Planeta bouří

советский красный карлик. A sic smrtelně vážný, tak ve výsledku o nic méně zábavný (v tomhle případě tedy spíše směšný). Navíc je tu i špetka Cesty do pravěku (prehistorická havěť) a politika je zde vedena ve stylu Republican Space Rangers. Také se tu střílí po všem co se hýbe. A ostatně raději i po tom co se ani nehýbe. Holt sovětští vědci jsou gerojové jakým není rovno a nečiní jim sebemenší problém ani takový odběr krve z brontosauřího ocasu. A když jim k tomu na konci ještě mužný hlas zapěje oslavnou budovatelskou píseň, tak je zasloužený status filmového kultu dokonán. (21.04.2009)

Rok 1962 bol pre sovietsky film predelom, kedy sa pustili do neznámeho žánru. Človek obojživelník bol dramatickým a zaujímavým počinom, Planéta búrok však veľmi zaostal. Nejde o námet, kde kozmonauti navštívia planétu Venuša a natrafia na prehistorické potvory, fantázii sa predsa medze nekladú. Dej je kŕčovito natočený a najhoršou vecou, čo mohli tvorcovia urobiť, že do filmu napasovali ideologický podtext, či dokonca oslavné ódy na sovietsky komunizmus. Škoda. (10.06.2021)

Tohle sci-fi je tak moc naivní, že je to prostě kravina. Příběh s objevením života na Venuši je prostě blbý. Scénář je plný připitomělých rádobyfilozofických úvah o rozsévání života ve vesmíru a nesrozumitelných dialogů. Když se připočtou ještěři a chapadlové rostliny, nemůžu se ubránit asociaci se snímky Ed Wooda. Herci jsou opravdu tragičtí. Myslím, že srovnání se Zemanem není na místě, tam byla naivita účelová, tady je nevědomá. Párkrát jsem se zasmál, třeba když sovětská Moskva radila kosmonautům nepřistávat, s tím, že jejich život je důležitější, než úspěch mise. Když si představím Stalina, nebo Brežněva, nelze se nezasmát. Vše blbé navíc korunuje budovatelská písnička, jež se rozezní v závěru. (14.04.2009)

Trochu naivní sci-fi o přežívání na planetě s nepřátelským prostředím (mimochodem, tenhle subžánr by si docela zasloužil nějaký nový kvalitní přírůstek), který je komančiální ideologií protknut jen lehce a hle, v posádce je i zavilý amerikánec a není strůjcem všeho špatného! Triky jsou fajn (inspirace Zemanem a jeho saury je jasně patrná) a třeba takové kostýmy by se bez problémů mohli použít i v nějakém aktuálním filmu, vizuální podoba není to, co brání Planetě bouří stát se něčím víc, než jen jedním z řady zástupců "starejch scifi", jsou to neskutečně bizarní a dokonale hrůzné dialogy snažící se vypadat vědecky, ovšem s výsledkem působícím asi jako mongolský nájezdník s koněm nakaženým kulhavkou, který se snaží zvítězit v souboji s brigádou Té sedmdesát dvojek. A co teprv, když se zjeví záběry na hrdinného geroje sovětu, doprovázené zahloubaným monologem z vědcovi mysli o smyslu všehomíra, případně o architektonice ulic. " Může to pochopit robot... Ale ne žena.. " (19.04.2015)

Ten film je strašně naivní a směšný, ale nemůžu si pomoct, ono je v tom jeho kouzlo. Všechny ty přehnané dialogy, Venuše plná dinosaurů a vody, bojové scény, ale nejvíc mě dostal ten robot, co vypadá jak obrovská hračka. A úplně nejvtipnější bylo, když SPOILER spadl do té lávy KONEC SPOILERU, to už jsem z toho nemohl a smál se nahlas. Ona mi tahle scéna strašně připomnělo videa, na které se můj mladší bratr kdysi díval - jejich obsahem bylo to, že nějaký týpek postavil hrad z písku, postavil na něj lego panáčky a pak na ten hrad začal lít vodu a kamerou zabíral, jak postupně panáčci padají na zem (a když nějaký spadl, tak to tam dal ještě jednou a zpomaleně). Jinak tomu filmu ale musím uznat, že až na pár chvil rychle utíká, dobře se na něj dívá a celá ta jeho naivita mi připadala příjemná. A líbila se mi i ta snaha o zvrat na konci. Víc jak 3* tomu ale rozhodně dát nemůžu. (07.04.2020)