Silent Hill

Nechci tvrdit, že by některé nápady a scény nebyly působivé. Problém je, že místo na atmosféru sází tento film na efekt, a záměrně vypichuje takové aspekty námětu, jaké nejsou pro působivost samotné hry příliš podstatné. Jednoznačně promarněná šance, která ignoruje mysteriózní podstatu a snovost světa Silent Hillu, a vše mění na hrubozrné a povrchní satanské fantasy. (21.08.2007)

Opět důkaz, že svět PC her a svět filmu zatím spolu moc nekamarádí. Gans náramně vykresluje tíživou atmosféru Silent Hillu, ale je z toho cítit příklon k mainstreamovému pojetí a z toho pramenící poněkud sterilní zobrazení hrůz TEMNA. Těch pár digitálních bubáků a velmi decentní gore to nezachránilo (ovšem Pyramidhead byl i přes malý prostor úchvatný). Chtělo to prostě více přitlačit na pilu, vyhodit nudnou dějovou linii se zcela zbytečným Seanem Beanem, která hutnou atmosféru filmu zbytečně ředila a nic neřešila a především rozplétání záhady učinit více přehlednější. Bylo to moc překombinované a v závěru ukecané! Radha Mitchell byla ale skvělá. (31.07.2006)

Domů, domů! SILENT HILL !! Je tedy čas vydat se na cestu!.... Bavila mě vizuální stránka se zajímavou kamerou. A parádní zvuk! Díky zpracování si vobčas opravdu připadám jako ve hře a navíc mě to podpráhově nutí si ji zahrát. Seděl mně vypravěčskej styl, protože jsem ochotnej přimout postupný odhalování tajemství na úkor krve (dočasně!) a nesmyslnejch vražd. A za odměnu se mi dostalo pravdy... (05.12.2006)

Především zdůrazňuji, že jsem z playstationové série Silent Hill neodehrál ani minutu. Nikdy mě to moc netáhlo. A vím taky, že si to nikdy nezahraju...protože jestli je film věrná kopie hry, no tak to sbohem a šáteček...Vím, že mě teď asi všichni poslali do horoucích pekel, ale jsem prostě obyčejný divák, který nikdy o Silent Hillu neslyšel a chtěl si vychutnat filmovou adaptaci hry, jenž je pro mnoho puberťáckých pařmenů smysl života...Ještě chápu, že něčí dcera může být náměsíčná a že si zaboha nemůže ráno vzpomenout, proč celou noc řvala název nějakýho zapadákova, ale to, co se děje od chvíle, kdy Radha Mitchelová projde kolem cedule Welcome to Silent Hill, to je trochu moc...neupírám nikomu vizuální stránku filmu, město obalené do šedého poletující popílku je vskutku stylové a hry světla a stínu jsou také good, ale moje mozková ganglia jaksi nepobrala to, co se ty dvě hodiny vůbec děje. Chodíte ztichlou ulici, bum, ozve se kvílení sirén, setmí se a najednou po Vás jdou brouci, hnusní liliputáni, banda zafačovaných postav připomínajích kuželky rozstřelené bowlingovou koulí nebo nějaký arcimagor s železnou pyramidou na palici a asi deseti metrovým mečem a najednou bum, opět sněží popel. Paráda. Do toho pořád remcá zmoklej Sean Bean, který si zase jednou vybral roli a nehraje ale vůbec nic. Aby toho všeho na mě nebylo málo, přijdou ke slovu dnes asi hodně populární flashbacky, které všechno rádoby osvětlí, zde s tím účinkem, že jsem se do všeho zamotal ještě víc. Závěrečná akrobacie ostnatého drátu rvoucí lidi na kusy je nicméně hodně povedená a řekl bych skoro zapamatování si hodná...tím se ale celkové skóre nemůže moc vylepšit...upalte mě třeba za následující větu, ale říct jí musím: je to prach obyčejný blábol, hovadina, která je kultovní pro vyznavače šedých konzolí a ovladačů se čtyřmi barevnými tlačítky...50 miliónů dolarů(rozpočet)/97,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (10.10.2006)

Gans určitě dobře věděl, že u herních adaptací musí mít forma vždy drtivě navrch před obsahem (aby dala zapomenout na jeho plytkost) a proto hned od začátku zaútočil působivým vizuálem hornického města duchů, či chcete-li popelavého předpeklí. Jenže párkrát zazní siréna, dozpívá Johnny Cash, Pyramid Head dokončí noc velkých nožů a přechází se ke geologii. A ta je, jak už kdysi správně řekl Andy Dufresne, naukou o čase (přemrštěná stopáž) a tlaku (víček na zavření očního krámu). Když se k tomu přidá, že motiv černovlasé pobledlé holčičky mstící na sobě kdysi vykonaná příkoří je již vyčichlý jak zvětralé saké a linie luštěninového Seana vykazuje zbytečnost prodejny slunečníků v Silent Hillu, je výsledkem sice zaznamenání hodná, ale úlitbou mainstreamu rozmělněná rozpačitost.. (16.04.2013)