Věznice Andersonville

Je strašná škoda, že z americké občanské války není příliš filmů, protože je to téma velmi zajímavé. Věznice Andersonville se sice nevěnuje přímo válečné akci, ale i tak je to docela tíživá záležitost, která ukazuje, že společná uniforma rozhodně neznamená spojenectví nebo přátelství. Akorát to bylo hodně dlouhé. 80% (07.05.2017)

Hluboce si cením každého filmu, při kterém opravdu upřímně cítím vděk a požehnání za to, že se mi poštěstilo narodit se v existenci tady a teď. Narozdíl od nich, od vojáků této občanské války, se na trýznění, bolest, nemoce, hladovění, vraždění, beznaděj, strádání a umírání můžu jen dívat. A můžu to vypnout. Oni nemohli. Oni to žili. Mnozí měli i za okolností neslučitelných se životem takovou vůli žít, že mi to několikrát vhánělo slzy do očí. Příběh nejen o zrůdnostech války, ale i o tom, jak dokáže naděje a víra ve správnou věc lidi spojit. Je to velmi dlouhé, ale není to na škodu, nakonec si budete připadat jako jedni z nich. Tenhle film vás do věznice Andersonville opravdu vezme. Bude to náročná exkurze. Vítejte v pekle. (02.10.2013)

Chápu, že pro spřízněné diváky zajímající se o historii Spojených států amerických může být tento film stejnou hodnotu, jako zase pro nejednoho našince Vávrova husitská trilogie. Bohužel u obou se mi staví do cesty jakási vzdálenostná propast: u Husitů časová (dávný středověk), zde pro změnu geografická. Téma občanské války USA jde mimo mne a Věznice Andersonville byla až "příliš historickým" filmem na to, abych po celé tři hodiny dokázal setrvat v plném zaujetí z nadčasové roviny. Přesto mi nabídla působivý exkurs do zajateckého tábora a v jistých okamžicích až hrůzostrašné pocity při ponoření se do psychiky zajatců v prostředí, v němž byla nechutná špína přítomna jak všude po zemi, tak uvnitř vládnoucích lidí a dozorců. Pokus o útěk a soudní proces patří určitě k zdařilým pasážím, ale bohužel během tří hodin nejednou dochází i na rozvláčné zvolňování tempa. U Frankenheimera jsem zvyklý na velkolepé filmové zážitky, které ve mne přetrvávájí i do dalšího dne, tady spíše přetrvává menší zklamání a dilema v hodnocení. Zklamal mne i Jan Tříska; na jeho postavu velitele táboru jsem se hodně těšil, říkal jsem si, že po Obecné škole nemohl podat v roli podobně rázného charakteru špatný výkon, ale se svým patetickým přehráváním a nemožnou angličtinou byl spíše k smíchu. 65% (20.05.2020)

Ač filmy, které jsem viděl před svou virtuální existencí, většinou nekomentuju, tento pětihvězdičkový resort pro unijní negromily si zaslouží zvláštní pozornost. Je vidět, že chopí li se bitche ostřílený režisér, lze i v televizní produkci vykoncentrákovat dokonale tísnivé tři hodiny strhujícího bahna, špíny, hladu, vší, bezútěšnosti, kurdějí, hyenismu a zoufalství, ze kterých se jednomu opravdu stáhne prdel. Jediné, co bych tomuto klenotu drsné filmařiny vytkl, je, že jsem si u toho kapku zadřel krutě přehrávající Třísku, kterého by v žádné případě neměli pouštět z divadla, protože před kamerou se to snažil všemožně zkurvit afektovaným Hamletem. Takže neváhejte a zavítejte do Andrsoňvil, té depky nebudete litovat! (15.10.2013)

nebyť tej šialenej dĺžky a niektorých "patetických" obrazov, snáď by si film zaslúžil aj viac bodov. Predovšetkým to ako to pán režisér zvládol, by sa mali naučiť od neho aj naši tvorcovia "televíznych filmov". Škoda, že sa tam ukázal tříska. Veľa vody nenamútil. Nech mi českí priatelia odpustia, ale s tou napudrovanou ružovou tváričkou vyzeral ako jonatánka v septembri chytajúca od slnka červenú farbu , Napriek tomu som rád, že som nazrel k tomuto filmu . (15.09.2014)