Silent Hill

Herní předlohu jsem neznal, ale film předcházela velká očekávání vystřídaná poněkud rozporuplnými reakcemi, takže jsem byl patřičně nažhavený. Výsledek příjemně překvapil. U hororových snímků je nesmírně důležitá atmosféra a Silent Hill je příkladem snímku, který stojí a padá s výborně navozenou atmosférou. Depresivní prostředí zničeného města, kde se neustále snáší k zemi popílek a převaluje se černý dým, ozývá se ječivý zvuk sirény, zjevují se temné stíny a tváře lidí zakrývají plynové masky - to vše slouží k vyvolání stísněnosti a temné předtuchy. Člověk se, jak známo, nejvíc bojí neznámého a film je logicky nejsilnější ve své první třetině, kdy má zlo ještě abstraktní podobu. Kdyby se režisér nepokoušel nic vysvětlovat, mohl být výsledný dojem možná i stoprocentní. Samotná pointa mě nenadchla, ale pro výsledek naštěstí není rozhodující. Za poslední dva roky nemá ve své katagorii Silent Hill konkurenci. Celkový dojem: 75 %. (01.12.2006)

Začínalo sa to celkom dobre, no od začiatku som mal pocit, že tomu bude chýbať zmysluplnosť. Ajkeď to nie je povinnosťou filmu vysvetliť niektoré veci, tu by to bolo určite pridalo na váhe. Niektoré scény fakt vyzerali ako z počítačovej hry. V konečnom dôsledku som sa však často nudil. Škoda. To je jediné, čo pri filme nestrpím. (01.12.2008)

Nechci tvrdit, že by některé nápady a scény nebyly působivé. Problém je, že místo na atmosféru sází tento film na efekt, a záměrně vypichuje takové aspekty námětu, jaké nejsou pro působivost samotné hry příliš podstatné. Jednoznačně promarněná šance, která ignoruje mysteriózní podstatu a snovost světa Silent Hillu, a vše mění na hrubozrné a povrchní satanské fantasy. (21.08.2007)

Krutě přestřelená stopáž zbytečně ředí atmosféru snímku na hranice současného hororového standardu, který mohl být, při vystříhání asi dvaceti minut scén (a nejenom těch s pátrajícím Seanem Beanem), jasným králem videoherních adaptací. Christophe Gans má zatraceně vybroušené vizuály a zvláště ty ze samotného Silent Hillu jsou delikatesy, které je možno ochutnávat do nekonečna, stejně tak jako řádně užívat mistrovskou ruchovou i hudební stopu. Oproti tomu absolutně selhává v dramatické stavbě příběhu, který k sobě skládá přespříliš rozvláčnými dialogy, čímž se snímek chvílemi degraduje do béčkových vod. Naštěstí je padající popel, pochodující nemrtví, poplašní siréna a herecký výkon Radhy Mitchell natolik sugestivní a strhující, až je vlastně možno na všechna negativa pozapomenout a s klidem konstatovat: „Messieur Gans, le Pacte des loups, est-il pardonner.“ (23.08.2006)

Mohlo to byť horšie. Gans sa po vizuálnej stránke rozhodne vytiahol, hoci špeciálne efekty nechutne narúšajú starostlivo budovanú hrôzostrašnú atmosféru ako zo starej školy (popol, siréna). Rozhodne by v tomto prípade platilo staré dobré pravidlo „menej je viac“, pretože po poctivej a skvelej prvej polovičke (mrazivých 80%) prichádza strašná, chaotická a nudná druhá polovica za 40%. Na zaplátanie bolestivých rán nech vám slúži aspoň radikálna policajtka, „tušenia parfumu“, záverečný gauč a falošný pocit, že ste videli niečo, čo spasí žáner hororu. Nespasí. (17.11.2006)