Rozhádaní dědicové

Vcelku příjemná podívaná, přesto jsem však vzhledem k jménům tvůrců čekal mnohem více ztřeštěného humoru. John Cleese jako vraždící maniak opravdu výborný, a to i přestože má tak trestuhodně málo prostoru. Samotný příběh nepatří mezi špičku, ale několik výborných situací (zejména převrácený automobil) činí z toho snímku nezapomenutelnou podívanou. Pokud vezmu v potaz scénář, musím ocenit trefnou narážku na současné telenovely - čert vem, že většinu z nich předběhl časem vzniku. Každopádně jak plyne z většiny komentářů, čekali jsme více. (01.05.2008)

Příběh je docela tuctový, ale stejně jsem se dobře bavila. Eric Idle je legrační a okouzlující v každém věku, Rick "Barney" Moranis je správné trdlo a John Cleese se mi tu líbil mnohem více než v "Rybá zvaná Wanda". Ze scény, kde se autíčko Francouzů převrátilo na cyklistická kola, jsem málem spadla ze židle a Johnovo varování pumě "I'm a lawyer" se asi stalo mou nej hláškou. O to větší zábava, když víte co od ex-pythonovců čekat! (18.10.2006)

Dovolím si nesouhlasit s tím, že tito dědicové jsou rozhádaní. Vždyť jsou to nejlepší kamarádi a to, že se Tommy nejednou pokouší zavraždit Henryho, na jejich skvělém vztahu nic nemění. Je to zkrátka jednoduchá pohodová zábava, ve které se krásně nabízí mladičká Zeta alias Kitty a já mám jisté tušení, že její postelové nabídky "s" nebo "bez" bych patrně využil. Komu však svůdná krása nestačí, tomu se nabízí vražedný Dr. Shadgrind a kdo nerad křoupe suchý britský humor, tak ten ať si dá k filmové svačince raději něco jiného. (20.01.2014)

Představte si spojení zápletek filmů Šlechetné srdce a šlechtické korunky a Král Ralph, kvalitu vydělte dvěma a dostanete Rozhádané dědice. Chápu, že využití amerických peněz k natočení britské komedie je nepohodlně zavazující, ale jsou i tací, kteří z toho vyvázli se ctí. Ať nechodím daleko, Johnu Cleesovi se v Rybě jménem Wanda podařilo americké investory náležitě podojit a ve filmu pak jejich národ zesměšnit výsostně britskými prostředky. ;) Eric Idle bohužel zvolil opačnou cestu - snahu zalíbit se a zavděčit. Každá slibně rozehraná situace proto neomylně skončí u polopatické obscénní pointy. Úplná mizérie to sice není, ale dříve nastavenou laťku zkrátka Idle podlezl s ohnutým hřbetem. 40% (02.05.2008)

Kdysi to byl sen mnoha mužů, aby se jim třiadvacetiletá Catherine Zeta - Jones podívala do očí a svůdným hlasem pronesla: "Chceš jít ke mně na kafe nebo mě rovnou ošukat?" Musím uznat, tohle mě opravdu pobavilo, tohle a pak ještě výborný John Cleese... bohužel ostatní upadli jaksi do průměru, což je škoda. Mohla z toho být kultovka, ale není... (23.06.2010)