Zemětřesení

Milosrdné tři hvězdy s ohledem na fakt, kdy film vznikl. V té době šlo asi o velkej biják, plný triků, které tajili dech a zasloužili uznání, dnes na mne působí jako papírová Gappa, ze které jsem měl jako malý strach. Jednoduše už polystyrénové kulisy moc netáhnou a dějově je tenhle film taky první hodinu celkem nuda. Skleněné peklo, je ve srovnání o jeden level výš. (06.12.2019)

70.léta velmi přála katastrofickým filmům, zato nepřála Charltonovi Hestonovi, který postupně ztrácel pozici globální superstar a tohle byl jeden z jeho posledních záblesků, jak dát o sobě vědět. Kdybych měl jedním slovem popsat prvních 50.minut, kde se seznamujeme s postavami a vytváří se nějaký příběhový základ pro samotnou katastrofu, napadá mě pouze dnes tak oblíbené slovo „cringe“. Ano, spousta scén tu lavíruje na hraně trapnosti, ať je to dialog o nymfomankách, Kennedy čumící v tranzu na kozy, všechny scény z baru, včetně směšně miniroličky Waltera Matthaua, celá role Marjoe Gortnera coby úchyla (který když leze do uniformy, bere si paruku a hraje si na drsného vojáka) atd. Korunu tomu nasazuje vyhaslá Ava Gardner, která hraje dcerušku magnáta, přičemž oba herci byli věkově téměř stejně staří a oba vypadají spíše jako manželé. Prostě „cringe“. Triky jsou fajn, všechny přední i zadní projekce vypadají pěkně a jenom dokazují, že není třeba umělého hnusného CGI (koukám na tebe, Dwayne Johnsone), bohužel celkový dojem z filmu je přinejmenším rozpačitý. (25.09.2023)

V sedemdesiatych rokoch bola obrovská vlna katastrofických filmov. Toto je jeden z nich. Nedosahuje kvalitu Skleneného pekla , ale tiež patrí do tej lepšej vlny týchto filmov. Herecké obsadenie je výborné , môžeme si pripomenúť hviezdu E.Gardner. Dnes bohužial už sú roky , keď si týchto hercov už len pripomíname. Ja si tento film cením na 65%. (28.09.2006)

Los Angeles a jeho blízké okolí je postiženo katastrofálním zemětřesením, které zničí stovky budov, domů a vážně naruší blízkou přehradu. Životy důležitých i nedůležitých obyvatel města jsou katastrofou totálně změněny... Pamatuji si, že jsem tento film viděl před mnoha a mnoha lety, asi v podobné době jako Skleněné peklo. A zatímco Skleněné peklo ve mne silný zážitek zachovává i při shlédnutí po mnoha letech, u Zemětřesení jsem se větší část filmu upřímně nudil. Narozdíl od Skleněného pekla se zde vyskytuje strašná spousta postav, které jsou ale zcela obyčejné, a k žádné z nich jsem si ani za ty dvě hodiny neutvořil vztah. Na druhé straně musím pochválit vizuální efekty, které jsou na svoji dobu více než skvělé (a patrně stály kapku víc peněz, než jeden hořící panelák). Bohužel to nic nemění na tom, že mne film moc nebavil, a znovu už si jej asi pouštět nebudu... (06.06.2013)

Průměr katastrofických sedmdesátek. Katastrofa samotná je udělána velmi kvalitně (taky byl film nominován na Oscara za triky), nechybí tradiční hvězdné obsazení, ale problém vězí ve scénáři, jehož první nástřel měl na svědomí Mario Puzo. Ten se dlouho rozjíždí a neopírá se o klasickou gradaci katastrofických snímků, jakou známe z DOBRODRUŽSTVÍ POSEIDONU nebo SKLENĚNÉHO PEKLA, tj. na začátku katastrofa, která postavy někde uvězní a nadále ohrožuje a pak všemožně komplikovaná, nebezpečná a časově omezená cesta postav za záchranou. Místo té se postavy ZEMĚTŘESENÍ po titulní katastrofě v půli filmu jen tak prdelí mezi ruinami a navzájem se hledají / pomáhají si, do čehož zasáhne ještě pár menších otřesů. Příběh je roztříštěn mezi vícero různorodých postav (nechybí charizmatický architekt, který se spojí se správným poldou), které katastrofa zasáhne v krizových / zásadních okamžicích jejich životů a snad jen s výjimkou výživné epizodky se zakomplexovaným velitelem Národní gardy a nečekanou absencí happyendu nenabízí nic moc zajímavého. (24.04.2009)