Nevěrná

Velicé slabé hodnotenia má film Neverná. už som ho jeden krát dávno videl a včera som ho v TV znova pozeral. Výborný film no mnohým sa nepáči pretože nemá nejákú extra zápletku ale to vôbec nevadí pretože ju nahrádzajú skvelé herecké výkony. A hlavne sa mi páči že je to zo života a žiadne romantická sračka a na konci skvelý zvrat. No nebudem prezrádza´t viec doporučujem pozrie´t. (14.09.2009)

No, je fakt, že tak silné drama jsem dlouho nezažil. Richard Gere a Diane Lane sehráli opravdový herecký koncert (jo a v případě Diany mě její erotické scény nějak moc nebraly; ukázala se jako výborná herečka hrající rozpolcenou ženu, kterou zasáhla vášeň a ona neví, jak s tím naložit), jejich postavy byly po charakterové stránce perfektně vykresleny, dále tu byla smutná, ale moc krásná Kaczmarekova hudba, nenudící děj, jisté napětí (jak to s Connie a Edem vlastně dopadne) a také moc hezký konec (ta zelená na semaforu byla opravdu hodně symbolická). Jak už zde někdo napsal, líbil se mi i výběr herce na roli syna, který konečně nevypadal jako typické rozkošné amerciké dítě, ale jako úplně normální a obyčejné děcko. Film rozhodně má svoje chyby, ale mě opravdu zaujal a hodnotím ho plným počtem. Connie: "Nějak to zvládneme. Postupně...po krůčcích. Nikdo o tom neví." Ed: "Ale MY to víme." (09.05.2009)

Ve srovnání s Chabrolovou Nevěrnou ženou má Lyneův film mnohem silnější erotický náboj. Také citové utrpení hlavních hrdinů se mi zdá výraznější. Není možné říct, který film je lepší, protože oba mají něco do sebe. Chabrolův je diskrétnější a tajemnější, Lyneův vášnivější a otevřenější. Jsem ráda, že jsem je viděla v tomto pořadí (nejdříve starší film). V opačném pořadí by na mě asi tolik nezapůsobily. U hodnocení zůstanu nad průměrem u obou. (02.05.2017)

Už jen ta myšlenka, že by někdo mohl být nevěrný Richardu Geerovi je nemyslitelná a nereálná. Vždyť ani ten milenec není vůbec hezký. Omlouvám se všem fanouškům tohoto filmu ale tohle prostě nefungovalo. Klaním se před hereckým umem Diane Lane, psychologicky skvěle zahrané. Doslova mě odzbrojila scéna, kdy je poprvé v posteli s Martinezem a ona se vrzušením třese, vážně úžasně zahrané. Nebýt jí, tak tolik hvězdiček nedám. (19.03.2020)

Chabrolovu klasiku z roku 1968 mám hodně rád, byl jsem proto zvědavý, jak moc ji Američani zprasili. V tomto ohledu jsem byl příjemně překvapený, Lynův remake je nečekaně skvělý. Film má skvělou psychologii postav a krásnou kameru, ale nejvíc se mi tam asi líbila fantastická Diane Lane, která zde ztvárnila velmi podobnou postavu nevěrnice jako o 3 roky dříve v dalším skvělém snímku Procházka po Měsíci - tyto role záletných žen zmítaných pochybnostmi jí vyloženě sedly. Její herecký protějšek, Richard Gere, mě ale moc nebavil, on podle mě nikdy neuměl moc hrát (btw. s Diane Lane si společně zahrál už v r. 1984 v Coppolově snímku Cotton Club). Chabrolova původní verze se mi ale asi přece jen líbila trochu víc - jednak má svižnější tempo (Lynova verze je téměř o půl hodiny delší, mj. kvůli tomu, že věnuje tolik pozornosti seznámení obou milenců, a celkově si v posouvání děje dává dost na čas) a jednak se nějak vyjadřovala k tehdejší době (pro Chabrola typická skrytá kritika buržoazie), což když se přeneslo do amerických reálií roku 2002, už tam žádný takový přesah bohužel nebyl, a možná o to více vynikla banálnost námětu o manželské nevěře, citelná už tenkrát u Chabrola. A nelíbil se mi ani Lynův relativně otevřený závěr, který nechává finální zakončení příběhu na divákovi, zatímco v Chabrolovi měl manželův čin jasný následek. Btw. potěšily mě tam dvě nepřímé narážky na původní Nevěrnou ženu - postava podváděného manžela má stejně jako ve starší verzi vůz Mercedes (konkrétně Mercedes-Benz 420 SEL [W126], který byl btw. v r. 2002 už zastaralý, neboť jeho výroba skončila v r. 1992) a Connie a Paul si vyrazí do kina na Festival francouzského filmu (a sice konkrétně na snímek Jacquesa Tatiho Prázdniny pana Hulota z r. 1953). (03.05.2020)