První den mého syna

Vše by se dalo shrnout do jedno či dvou slov, jak to udělal Vitex, ovšem mám v té mojí hlavě ještě pár dalších vět, které mě napadají. Například " věčným odpouštěním lidi nevychováte...". Ale jako poctivý uživatel použiji vlastních slov. Tým velmi zkušených tvůrců na správném místě. Jmenovitě - Helge, Havelka, Tarantík, Kostka i Pucholt. O Munzarovi netřeba psát, ten věděl, co dělá, a dodělal to opravdu skvostně. Helge často měnil zaběhlé tváře herců. Ve STARCÍCH se Vláďa Pucholt, jako herec, naklonil o 90° a Helge ho dotočil na 180°. Skutečně, nejen znalci Vladimíra Pucholta budou překvapeni. Munzar___v mých očích se změnil, trochu paradoxně, z inscenačního recitátora, na recitátora barového, ovšem ve stylu, který se jen tak nevidí. Krásně a konečně se nám zavlnil i Franta Němec. Ne trocha, ale kopa pohledů na různé životní filozofie, ovšem ona upřímnost se jaksi stále nedostavuje, tedy, než Olda dojde na břeh, což je mimochodem hlavní dějová linie. Tím se dostávám k práci Ladislava Helgeho, která je jako vždy precizní a velmi originálně pojatá. Vlnil se po svém a dělal to výborně. Je tu opět ona realita, ovšem zevnitř, z nitra jednice, od kterého jí divák přijímá. Tohle je psychologie, ovšem Helgeho, například Schorm by s tím zamával docela jinak. V tom je Helge originálně přesný. Osobitý pohled na mládež od Jarního Povětří doznává jasného vývoje. Zde není politika, zde je člověk v davu. Někdo chce řvát, druhej mlátit, další promlouvat po pár litrech bílého vína k tanečníkům, kterými stejně pohrdá a ten poslední se nechá dobrovolně profackovat....mlať, člověče, když nic jiného neumíš. Film o střetu s pravdou, jednom novopečeném tatínkovi, který lehce předběhne vývoj vlastního potomka, o bezradném chuligánovi, který umí i dokonale hlásit... "to je made in schlossen..." je pro československého diváka nutné vidět a přebrat po svém. (21.08.2013)

Nechápu, jak je možné, že tento film nikdo nezná a není zmiňován ani v odborné literatuře. Podle mého názoru se jedná o jeden z vrcholů modernistické odnože československé nové vlny (na Slovensku třeba Štefan Uher). Výtečný Kostka (snad první film kde jsem ho viděl v hlavní roli), Pucholt a naprosto geniální a přesný Munzar. K tomu skvělá kamera a typicky novovlnně přirozené řízné dialogy (hlášky jako "čtyři a půl" a mnohé další by mohly být kultovní...kdyby ten film ovšem někdo znal). A jako bonus ten unikátní queer podtext. Můj druhý film od Helgeho a znovu za pět hvězd. Zdá se, že je to opravdu těžce nedoceněný režisér. (25.05.2013)

Poetika autentických, starých, ale stále žitých, otevřených i skrytých lokací. Kdyby ničím jiným, tak už jen tímto mají Helgeho filmy (oba, které jsem dosud viděl) svou krásu a trvalou hodnotu. Zde Brno a jeho dnes už neexistující místa. No a k tomu tedy "queer tématika" - anotace, která mě předem spíš odrazuje, jako něco mimo můj záběr, ne-li něco, co mému záběru překáží. Jsem si myslel. A? Podle některých diváků je tam teplej snad úplně každý, jiní diváci naopak sdělují, že tam teda nic "queer" nevidí. Síla Helgeho filmu je mimo jiné v tom, že oba tyto pohledy jsou legitimní. Půl století po svém vzniku může diváka velmi subtilně oslovovat způsobem, jakým svého současníka oslovoat asi nemohl (a jakým by na druhé straně sotva mohl - stran dotčené tématiky - oslovovat i zcela totožný film vziklý až dnes). Ostatně slovo "tématika" jsem nezvolil šťastně, naopak Flakotaso příhodně "unikátní queer podtext"; tématika je zde jiná, ale podstatný je právě onen "podtext" a koexistence nemožnosti jeho samozřejmé konstatovatelnosti s možností jeho hypertrofizace. To v součinnosti s Helgeho poetikou vyvolává něco úplně jiného než nutkání k interpretaci. Skutečně by stálo za studii či poučený esej, jak to, že zrovna Helge je pro širší publikum (donedávna i pro mne) autor již prakticky neznámý. Ze zdejších komentářů stojí za přečtení zvláště Marthosův. (02.02.2018)

Zpočátku mě film moc nechytil. Vše se změnilo po probuzení na záchytce kde se Oldřich(P. Kostka) seznámí se Žluťáskem(V. Pucholt). Od téhle chvíle si mě snímek pomalu ale jistě začínal získávat. A to především právě díky Žluťáskovi. Petr Kostka je určitě jedním z těch lepších herců(do mé TOP 10 českých herců by se určitě nevlezl) ale tady ho jasně zastiňuje pro mě neznámej Vladimír Pucholt v roli Žluťáska. Dle zdejšího hodnocení jsem očekával další československej klenot. Za mě to ale nebylo tak emotivně silný jak jsem očekával. Proto v tomhle případě volím "jen" 3 hvězdy. Čímž samozřejmě nechci film shazovat. Má co nabídnout a za vidění určitě stojí. (28.02.2023)

Vy jste jeho děvče? Ne, my spolu jen tak chodíme. 1) 37letý scénárista a režisér Ladislav Helge vytvořil film, který odráží československou novou vlnu...trochu po svém, ale zřetelně. Šroubované dialogy, dobové manýry, lyrická brněnská zákoutí a vše prostupující kolektivní duch (přecpané koupaliště, tramvaje i narvaný noční klub) vytvářejí zajímavý dobově manýristický mix. Proč vám říkají mistře? Vy jste někde vedoucí?_____ 2) Zážitek umocňuje i práce se zvuky a s hudbou 39letého hodně činného skladatele Svatopluka Havelky._____ 3) Spoiler. Za zmínku stojí noční klub jako pochybná alternativa dělnického budovatelského úsilí ("Seznámili jsme se na záchytce..."...následuje uznalý pohled..."Dobrý...") a zvláště pak vykupitelský motiv na konci filmu, kdy se hlavní hrdina nechá zfackovat, aniž by se byl jen pokusil o obranu._____ 4) Spoiler. Queer podtext, o kterém se zmiňují někteří komentátoři, jsem ve snímku hledal marně. Pravda, 22letý výborný Vladimír Pucholt (Jiří Kouba alias Žluťásek) se k 31letému Luďku Munzarovi (barový recitátor Ancek) stejně jako k 26letému Petru Kostkovi (novopečený otec Oldřich Olejník) měl dosti přítulně, ale v mých očích šlo spíše o emocionální kompenzaci nefungujícho rodinného zázemí přiměřenou jeho věku a situaci. (06.05.2014)