Domino

Co člověku zbývá, když je mu protivná forma i obsah... Scottův porouchaný stroboskop mě minul s rezervou, do níž by se vešel celý Jupiter. Tuším, že pubertální pařan PC her upustí několik kapek různých tělesných tekutin - vždyť dostane epileptický střih, obraz protažený alejí filtrů, řádku drsných chlapů/hezkých slečen se známými jmény, cool story podle skutečného příběhu (ty vago!!!!) a kdovíco ještě... Samozřejmě, Domino je až moc cool na to, aby nešlo o záměr, jenže mě Scottova epilepsie nezajímá, nezajímá mě ani dementní story o drsné holčičce, která je s brokovnicí stejně přesvědčivá, jako moje babička, nezajímá mě zdejší špinavá moderna a obrázky roztříštěné na molekuly. Domino je nová generace, bohužel ne pro novou generaci diváků; spíše jen pro jistou kastu, do níž stoprocentně nepatřím. (08.03.2009)

Na tenhle film jsem se těšil už od doby co jsem viděl trailer (což je už hodně dlouho). Pak to konečně přišlo a já jen koukal na všechny ty rozpačité recenze. No, řikal jsem si stejně to bude hustý. Pak jsem ale v jedný recenzi četl, že jsou na to lidi možná až moc střízlivý...no tak jsem je vzal za slovo, nalil do sebe pár absinthů a vyrazil do kina. Film byl skvělý. Opravdu mě to bavilo a Tony Scott, konečně natočil opravdu stylovej celovečerák od dob "Pravdivý romance." Jeho styl je opravdu hodně crazy a v součtu s docela překombinovaným scénářem docela chápu, že se "Domino" nelíbí každýmu. Keira je super a fakt nevim proč jí všichni stíraj, že jemná and some shit like that. Mickey Rourke je prostě ranař a znovu děkuji bohu za ten jeho comeback. A velice mile mě překvapil Edgar Ramirez, kterej svýho brutálního Choca, co hází po lidech televizema a ustřeluje jim ruce brokovnicí, zahrál fakt dobře. Dobrá je i malá role Christophera Walkena s roztomilou Menou Suvari. A posádka z Beverly Hills 90210 mi tam náhodou seděla a všechna čest jim, že vzali ty sebeparodický role, protože to bylo fakt zábavný. Všechny ty ostatní šílenosti jako Aghánskej řidič magor, nebo Jerry Springer show (afrokorejci a afrohispánci mě opravdu rozesmáli) se mi líbily a bavily mě. Jedinný co mi přišlo naprosto zbytečný a hodně debilní byla role Toma Waitse, kterou jsem přiznám se nepochopil. (21.01.2006)

Zatiaľ čo v Man on Fire sa ešte dalo hovoriť o vyrovnanosti medzi dôrazom kladeným na príbeh a jeho formálnym spracovaním, tak v Domino zachádza Tony v užívaní svojej epileptickej, vizuálne prefiltrovanej hyperdynamickej montáži záberov oveľa ďalej až do sféry pózerstva. Film je jedným dlhým videoklipom, zbesilo striedajúcim lokácie, farby ako aj zvukové podfarbenie. V totálnom područí vizuálnej opulencie je žiaľ príbeh, ktorý nemá šancu zviazať formálne besnenie, ale práve naopak, je ním trieštený a prekombinovaný. Výsledkom je na audiovizuálne receptory búšiaca kanonáda rôznorodého štýlu a výpovednej hodnoty, ktorej lacnosť a povrchnosť sa naplno prejaví v záverečnom, zlyhavajúcom snažení zviazať príbeh do hlbokomyselnejšieho celku. (21.10.2005)

Je mi líto naprosto každého, kdo Domino viděl na projekci se simultánkou - s něčím takovým ten film nemůže fungovat, protože než ze sebe překladatel něco vydoluje, vystřídá se na desítku scén. Pokud jsem si po Muži v ohni myslel, že nemůže Scott svůj epileptický styl ještě více vyhrotit, spletl jsem se. V Dominu jde až "na kost". Jeho režie je dravá, záběry nejsou delší než pár vteřin, a přesto to stále funguje v rámci rámování celého příběhu tak, aby nebyl roztřesený a nesouvislý (navíc se mi hrozně líbí, že je užit podobný styl vyprávění, jaký je třeba v Casinu). Smekám klobouk před Keirou Knightley, která konečně něco hraje a co je nejlepší, drsňačku jsem jí věřil po celý film (ani jednou nezaváhala). Mickey Rourke je tradičně dobrý a velmi mě též zaujala Lucy Liu, která i na malém prostoru dokázala vystřihnout silný charakter. Na konec ještě zmíním BH90210 duo Green/Ziering, kteří si kouzelně utahují sami ze sebe. Domino je stylově neskutečně vyhrocený film, který drží pozornost dobře napsaným scénářem, ve kterém není nouze o překvapení, ani o emoce. Příjemné překvapení, 4 a 1/2* (09.01.2006)

Silácké pózy v epileptickém střihu a příběhu, který toho chtěl říct zbytečně moc. Tonyho vizuální anarchie (umírněnější než v Muži v ohni) se mísí s výborným soundtrackem a vyrábí hutné, pro někoho zcela nestravitelné peklo. Není to akční film, ani syrová životní výpověď jedné ženy. Je to žánrově nezařaditelný mix barev, zvuků, atraktivních prostředí a slušných hereckých výkonů. Zábavný, mohu-li tvrdit. Ale stále zbytečně silácký a zcela mimo realitu všedních dní (tj. s nulovou šancí více tématicky zasáhnout). (21.10.2005)