Spisovatel Vaněk je zaměstnán v pivovaru, protože tam prý nemůže škodit socialismu a není v zájmu státu, aby lépe uplatnil své vzdělání. Jeho nadřízený, starý sládek, má o něm podávat hlášení STB. A tak požádá Vaňka, aby si udání na sebe napsal sám. (oficiální text distributora)
Autobiografická vzpomínka na krušnou dobu, kdy vědecké kapacity a kulturní osobnosti byly nuceny pracovat jako topiči, kopáči, či valeči sudů v pivovaře. Někdy i pouhý monolog tupého sládka může o absurditě doby vypovědět více, než stohy učebnic. Ale kdo by čekal příběh s košatým rozvrstveným dějem, ten ať se obrátí jinam. Audience je spíše situační jednohubka. Malá, ale chutná :o)
Tak tahle jednoaktovka se ale ošklivě nevyvedla. Pokud je hra založena na dialogu dvou postav umístěných do jedné místnosti, odkud se děj ani jednou nepřesune, mělo by se jednat o skutečně plnohodnotné postavy a především o opravdový živý dialog, nikoli o ikony, z nichž jedna se nevěnuje ničemu vyjma chlastání a opakování těch samých úkonů a replik (na nichž se mění jen stupeň ožralosti hlasu), druhá za celou hodinu své „Ano, prosím“ a „Děkuji“ nezopakuje víc než tisíckrát a celý rozhovor pak vlivem toho je jen nudnou snůškou pivních keců, které nemají žádný zvláštní podklad a co hůř, nejsou ani nijak vtipné. Od srdce jsem se zasmála pouze dvakrát (strojové vylévání piva a „Pokud Vás to nějak irituje“ jednoduše nemá chybu), Landovský s Abrhámem přes svůj kvalitní výkon svým postavám nějaký životnější punc vdechnout evidentně ani nemohli, jelikož zkrátka nemají na čem stavět. Výpověď o době, v které se hra odehrává, je velmi nízká a na nějakou nosnější myšlenkovou půdu hra přechází až ke konci, kdy je už na situaci nahlíženo z vícera úhlů, ochlasta přestává být pouhým ochlastou a sprostým udavačem a intelektuál se mění ze ctnostného člověka na zásadami se obhajujícího sobce, postavy získávají jakýs takýs třetí rozměr a začnou působit jako skuteční lidé. Jsou to ale paradoxy.
Pivo je dobrá tekutina, ale je smutné, že v dobách "velkého soudruha" se na jeho výrobě museli nuceně manuálně podílet i někteří vzdělaní zástupci české inteligence (i když jim ruce neupadli, že?) :-) Totalitní režim totiž nepotřebuje k podrobení intelektuály. Mozky se totiž snáze vymývají prostému pracujícímu lidu, kterému ke štěstí stačí pouze žvanec jídla a to pivo. A nepřizpůsobivý intelektuál tedy musí být umlčen. Např. potlačením jeho sebevědomí a prací ve skladech pivovarů či ve špinavých kotelnách nebo s lopatou v ruce. V prostředí hrubých a vulgárních dělníků (rozuměj "našich hrdých a poctivých pracujících") bude ideologii velkého soudruha "taková škodná" (rozuměj "oportunistický živel") škodit nejméně. Absurditu té doby máte možnost poznat a pochopit (především vy mladí, kteří jste tu dobu nikdy nepoznali) právě v tomto tragikomickém snímku Jiřího Menzela. Tohle opravdu není běžná komedie v pravém slova smyslu. Střet inteligence s hloupostí a vulgaritou byl v tomto snímku vyjádřen velmi názorně, sugestivně a hlavně surově tragikomicky. Kdo nezažil, nedokáže posoudit tu tehdejší absurditu, ale může o té době leccos pochopit.
A do jedný nohy na intelektuály a do druhý nohy na umělce a pak znovu a znovu a pořád dokola. Furt nic z toho, ale je nám při tom mudrování dobře, co? To je ale absurdní...
Činoherní klub je divadlem hereckého rozehrávání a detailu. Havel vzpomíná na své (ne)oblíbené zaměstnání s ironií, tragikomicky. Tím, že Menzel režíroval inscenaci a posléze i záznam. Inscenace je hereckým tornádem Josefa Abrháma a zejména Pavla Landovkého, co by přiblblého sládka v pivováře. Radost pohledět na atmosféru intimního divadelního prostředí, ve kterém do diváků vaří pivo...
Doslova geniální jednoaktovka, která mj. dokazuje že Havel je vskutku jedním z nejlepších současných českých dramatiků. PS: zdejší komentáře k této divadelní hře jsou doslova děsivé. Tolik ignorance, nekompetentnosti a totálních nesmyslů pohromadě se jen tak nevidí...
No čekal jsem něco zábavného, progresivního a zvláštního, dostalo se mi jen té progrese (na tehdejší dobu) a rozhodně té zvláštnosti. Zábavné to zas až tak nebylo, i když sledovat jak se dříve muselo žít je na dnešní dobu velmi interesantní. Rozhodně mi však v Audienci něco chybělo, nějaká ta třešinka, či dějový zvrat, abych mohl být spokojený, takhle mi to přijde sice malinko nadprůměrné, ale na 4 ani náhodou. Mimochodem vožrala a iňťouš byli fakt dobrý!
Herecký koncetr Pavla Landovského. Prvně jsem to viděl jako adolescent a nemohl jsem pochopit a uvěřit, že je někdo schopen vypít tolik piv. :-))) 90% - 5*****
3/4*.Byl jsem na Vaška zvědavej, o to víc že nepatří mezi mé oblíbené prezidenty šeskoslovenské federace.. Nechápu ten rozruch, jaký tato hra vyvolala.. nechápu ten obdiv a vznik jakéhosi "Vaňkovského dramatu" o němž mnozí mluví.. Možná proto, že je trochu málo zakládat humor na jednom opilci, jednom stydlivém inteligentovi, a tisíci opakování stejných hlášek.. Jež mě novátorsky neoslovilo možná i pro podobu s Cimrmanem.. Takže upřímný humor jsem nepotkal, ale co jsem potkal bylo svědectví. Jednostranné svědectví o těžkých dobách v těžkých časech.. A právě ta hloubka a ten smysl těch vtipů spolu s výkonem Landovského zachránily toto dílo od průměru..
Pro kiddo a některé další. Absurdní dramata nevznikají kvůli prokreslené psychologii postav a nějakému jejich "vývoji". Na neustále se opakujících dialozích, které se od sebe liší jen mírnými změnami se ilustruje absurdita doby s vyprázdněnou komunikací a nic neříkajícími frázemi. Audience možná není nejlepší Havlova hra, ale tento model je v ní dokonale ilustrován. Abrhám a Landovský jej jen skvěle předvádějí, jiný úkol vlastně ani nemají.
Musím se přiznat, že jsem to viděl ve špatné kvalitě. Pavlu Landovskému jsem díky špatnému zvuku nerozuměl úplně všechno, a tak jsem určitě strádal. Nicméně tato nenáročná jednoaktovka umí pobavit... pan sládek byl prostě skvělý. Ale asi jsem už moc mladý na to, abych pochopil jedinečnost tohoto díla....
