Vyvrženci pekla

Upřímně mě překvapuje, s jakým umem a vyzrálostí natočil a napsal Zombie svůj teprve druhý film. 1, První dokonalost tkví v příběhu. Ten má ne jeden, ale rovnou čtyři konce (jeden hned na začátku), a rozhodně netrpí schématičností nebo linearitou. A ještě v rámci vyprávění stihne Zombie vyjebat s filmovými kritiky, viz postava Marty Walkera. 2, Zombiemu funguje taktéž filmový jazyk, ve filmu v podstatě koncentruje všechny styly, které se od konce 19. století objevily – tj. montáž (chlap se de vychcat – střih – záběr na nalévání kávy), stop-záběry jak z Truffauta, steadicamy, stíračky a plátkování obrazu, Kenworthyho šnorchl (osvobozující objektiv od kamery), hlediskové pohledy z Hory mají oči apod. 3, Postavy nikdy nedělají to, co po nich divák vyžaduje. Buďto ucuknou, přestože by mohly terorizovat, nebo naopak nechávají prostupovat do příběhu svojí vlastní psychologii, přivlastňují si okolí a chovají se nepředvídaně. ____ Tohle všechno pramení z osoby Zombieho, který nezůstává na režisérské sesli, ale jeho vklad vychází i ze scénáře a z toho, že je trochu vyšinutý, ctí kult Mansona atp. Zombie je zkrátka člověk živočišný, multiumělec (podobně jako spisovatel, malíř, režisér a scénárista Clive Barker), v němž se konvenční filmařina střetává s osobností svérázného hard-coráře a s vizáží a myšlením Alana Moorea. (26.08.2008)

Jednoznačně o řád horší než Dům tisíce mrtvol a na 4 to vytahuje jen závěrečný videoklip (který sám je jen přílepek, jenž NAPROSTO nedává smysl a neladí s ničím ve filmu, ale zásluhou hudby je efektní jak sviň a asi nejlíp ukazuje, jak měla nezvoraná verze Vyvrženců pekla vypadat). Nemůžu se zbavit dojmu, že se Zombie snažil o jakousi buranskou Thelmu a Louisu a původní nemotivované fascinující síly zla ukázat jako obyčejné lidi s pevnými rodinnými vazbami, kterým lze porozumět, o postavách se ale nedozvíme nic nového, co by nám je postavilo do nového světla, a tak ani při pohledu na jejich emotivní utrpení se nelze ubránit vtírající se myšlence, že se stále díváme na amorální hajzly, které neomlouvá vůbec nic. Jejich sympatičnost byla založena na tom, že dokáží bez omluv a výčitek svědomí využívat slabé a oběti jako materiál pro vlastní potěšení; to Zombie škrtá, neb zde se rodinku snaží omlouvat, aniž by její původní poživačnou zvrácenost nahradil něčím funkčním. Ve výsledku nám pak prezentuje skupinku sígrů, kteří "can give it, but can't take it". Další rozpor tkví v tom, že původní schéma zlé rodiny z Texaského masakru motorovou pilou je v souladu s dobovou náladou nekompromisní kritikou klasického rodinného modelu. V DTM Zombie tohle filmové klišé přebírá jako obyčejnou cool proprietu, ale ač nechutnost rodinky Fireflyových geekovsky zjemňuje, v zásadě nejde proti duchu antirodinného schématu. Nicméně tím, že se ve VP snaží přímočarý styl DTM obohatit OBHAJOBOU rodinného modelu v jeho zvrácené podobě, vytváří Zombie něco, co kvůli své fundamentální vnitřní rozporuplnosti naprosto nelze přijmout. Se znalostí Halloweenu usuzuji, že Zombieho komplexnost a dvojakost negativních postav baví, tvrdím ale, že se při jejich zpracovávání nedokáže zbavit povrchní kulervoucnosti a líbivého pozlátka a měl by se věnovat tomu, co umí opravdu perfektně: efektním šokujícím úchylárnám. (28.05.2011)

Dosť hustá zmes krvi, násilia a sexu. Úloha šerifa, ktorý ide zabijákom po krku, sadla W.Forsythovi(kvalitný herec zväčša vedľajších úloch) ako už dávno nie. Naposledy bol výborný v gangsterke Čo robiľ v Denveri, keď človek nežije (distribútori je najvyšší čas to vydať). Atmosférou a brutalitou to pripomenie Masaker motorovou pílou alebo Hory majú oči, takže nič pre slabšie povahy. Výborná cena od Vapetu, ale DVD okrem traileru neobsahuje žiadne bonusy. Zaradenie do žánru horor je aj nie je ok. Žiadne "ľakačky" sa nekonajú, len je to krvavé a brutálne.80%. (09.02.2009)

"Tarantinovsko-Rodriguezovská" forma a zajímavé převrácení rolí v žánrovém schématu: skupinka tří "sympatických" masových vrahů, vyjadřujících vzájemnou rodinnou pospolitost ve formě posedlosti, uctívání satanismu a krajní averzí ke svému okolí, je tyranizována maniakálním a brutálním šerifem. Manipulace s divákovými "sympatiemi" je ještě umocněna sérií retrospektivních fotografií, vyzařujících radost a štěstí rodinného soužití, promítaných na konci filmu a romanticky-hrdinnou scénou hodnou nejryzejších charakterů. (10.04.2009)

Maximálně brutální, extrémně sprostý (údajně 224 „faků“), ani kapku morální – takový je druhý film hudebníka, režiséra, scénáristy a provokatéra Roba Zombieho. Kladné postavy se zde nevyskytují. Pokud narazíte na nějaký humor, pak zcela náhodou na humor šibeničního rázu. Lidské tělo je pro Zombieho jenom flák masa obalený v kůži. Proříznutí hrdla nebo prostřelení lebky patří ještě k těm mírnějším „saďárnám“. Největším problémem filmu je tupý scénář – nemáte komu fandit, nanejvýš si budete přát, aby se ti „motherf**kers“ konečně navzájem zmasakrovali. O nic jiného než masakrováni zde ani nejde. Hádám, že s vyšším rozpočtem by počet mrtvých narostl geometrickou řadou, takhle dostávají prostor i dementní hlášky, vtipné jedině smrtelnou vážností, s níž jsou pronášené („Nejistotu šoupni do pytle a hluboko zakopej“). Naopak režie je až překvapivě kvalitní, obzvlášť předtitulková přestřelka a „poslední jízda“, kde Zombie efektivně skloubil střihovou režii s říznou hudbou. Výsledek rozhodně působí poněkud rozpačitým dojmem, celý film navíc není jasné, jestli Zombie pojetí tohoto psychothrilleru (na horor zapomeňte) coby rodinného dramatu myslel vážně nebo jako těžkou ironii, každopádně jsem si některé pasáže opravdu užíval a navíc byla má slovní zásoba obohacena o roztomile vulgární „chickenfucker“ (trefně počeštěno jako „kurojebal“ :). 70% Zajímavé komentáře: Mr.Apache, oli.G, castor, Mordenroth, arie (26.10.2006)