Bratři

Hybrid mezi "dogmatickým" naturalismem a klasickým melodramatem. Z toho prvního ruční kamera a snaha být pečlivým pozorovatelem dění, z toho druhého učesaný děj a působivá hudba. Někdy obě složky existují v utěšené symbióze, jindy jakoby jedna podkopávala druhou – Bratři pak nejsou ani dostatečně sžíraví, ani dostatečně dojemní. Přesto jim nelze upřít solidní hloubku a řemeslnou dotaženost. A závěr je velice inteligentní a působivý. (07.02.2010)

Bier si vzdy zakladala na kvalitnim scenari, coz plati i pro tento snimek. Jedinou kanku na celem filmu vidim v casti, ktera se odehrava v Afganistanu, kdy mi spousta scen, vcetne nalezeni a nasledne zajeti prislo dost pritazene za vlasy. Co se ale odehravalo v Dansku bylo uzasne ve vsech smerech. Potesi i vyborny a minimalisticky zaver. Spousta vybornych dialogu a hereckych galakoncertu, vcetne hercu v mensich rolich. Narozdil od jinych uzivatelu, me dogmaticka kamera bavi a pusobi na me skutecne verohodne. Jeste jsem nenarazil na lepsi reziserku nez je Susanne Bier, strasne me bavi jeji neobycejne pribehy o obycejnych lidech. (10.10.2012)

Brothers mezi "životabudiče" rozhodně nepatří a když, tak jen máte-li pocit, že se vám děje něco špatného, protože tenhle film o domů přivezené válečné zkušenosti má schopnost z toho rychle vyléčit - třeba jednou z nejdrásavějších scén z válečného zajetí nebo otázkou: "Víš, co jsem musel udělat, abych se k tobě mohl vrátit?" (02.02.2006)

Páni, Bratři mě překvapivě dosti uhranuli. Není to film, u kterého by si člověk od začátku do konce říkal jak je to celé geniální, nebo se podobně před obrazovkou rozplýval, to ne, ten film má prostě obrovskou vnitřní sílu, která přebíjí i některé nedostatky. Trochu mi vadilo použití ruční kamery, ale jinak už nemůžu vytknout prakticky nic. Naopak vyzdvihnout si zaslouží herecké výkony v čele s Ulrichem Thomsenem, který zvládá obě polohy své postavy s velkým přehledem. Jsem velice zvědav jak si s totuhle látkou poradí pánové v Americe. (01.06.2008)

Susanne Bier natočila film, který zkoumá sílu lásky, nespokojenosti, sourozenecké rivality, pocit viny a nakonec i rodinnou dysfunkci. Nejde vůbec o válečný film, nýbrž o účinky války. Z trojúhelníku, mezi nešt'astným dánským vojákem Michaelem, jeho nezodpovědným bratrem (a jeho pravým opakem) Jannikem a Sárou, manželkou Michaela, bych vyzdvihl právě její zvládnutí role matky i manželky, ve které se musela vypořádat s křížovou palbou emocí nad předpokládanou ztrátou manžela a zároveň přitažlivosti k Jannikovi... Témeř celý fim byl natáčen ruční kamerou, ale o to realističtěji na mě toto silné drama působilo. (01.03.2014)