Připoutejte se, prosím!

Když parodie ještě byly zábavné a když je točili lidé, kteří si je opravdu užívali. Na připoutejte se prosím jsem se poprvý díval jako malej kluk, někdy v jednadevadesátým na chatě, zakrytej i s hlavou a malou dírou mezi peřinou a matrací jsem koukal. Taťka se mě sice tehdy snažil přesvědčit, abych usnul, a to třeba tím, že mi na tu peřinu dával nohu, abych neviděl, ale já byl obratnej a dokoukal jsem to až do konce, aniž si to vlastně uvědomil. No a tehdy mě bavila stejně, jako dnes. Vlastně jsem si nikdy ani tu spoustu odkazů na starší válečný a katastrofický filmy neuvědomil, jen občas když dnes v nějakým dramatickým filmu vidím něco, co tihle kluci parodovali, tak se nedokážu neusmát. Například klasické rozloučení před akcí, když spolu leží v příboji (jasný Odtud až na věčnost). Nejlepší parodie, která navíc objevila komediální talent Leslie Nielsena a zničila mu tak na starý kolena jeho docela dobře vzešlou dramatickou kariéru. Dnes už chudák nemůže hrát nic, co není komedie. Přitom před Připoutejte se prosím hrál málokdy něco jinýho, než dramata. (20.01.2006)

Klasika trhlej paródie s nadčasovými hláškami ( je ich tu fakt požehnane ). Úsmev, smiech, chechtanie, to vás bude sprevádzať celým filmom. A budete mať chuť si ho pozrieť znovu. Jednu vec však pri amerických paródiách treba mať na rozume. Divák neznalý parodovaných filmov však z toho asi veľa mať nebude. (29.09.2010)

"Není důvod se znepokojovat a doufám, že se vám zbytek letu bude líbit. Mimochodem není na palubě někdo, kdo dovede řídit letadlo?" Je to již mnoho let, co mne trio ZAZ poprvé donutilo připoutat se při letu z LA do Chicaga a já si dobře pamatuju, co potom následovalo. Byla to horečka sobotní noci v baru Magumba, tajný informace o náletu, pilot Roger Murdock v kůži Kareema Abdul-Jabbara, Ted dohánějící pasažéry k sebevraždám, fackování hysterky, McCroskeyho opuštění řídící věže oknem, Kramerovo fackování neziskovkářů nebo cestující přijíždějící pásem pro kufry. To jsem si tehdá skutečně zahýkal blahem. Dneska už to zdaleka tak vtipný není, ale tohle je jeden z pilířů parodie a na to já nezapomínám. (08.01.2019)

Niektoré vtipy sú vtipné v každom desaťročí, niektoré sú bohužial poplatné iba svojej dobe. Neuveritelné množstvo nápadov bratov Zuckerových by si žiadalo aj rovnaké množstvo luxusných fórov. Ale to bude asi nakoniec najväčší problém, že ak chcú byť stále vtipní, zákonite to nejde nonstop. A pre súčasného diváka ešte menej často. Každopádne na druhý krát som tých fórov podchytil viac. (25.05.2012)

"JE TO ÚPLNĚ JINÝ ZPůSOB LÉTÁNÍ." ZAZ poprvé z režijní sesle drtí publikum svou ďábelskou kadencí pubertálních a nekonečně absurdních gagů, dialogů a hlášek v úchvatném podání do té doby seriózních herců (Graves, Bridges) na čele s Leslie Nielsenem. A to v parodii (nejen) sedmdesátkových leteckých thrillerů, kde na prdel dostane nejedno klišé, ale třeba i HOREČKA SOBOTNÍ NOCI v geniální vzpomínkové barové scéně, v níž odstartuje monumentální romance mezi traumatizovaným a těžce zkoušeným Tedem (který se už nikdy nepřenese přes Macho Grande, moří tím všechny okolo a navrch má problémy s pitím) a sladkou naivkou Elaine. Těm ve filmu zdatně přihrává vedle zmíněné skvadry hereckých veteránů i pestrá směska pasažérů, zahrnující mj. slangem mluvící barevnou dvojici. Nezapomenutelné scénky pak má Robert Stack (průchod zrcadlem po dooblékání se, cestu na letiště s pozoruhodnou zadní projekcí za autem nebo zneškodnění bezpočtu náboženských otrapů na letišti). Bože, jak já řval smíchy, když jsem poprvé viděl to k transplantaci určené srdce poskakující po stole :D Jedna z nejlepších komedií/parodií všech dob. Dvojka je bohužel jen slabá kopírka. "JOEY, UŽ SES NĚKDY JEN TAK POFLAKOVAL PO TĚLOCVIČNĚ?" (12.06.2011)