Silent Hill

Tak mi zase nezbývá, než jít hlavou proti obecným ohlasům, ale mé svědomí mi nedovolí jinak. Nevím, jestli je to tím, že jsem měl u Tichého kopce silný pocit dejavu. Každopádně se začínám obrňovat proti z Japonska pocházejícím hororům, protože je to všechno tak nějak na jedno černovlasé děvče. Tomu se kdysi stala nějaká nepravost a tak do sebe nechalo vstoupit zlo. Ať je to Kruh, ať je to Temná voda, všude je to stejná variace se záhadou, kdy nešťastná matinka bojuje za záchranu svého děťátka a nevědomky se tak scénáristicky dosti svévolně dostává na stopu dávné události. K filmu samému. Nejdřív pár pozitiv. Audiovizuálně je to vymakané, zvláště kamera. Ze začátku docela funguje atmosféra, vzdor několika nelogičnostem v zápletce (je náměsíčnost choroba, kvůli které se vydáte kamsi do horní dolní) a především v chování Rose (proč před tou policajtkou vlastně ujížděla). Ještě když zahoukala poprvé siréna, bylo to docela napínavé, bohužel pak tento prvek ve filmu úplně zdevalvuje. Jak se nitky příběhu rozplétaly, bylo čím dál víc jasné, že je to zas to samé, co už bylo jinde. Navíc film všechno detailně ukazuje, takže po prvním předvedení všech těch oblůdek a s celkem zřejmou předtuchou, jak se to bude ubírat dál, není moc čeho se bát. A to je pro horor dost špatné. Ozvláštněním je skupina fanatiků, ale vzhledem k jejich masakrálnímu konci jaksi mizí smysl existence celého Silent Hillu. Samotný závěr "doma" prozměnu opisuje Ty druhé a Šestý smysl, existence manželovy dějové linie je nakonec vlastně jen zcela zbytečnou vsuvkou a voděním za nos, takže kol a kolem scénáristicky nedotažená variace na již viděné okořeněná hardcore výjevy a jednou náboženskou fanatičkou. Film se nemůže rozhodnout, jestli chce být akční nebo záhadný a není nakonec ani jedno. Hororům s japonskou předlohou se napříště vyhýbám obloukem a ne proto, že bych se bál :)) (08.07.2006)

Laik žasne, odborník se díví. Já jsem kombinace, totiž divící se laik. Dostala jsem, co jsem chtěla: bála se (občas), lekla se (párkrát), ptala se (pořád). Odpovědi bych asi dostala u odborníků - fandů hry. Ale konec mi to položil do úplně jiné roviny, ten konec v "bílém obýváku". Máme své vlastní vnitřní démony, noční i denní můry, které si musíme přeprat sami, protože i ti nejblížší, byť stojí přímo vedle nás, jsou vlastně někde "jinde" ? Ale to zas bude asi úplně jiný "horor". (14.07.2006)

Opět důkaz, že svět PC her a svět filmu zatím spolu moc nekamarádí. Gans náramně vykresluje tíživou atmosféru Silent Hillu, ale je z toho cítit příklon k mainstreamovému pojetí a z toho pramenící poněkud sterilní zobrazení hrůz TEMNA. Těch pár digitálních bubáků a velmi decentní gore to nezachránilo (ovšem Pyramidhead byl i přes malý prostor úchvatný). Chtělo to prostě více přitlačit na pilu, vyhodit nudnou dějovou linii se zcela zbytečným Seanem Beanem, která hutnou atmosféru filmu zbytečně ředila a nic neřešila a především rozplétání záhady učinit více přehlednější. Bylo to moc překombinované a v závěru ukecané! Radha Mitchell byla ale skvělá. (31.07.2006)

Dost slušná atmosféra a prostředí, spletitý příběh, kde se pořád naznačuje nějaké řešení, aby nakonec bylo dost krkolomně a zdlouhavě objasněno na konci, pro mě osobně zcela nepochopitelný příběh policisty a manžela hlavní hrdinky a dost nesympatická Radha Mitchell. Předloha podle počítačové hry je ve filmu hodně znát, ale vcelku to nevadí, jen ta závěrečná část byla taková jiná a příliš k celému filmu nesedla. (12.07.2006)

Pod dohledem japonské herní firmy Konami a zaštítěn americkými penězi se francouzský režisér Christophe Gans vyhnul zásadní chybě filmových adaptací videoher a oproti předchozí praxi film podřizuje herním postupům. Příběh zachovává prvky adventur a vrstvení událostí podle levelové struktury. Hlavní devizou zůstává udržování pocitu permanentního strachu, k čemuž naopak slouží čistě filmové prostředky, a tělesný horor děsící deformovanými humanoidními těly. (19.08.2008)