Režie:
František FilipScénář:
Zdeněk Kozák ml.Kamera:
Jiří KovářHudba:
Otakar OlšaníkHrají:
Roman Vojtek, Jana Tabrea, Drahomíra Hofmanová, Stanislav Zindulka, Jiří Pecha, Jiří Tomek, Josef Karlík, Václav Svoboda, Zdeněk Maryška, Jaromír Nosek, Antonie Talacková BarešováObsahy(1)
Pohádku o hrnčíři z Kvítečkova napsal a původními písňovými texty doplnil Zdeněk Kozák – dramatik a rozhlasový režisér. Příběh vychází z tradice českých pohádek, které znají hastrmana i jako tvora k nerozeznání podobného lidem. Ten jim může pomáhat a navazovat s nimi hlubší vztahy. Také bojácnému Floriánkovi (R. Vojtek) pomůže ke štěstí polidštěný vodník. Jenže jak se ukáže, bez vlastní odvahy by Floriánek svou milou (J. Tabrea) nezískal… Pohádku natočil režisér František Filip, který si ke spolupráci vybral výtvarnici Vlastu Švejdovou, oblíbenou kreslířku dětských knížek. Ta stvořila pohádkový Kvítečkov ve stylu kresleného leporela. Písně, které provázející celý tento pohádkový příběh, vzešly z dílny skladatele Otakara Olšaníka. (Česká televize)
(více)Recenze (37)
"Já přece nejsem žádnej podvodník !! Ále vodník !!" Že není utopenec jako utopenec a není Filip jako Filip, jednoho dokonale přesvědčí tahle ušmudlaná pohádková šmíra.. Jistě, jeden snadno odhalí, že Kozákův scénář s překvapivě opravdu hodně slušnými dialogy vychází z divadelní "hry", čemuž režisér uzpůsobuje celou mizansénu, a tak by snad i trocha té shovívavosti či odlišné optiky vůči té cílené lacinosti byla na místě, ovšem tradiční Filipova neschopnost pohybovat se v žánru ryze komickém - Skutečně myslím, že ten svůj smysl pro humor nemůže chápat ani on sám.. - a naprosto tragické herecké kreace, byť kupodivu takřka bez přehrávek, většiny zúčastněných veškeré snahy snadno utopí.. O Olšaníkově hudební složce se raději ani vyjadřovat nebudu.. ()
Zase tak špatné to nebylo, jak sugeruje zdejší hodnocení. Pravda, Vojtek moc sympatický týpek není, ale zase Tabrea to svým zjevem vynahrazovala, takže jako dvojice vycházeli jako zcela průměrní lidé. Pohádka přinesla mnohé poučení, např. že vodníci stárnou mnohem rychleji než lidé a že je velmi důležité nedbat na matčiny rady a věnovat se karbanu, protože kdo neumí hrát karty, je bez kouzelného škapulíře zcela ztracen. Také z linguistického hlediska byl člověk obohacen, neboť slovo "plachořitka" nikdy předtím ani potom neslyšel. Ono taky není divu, páč z přísně logickýho hlediska to znamená člověka, který nerad ukazuje zadek na veřejnosti, a těch je (doufám) u nás naprostá většina. No a největší obdiv za mě sklízí autor a režisér tím, že snad poprvé v dějinách pohádek nechají hlavního hrdinu spáchat sebevraždu, byť tedy neúspěšnou (v případě Vojtka musíme zvolat "bohužel"!) ()
Civilní herectví v duchu Jeana Gabina, nákladné exteriéry, na kterých je patrná ruční práce, kamera dává vyniknout celé barevnosti prostředí, děj poměrně akční, nechybí milostné drama ani existenciální pokus o sebevraždu, dojde i na filmové triky, když se točí v hastrmanově domácím prostředí pod vodou. Dílo vrcholí závěrečnou ukázkou bojového umění, kterým ve finálním souboji zkrotí hlavní hrdina padoucha a monumentální davovou scénou. Přidáme-li k dobru, že nechybí ani morální ponaučení, dojdeme ke zjištění, že je s podivem, že se z tohoto filmu ještě nestal vývozní artikl reprezentující naše filmové umění v zahraničí. ()
bože,bože..to byla ale blbost první třídy..stačilo vidět cca 45minut .. ztráta času .. trapné herecké výkony s neustálým čuměním do kamery, naprosto dementní příběh, divadelní kulisy..scénka s rakvema a přeměnou na andělíčky to byla fest velká katastrofa...konec českým filmům!! díky!! 1* pouze z lítosti za troufalost natočit něco takového a jako poděkování, že to nebylo delší. ()
Je to sice pohádka natočená kompletně v kulisách s důrazem na fakt, že je tvořena pro ty úplně nejmenší. K tomu odkazují nejen pohádkově malované kulisy a písničky. Ale též konec, kdy duchové varují před lakotou a lží. Pozorní diváci si možná všimnou, že na sudu v hospodě se míhá stín někoho ze štábu zatímco hospodský mluví s dcerou. ()
Reklama