Vyvrženci pekla

Pokračování House of 1000 Corpses je v úplně jiném duchu než Zombieho debut. Předně: Není to horror (což první film určitě byl). Od začátku sledujeme zabijáckou rodinku na útěku před zákonem, jenž představuje pološílený šerif, posedlý touhou pomstít bratrovu smrt. Ale Devil's Rejects není ani road movie, jak by se dalo usuzovat. Více než Easy Rider evokuje nejbrutálnější momenty z Tarantinových filmů, a žánrově se nejvíc blíží jakémusi druhu úchylného westernu. Bezstarostná jízda je připomenuta jen záběry u závěrečných titulků a podobnou hudbou. (Při výběru dobových songů prokázal mimochodem Rob Zombie velmi vytříbený vkus.) Zpomalená sekvence v závěru evokuje osudové okamžiky snímků jako Bonnie & Clyde, Butch Cassidy & Sundance Kid, Thelma & Louise nebo Mladé pušky. Ovšem Vyvrženci pekla jsou daleko úchylnější než všichni rebelští antihrdinové z těchto filmů. Snad jen párek hajzlíků z Natural Born Killers se jim může rovnat. Ale Vyvrženci jsou přece jen trochu jiná (comicsovější?) sorta. Zástupce zákona, toužící po jejich hlavách, je zase daleko šílenější než šerifové ze všech zmíněných klasik dohromady. Svou umanutostí nejvíc připomíná čmuchala z Bonnie & Clyde (a stejně jako on také vyslýchal jednu ze zajatých členek bandy) ... Pomineme-li morální profil "hrdinů", k nimž lze i tak cítit jisté sympatie, bereme-li je s nadhledem (jediný správný postup), pak největší slabinou filmu je jeho nedotaženost. Jednotlivosti, které na první (letmý) pohled vypadají úžasně, při bližším kritickém zkoumání celku neobstojí. Nemůžu se ubránit dojmu, že Zombie nedostal ze svého námětu na plátno vše co mohl, lépe řečeno tak jak mohl. Vzrušující scény jsou směřovány poněkud do ztracena, a téměř žádná z nich není uspokojivě vygradována. Pocity kloužou po povrchu - jen máloco se dokáže zažrat pod kůži nebo trefit takzvaně do černého. I vtipnost je zde diskutabilní (samozřejmě až na moment, kdy šerif a jeho zástupce zjistí, že Kapitán Spaulding je postava z filmu bratří Marxů: "Přiveď sem toho kritika. Musíme z něj dostat všechno co ví o bratrech Marxech, a hlavně o postavách, které hrál Groucho!"). V mých očích Rob Zombie nesplnil příslib daný Domem tisíce mrtvol. Přesto nad ním nelámu hůl. I z Devil's Rejects lze totiž poznat, že je to nadějný tvůrce. Počkám si na jeho třetí film. Ten rozhodne. (12.09.2006)

Zajímalo by mě, jestli Zombie počítal s navázáním na 1000 mrtvol, už když přidával otazník k nápisu "The End". Na každý pád se nezastavuje, neohlíží, pálí mosty a jede dál. Co zobrazovala jednička, netřeba opakovat a posouváme se k zase dalším hororovým subžánrům. Je to opět velmi sebereflektivní, i když méně černohumorné. Víc utržené z řetězu, ale zároveň méně přeplněné nápady, spíš rozvíjející jeden konkrétní. Závěr silný, ale jinak než minule - tentokrát nejde o kvantitu násilí, ale kvantitu nenávisti a agrese. Intenzivní zážitek, který překračuje hranici hororové zábavy a ke konci se stává nepříjemným. (03.11.2013)

Upřímně mě překvapuje, s jakým umem a vyzrálostí natočil a napsal Zombie svůj teprve druhý film. 1, První dokonalost tkví v příběhu. Ten má ne jeden, ale rovnou čtyři konce (jeden hned na začátku), a rozhodně netrpí schématičností nebo linearitou. A ještě v rámci vyprávění stihne Zombie vyjebat s filmovými kritiky, viz postava Marty Walkera. 2, Zombiemu funguje taktéž filmový jazyk, ve filmu v podstatě koncentruje všechny styly, které se od konce 19. století objevily – tj. montáž (chlap se de vychcat – střih – záběr na nalévání kávy), stop-záběry jak z Truffauta, steadicamy, stíračky a plátkování obrazu, Kenworthyho šnorchl (osvobozující objektiv od kamery), hlediskové pohledy z Hory mají oči apod. 3, Postavy nikdy nedělají to, co po nich divák vyžaduje. Buďto ucuknou, přestože by mohly terorizovat, nebo naopak nechávají prostupovat do příběhu svojí vlastní psychologii, přivlastňují si okolí a chovají se nepředvídaně. ____ Tohle všechno pramení z osoby Zombieho, který nezůstává na režisérské sesli, ale jeho vklad vychází i ze scénáře a z toho, že je trochu vyšinutý, ctí kult Mansona atp. Zombie je zkrátka člověk živočišný, multiumělec (podobně jako spisovatel, malíř, režisér a scénárista Clive Barker), v němž se konvenční filmařina střetává s osobností svérázného hard-coráře a s vizáží a myšlením Alana Moorea. (26.08.2008)

„Páni, urobíme to, prečo sme sem prišli.“ Toľko adrenalínu a filmárskeho talentu, ktorý je natrieskaný v prológu, sa väčšinou nevidí v celom filme. Danny Trejo, „Seriem ti na Groucha!“, Ken Foree, William Forsythe, „ten zasratý kapitán Spaulding“ a Rod Zombie v úžasnom tempe a s nenapodobiteľnou atmosférou nielen 70. rokov dravo pokračuje tam, kde nemali odvahu tvorcovia TEXASKYCH MASAKROV MOTOROVOU PILOU. Markíz DeSade by trpel permanentnou erekciou. (05.06.2006)

Rob Zombie to asi nemá v hlavě úplně v pořádku,ale jak tak na to koukám, tak v jeho případě je to i dobře.Naservíroval nám totiž nářez, na kterej jen tak nezapomenu. Nebere si žádné servítky a budovat napětí nebo rozjet nějakou tu akci mu sakra jde.Pro mě se tento film stal jedním z velkých překvapení tohoto roku a už se nemohu dočkat, s čím na nás Rob vyrukuje příště. (03.09.2006)