Grand Prix

Výpravná pohádka pro fanoušky Formule 1. 1)  Nechápu, proč jsou motoristické závody tak populární. Davy lidí se sejdou, aby se koukly, jak kolem nich za burácejícího zvuku motorů doprovázeného zvířeným prachem a smradem spáleného benzínu prosviští jinak než k závodům nepoužitelné samohyby. Několik vteřin trvající okamžik štěstí je pryč a diváci vzrušeně odcházejí, aby na stejném místě nebo někde jinde za nějakou dobu byli znovu svědky této úžasné podívané. Snad bych pochopil ty, kteří mají volný vstup všude po areálu, navštěvují boxy závodních týmů, diskutují s piloty (proč se neříká řidiči?) a lidmi okolo a jsou tak účastni na všem, co se děje. Takových jsou ovšem desítky, možná stovky. Co ty tisíce a milióny ostatních fanoušků? U televize, pravda, leccos vidí, co na "živo" nemohou, ale pořád jen sledují zrychlené šneky plazící se po dráze._____ 2)  Bylo mi vysvětleno, že obliba motorsportu vyplývá z toho, že skoro každý je řidič a tudíž "do toho vidí". Taky jsem řidič, ale "do toho" vidět nechci. Auto je pro mě technický prostředek k přemisťování. Nikdy jsem netoužil poměřovat svůj vůz s vozy jiných, jezdit rychleji, úsporněji či zdolávat obtížný terén. Fandění ve stádu mi nevoní, pokud by ono stádo netvořili pěkní přítulní kluci._____ 3)  Z uvedeného lze vyvodit, že patřím k té menšině mužské populace, které podobné akce jako je Formule 1 prostě nic neříkají. Proto mě ani tento film neoslovuje. Neocením camea mnoha slavných závodníků, důvěrný pohled do zákulisí závodů. Nesrovnávám, jaké byly závody tehdy a jaké jsou dnes v technickém vybavení, v bezpečnosti pilotů i přihlížejících ani v ničem jiném. Je mi to všechno prostě fuk._____ 4)  Ale i film z mně cizího prostředí mohu ocenit. Technická stránka snímku zcela převyšuje cokoli jiného. Kamera, zvuk i střih jsou skutečně vynikající a velmi rád bych se s podobnou kvalitou setkával i u jiných filmů._____ 5)  Velmi slabý scénář a obsazení mně nezajímavými herci mě však neuspokojilo. Zamlouval se mi můj oblíbený 44letý Adolfo Celi (šéf stáje Ferrari Maneta) či pěkný přitažlivý 23letý Antonio Sabato (závodník Nino) ve svém filmovém debutu. Ovšem kvůli dvěma vedlejším postavám svůj názor nezměním._____ 7)  Výstižný koment: nascendi***. Koment Šakala***** přesně definuje typického diváka a obdivovatele podobných filmů. (04.08.2023)

"Když má člověk dělat něco nebezpečného, nesmí mít schopnost si něco představovat..." Asi bych nemohl být závodníkem Formule 1, protože bych si tu blízkost smrti, s níž byl žel člověk na konci tohoto filmu konfrontován, uvědomoval každým coulem. Dokonce jsem i z několika náznaků odhalil, kdo bude tou obětí této jinak fascinující podívané. A když říkám "fascinující", tak tím mám na mysli zejména dokonalou Frankenheimerovu filmařinu. Na začátku jsem měl trošku pochybnost, že vydržím s takovým zaujetím sledovat tak dlouhý film o nějakých "závodech autíček". Díky nápadité režii, kdy jediný ze závodů nebyl natočen stejný, jsem se však pokaždé těšil na to, s čím  Frankenheimer přijde v dalších závodních scénách. Zajímavé bylo i sledovat ty doprovodné děje ze zákulisí sportu a partnerských životů jednotlivých závodníků. Vynikající byly zejména dialogy s Ivesem Montandem (se skvělým dabingem Luďka Munzara). (20.08.2023)

