Kim Novaková se v Genezaretském jezeře nikdy nekoupala

Lidičky, tohle opravdu není thriller. Tady jsem opravdu necítil žádné napětí, snad jen leknutí ve mě způsobil blesk. Jinak Helena af Sandeberg je sice pěkná holka, ale že by u mě způsobila nějaké pozdvižení, říct nemůžu. Celé se to vlastně odehrává v celkem poklidném duchu, které narušuje občasné násilí a sex. Dokonce bych řekl, že dějová linka ze současnosti je úplně zbytečná. Na tomhle snímečku však oceňuji závěrečné rozuzlení, které však na geniální Vertigo s opravdovou Kim Novakovou opravdu nemá. Jediné, co mě teď zajímá je, jestli se skutečná Kim Novaková ve skutečném Genezaretském jezeře (v Izraeli) opravdu nikdy nekoupala. 50% (03.07.2014)

Zdá se to jako milý nostalgický film o vzpomínkách na dětství. Jenomže konec je šokující, odhalí, že to, co se odehrávalo, mělo svou velmi drsnou, neukázanou, stránku. A ti malí, dospívající a ještě tak křehce nevinní kluci se zachovali jako muži. Z ještě dětského pohledu správně, z dospělého možná příliš tvrdě. Byť si to ten násilnický hajzl zasloužil! (17.06.2010)

"Rakovina, šukat, smrt, láska" . . . Ano, "mohlo to být takový superléto", strávené ve staré chatě "Genezaret" u jezera, které jako by zůstalo zachováno od dob Ráje... Mohly to být poslední pohodové prázdniny dvou dorůstajících kamarádů a staršího už dosti protřelého bratra jednoho z nich... Leč do jejich životů osudově zasáhla "bez varování jako anděl z nebe" krásná učitelka Ewa a její zálet se starším z bratrů... "Člověk míní a Bůh mění", praví mladý Erik jako jednu ze svých oblíbených >pubertálních< frází, pochycených od otce, aniž by si uvědomoval, jak hlubokou má >pravdu< - byť nakonec se celý smysl slov obrátí a člověk sám na Boha si zahraje... . . . A tenhle film je takový malý úžasný příběh, film o vzpomínání na událost kdysi dávno před čtyřiceti lety, která ovlivnila životy všech protagonistů - a vlastně nakonec pak tak nějak fatálně v nejlepším možném rozřešení, i když za cenu smrti jednoho z nich... A tak - i když nakonec ani v závěru filmu není tak zcela jasné, kdo tenkrát doopravdy zabil toho debila "Kanóna" Beru Albertssona, surového a stupidního snoubence Ewy - ve snech žáků puberťáků jakési blonďaté bohyně, idealizované převtělení herečky K.N. - není to vlastně vůbec důležité. Stejně tak jako jestli ono kluky oblíbené "SupePríma" je v jejich slovních hrách jedno slovo nebo dvě... . . . Pravda zůstává jen jedna. Erikovi po těch letech zbylo už jen to tajemství, jen vzpomínky na krátké ale zásadní přátelství, na nepřekonatelnou bratrskou soudržnost, na předčasné dospění a na první velkou, byť platonickou lásku, odbytou masturbací při šmírování za oknem. A taky smíření se se sebou, se svým svědomím a vědomím o zločinu, který asi se však musel stát a kterým nejspíš byly zachráněny životy jiné... . . . Přes svůj složitý název je tohle dílko pomalu plynoucí a svým způsobem jednoduchý, leč dle výtečné předlohy perfektně civilně odehraný a mistrovsky natočený skvělý film, s podivuhodnou atmosférou plnou nenápadných symbolů a tajemství, s nostalgickou atmosférou ztraceného mládí a smíření se s životem. A ta jednoduchost je síla a krása, vlastně možná víc, než nějaká velkolepá gesta. V životě i ve filmu! - - - - - (Poprvé viděno 16.11.2008 na dvd, komentář zde jako šestnáctý - 16.11.2008) (16.11.2008)

Toto je jeden z filmů, který jsem si při repríze nenechal ujít. Občas se mi to stane… Pustím večer telku, a projíždím kanály. Pořady mají 5 – 10 vteřin na to, aby mě zaujaly. Většinou neúspěšně… Na rozdíl od tohoto filmu. Prostě mě zaujal. Okamžitě. Atmosférou. Stylem vyprávění. Zajímavým příběhem. Uvěřitelnými výkony herců. A i když jsem přišel o začátek, v podobě nechytatelné sportovní střely božského Béry Albertsona, dokoukal jsem dychtivě až do konce. Je to prázdninový příběh dvou kluků, jejich fantazie, a také někdy i nepříjemné reality, které i kdybychom co nejvíc chtěli aby se nám vyhnula, musíme jí nakonec čelit. A mimochodem. Některé z komentářů zazlívají filmu detektivní zápletku na konci fimu. Já nikoli. Ba naopak. Režisér Asphaug si s touto těžkou scénaristickou kládou na konci filmu hravě poradil, a i přes jeden, dva lehce nadbytečné dialogy nebyla pro mě rušivá. Jen se podle mě prázdninový příběh dvou chlapců úplně, stejně jako ta nejkrásnější růže, rozvinul… (01.08.2009)

Vynikající budování letní prázdninové bezstarostné atmosféry do který z ničeho nic přijde buřinec a rozhodně ne ten přírodní. Závěr už byl takový nijaký asi se chtěl nést v ležerním duchu jako předešlá část snímku leč možná to chtělo přece jen trošku napětíčka, když už to muselo takto odbočit. Závěr se mě líbil. (09.08.2013)