Mariňák

Netradiční válečný a protiválečný film, ne nepodobný Olověné vestě, bohužel ale dost obtížný pro běžného diváka a přiznávám, že i pro mě. Totální nuda v poušti sice není totální nuda na plátně, ale do stoupajících traumatů vojáků jsem nedokázal zcela proniknout. A filmová válka bez výstřelů prostě napínavá není. (14.08.2006)

Vážných pohledů na válku, jako peklo na Zemi, je v kinematografii habaděj. Odlehčených zábavných satir už je poněkud těžší se dopátrat. Ale dívat se na válku bez kapky sentimentu a přitom si zachovat sarkastický tón o tom, že „válka je vůl“, i když je v ní nuda? Sam Mendes prodělal žánrovou metamorfózu a místo rodinných krizí si všímá negativních dopadů bojového konfliktu na jedince, aniž padne jediný výstřel. Už od úvodu na buzerplace, který svým způsobem parafrázuje Kubrickovu Full metal jacket, přes nekompromisní nalévání ideologie do mozků vojáků, kdy je před veřejností potřeba navěky prohlašovat, jak je důležité bojovat za svou vlast, až po samotné (ne)setkání s nepřítelem, kterým v tomto případě nejsou irácké jednotky, ale vlastní frustrace z nebetyčné nudy a nekonečného čekání. Když Swoff myslí na svou holku, divák má chuť jít a poplácat jej soucitně po ramenou, když za trest čistí latríny, radši se odvracíme. A když obloha zčerná a z nebe začne padat ropný déšť, musí každému docvaknout, že horší už to být nemůže. Pak se nám vybaví vzpomínky na setkání s osamělým koněm či kolonu Hummerů putujících pouští a chceme kameramanu Rogeru Deakinsovi pozlatit ruce. A jakákoliv rozprava Foxx – Gyllenhall nám napovídá, že současná herecká generace má svá esa. a já si začínám říkat, že jít do války nebylo zrovna to nejšťastnější rozhodnutí. (15.04.2006)

Válečné filmy moc rád nemám, válečné filmy, které jdou více do hloubky jsou mi sympatičtější, ale kdyby se o válce točilo jen takovým stylem, rochnil bych blahem a válečné snímky by byly moje nejoblíbenější. Tomuhle filmu zkrátka nic nechybí, ani zde nic nepřečnívá. Méně je totiž někdy více, jak zní staré dobré pravdivé přísloví. "Nuda" ve filmu - pro diváka absolutní spokojenost. A pro mě dvojnásobná, protože předchozí film Sama Mendese se mi líbil o dost míň. (20.11.2006)

Už vidím vyplašených vojnofilov, ako im pri záverečných titulkoch z xichtu zlieza maskovanie a odlietavajú umelohmotné frčky. Toto nieje vojnový film! "Je to príbeh o mužovi, ktorý veľa rokov strieľal z pušky a potom, keď ju odložil a chcel pomilovať ženu, postaviť dom jeho prsty si tú streľbu navždy pamätali." Mendes sa opäť raz vyhol megalomanstvu a svojím obrazovým kumštom dokázal sprostredkovať pocity obyčajných vojakov tak silno, že ma noc po filme dva krát strhlo zo spania. Jarhead obsahuje minimálne 3-4 scény, ktorých obrazy v živote nezabudnem. Čo sa týka hercov, tak Gyllenhaalovi fandím už od October Sky. Tu som mu zožral každé gesto a konečne z si čela strhol nálepku "Donnie Darko forever". (31.01.2006)

Naprosto výborný snímek o životě jednoho mariňáka v americké armádě. Film mi místy hodně připomínal Apokalypsu a Olověnou vestu. Není to film o válce jako takové ale o tom jak to v ní vypadá po psychický stránce. Vojáci se snaží zahnat nudu, jelikož tam není co dělat a tak si to zpříjemňují různými vtípky a jinými kravinkami. Film vlastně o ničem jiném není, ale zaslouží si pochvalu hlavně díky atmosféře, která Vás nutí stále děj sledovat. Američané stále ve filmech ukazují jak jsou přísní, ale pak to je vidět v daných situacích, kdy vojákům rupnou nervy... (04.08.2006)