Ačkoliv nejsem žádným velkým fanouškem automobilových závodů, tak jako kluk jsem s tátou chodíval na závody na Masarykův okruh, zažil jsem ještě i ten starý, kde se motorky a auta proháněla  de facto po normální silnici mezi domy, tedy něco jako Velká cena Monaka, kterou Frankenheimerův opus začíná.   Filmově je  Grand Prix zejména opulentní oslavou závodů F1 s naprosto nadčasovou vizuální stránkou, kde máte občas pocit, že s těmi závodníky jste přímo na dráze.. Na velkém plátně by vyniklo jistě mnohem víc. S karamboly, kterých na diváka číhá víc než dost si pak  tvůrci asi vyhráli nejvíc a jejich působivost zkrátka bere dech. Čili už jen po formální stránce jde o výjimečné dílo, to by mi ovšem u podobného tématu k absolutoriu nestačilo a tak jsem uvítal zejména výborně poskládaný příběh čtyř hlavních protagonistů, špičkových jezdců, kteří ač každý jiného naturelu, se po nastoupení do kokpitu stávali jednou a touž osobou, která před sebou vidí jen závodní dráhu a  vyhlíží jen cílový praporek.   Do jejich života mimo dráhu pak vstupují ženy  a právě ta vztahová linie s nimi či jen trochu jiná závodní dráha mne tu bavila snad ještě  i o trochu víc než všechno to okouzlení rychlostí plné adrenalinu ( a testosteronu). Ať už to byla velmi přitažlivá novinářka Louise, "netančím, nekouřím, nepiju"  Lisa, lehce labilní  a krásná manželka  Pat, tak ale i chladná Stoddardova matka či vypočítavá Sartiho manželka.   A byť není prostředí kolem závodů vybarveno pastelkami, tak tam jistý morální vykalkulovaný ideál pochopitelně prosáknul. Ferrari a černý prapor...ehm.  Na druhou stranu, ta kola se tu točila o něčem jiném.  5,4,3,2,1, START!! (05.08.2023)

Skvělý mix snad až naturalistického dokumentu (jsem vděčný za záběry ze skutečných závodů a jízdy kamer po tratích) a dloooouhých mudrlantských dialogů. -- Pro ty co se o tento sport zajímají skoro povinnost. (...a bezpečnostní zóny tak jak je z F1 známe teď?-tehdy leda tak stromy, skály, telegrafní sloupy a betonový patníky!!) . (04.12.2019)

Mě tyhle filmy o Formuli 1 a podobných "závodnických" tématech nikdy nezajímaly, viděl jsem snad jen dva a jeden z nich je údajně ten nejlepší z nich (Rivalové), jenže ten mi přišel dost průměrný a bavila mě z něj jen posledních 20 minut. Taky to je tím, že od Rona Howarda jsem nic nadprůměrného neviděl (kromě Zámotku, ale tam mě bavil námět, jinak je to zase ve všem průměrné), každopádně tyhle filmy jdou mimo mě. A u Grand Prix jsem si to potvrdil znova, byť jen částečně, protože než jsem se do toho dostal, trvalo to cca hodinu. Pak už mě to ale začalo bavit, s každou další minutou víc a víc a poslední hodina pro mě byla dokonce i napínavá. Taky jsem pak víc ocenil propracovaný scénář (SPOILER jen jsem nepochopil, proč se to ke smrti těch dvou lidí, co omylem vběhli na trať, už nevrací KONEC SPOILERU), solidně napsané postavy a skvělou filmařskou stránku (až teda na zvuk v jedné scéně... chápu, že motory formulí všechno přeřvou a jsou hlasitější než dialogy, tam mi to smysl dává, ale proč je hudba stejně tak hlasitá v baru a dialogy skoro není slyšet, to mi hlava nebere - a těch scén, kde stejný záběr vidíme klidně i šestnáctkrát naráz, je tam taky zbytečně moc) a vzhledem k tomu mi ani ta tříhodinová stopáž nakonec nepřijde přehnaná. Je to dostatečně svižné, ne sice tolik jako samotná Grand Prix, ale ta by mi osobně přišla příliš rychlá, takže zde zvolené tempo je pro mě ideální. Možná by mě to při druhém zhlédnutí začalo bavit dřív, ale to teď neposoudím. Důležité ale je, že bych neměl problém to vidět znova a i to je důvod (vlastně jeden z důvodů) proč tomu tu čtvrtou hvězdu dám. Hlavní je ale ten, že si mě postavy dokázaly získat a v závěrečné jízdě jsem se nemohl dočkat toho, jak to s každým dopadne. A poslední záběr se mi líbí hodně. Jen jsem čekal, že ten závěr bude kritičtější, protože vzhledem k novinářům a diváckou posedlostí haváriemi to je, ale k samotné Grand Prix ne, i když se při ní umírá. On by tím pak sice Frankenheimer trochu zabil co celou dobu budoval (když se to soustředí hlavně na postavy a na Grand Prix tolik ne, což mi jenom vyhovovalo), ale ten určitý nezájem o lidský život v tom by si zasloužil větší zdůraznění. Každopádně ta práce s postavami je opravdu dobrá a Howard se na tohle měl podívat, než začal připravovat Rivaly, kde si s nějakou propracovaností nelámal hlavu. 4* (11.08.2023)