbence Vaculíka tři hvězdy a 55 %, víc ale ani ťuk. PS: Marně jsem tápal, proč se ve filmu vyskytují fiktivní stanice (Bolenec?) a na kterých nádražích se ve skutečnosti natáčelo - web Filmová místa nenapověděl, pokud má někdo vodítko, šoupněte to do zajímavostí ;) (04.11.2015)

Noční rychlík se řítí zasněženou krajinou ze Slovenska do Prahy... Silvestrovská noc k tomu a ozbrojené přepadení poštovní Avie (ne distributore, nebyl to skříňový Robur). Aby toho nebylo málo vlakvedoucí Luki Vaculda hodlá shánět prachy na bydlení jakkoliv a tak si vezme do vozu domácí samohonku, to až zavřou jídelní vůz a cestující se budou se zelenejma stovákama s Hradčanama trousit za ním zda něco nemá... Celé to bylo (až na tu kriminální zápletku) o tom, jak se jezdilo na dálkových štacích s naším Národním dopravcem za socíku. Šmělilo se všude a dát si ohřívanou sekačku v nádražním bufíku byla leckdy odvaha... Krom dobobových reálií, které stojí za to, film spíše působil lacině až hloupě. Hlavně když došlo na gangstery. Co bilo do očí byl pokaždé venkovní záběr na jiný projíždějící rychlík i fakt, že se chvilku točilo když vlak stál i když jel. Pražce ale jako podkres drnčely jak zpívá Mirek Hoffmann v Oranžovém expresu pořád.. důdlaj důdlaj dů dá... Také ty neustálé návštěvy lůžkových kupé všech a všemi, to nebylo obvyklé ani tenkrát... :-) . Divák uvidí i dnes už zaniklou železniční policii v modrých uniformách ... Jak říkám, jako retro dobré. ČD s mohutnými státními a ne vždy fér dotacemi naštěstí od těch dob ušly resp. spíše ujely pořádný kus cesty a tak dnes už nikomu při snaze na rychlo získat kupé nemusíte cpát pětikilo s partyzány... Ono už ani naštěstí neplatí. Oproti studiovým TV inscenacím té doby to ale bylo díky prostředí celkem originální. Dávám tedy za 2 plné porcelánové hrnečky Johniho Walkera. * * (29.10.2018)